Lokál se vyznačuje mohutným sloupem uprostřed, barevně maskovaným interiérem, množstvím dřeva a stolem štamgastů s pájkou vytvořeným nápisem na fošně.
Na dobré pivo z beček v hlubokém sklepě se sem chodí už pěkných pár století. V dějinách města se hostinci dlouho říkalo Taufmannův. Vždyť této rodině patřil celých 325 let! Avšak jeho historie je ještě delší.
Potomci zakladatele padli ve světové válce
Královédvorský fanda historie Jaroslav Maťátko v roce 1968 popsal dějiny lokálu. Uvádí, že rodina Taufmannova koupila hostinec Na Karlově 30. října 1608 jako dům č. p. 52 na takzvaném Hořením předměstí, tehdy zvaném Tašinberk.
Hostinec postupně přebírali, kupovali nebo dědili další členové rodu Taufmannů. Posledními majiteli tohoto jména byli Jan Taufmann s manželkou Annou. Ti převzali podnik 12. května 1875. Měli čtyři dcery a když Anna Taufmannová zemřela, Jan Taufmann se oženil podruhé a stal se otcem dvou synů.
Podoba hostince a jeho zahrádky před první světovou válkou
"Zdálo se, že rod bude v přímé mužské linii pokračovat. Oba synové ale zahynuli v zákopech kruté první světové války. Starý pán zemřel ve věku pětasedmdesáti let a jméno Taufmannů zmizelo po více než třech stoletích ze štítu na Karlově," píše Maťátko.
A začíná ze sebe sypat zábavnější fakta. "Obliba hostince byla tak velká, že si městští hosté vynutili probourání městského opevnění a zřízení branky v hradební zdi, která vedla za kostelem. Mohli pak navštěvovat hostinec i poté, co strážní městské brány večer zavřeli," popisuje badatel.
Model dřevěného hostince zůstal ve dvorském muzeu
Karlov navštěvoval i rebel Karel Havlíček Borovský, když ve Dvoře Králové pobýval. "Četníci prý často nahlíželi oknem do šenku, hledajíce novináře, kterého tak nenáviděly rakouské úřady," vypráví Maťátko.
Model hostince Na Karlově od dvorského řezbáře Hoppa v depozitáři městského muzea
Při prusko-rakouské válce v roce 1866 se bojovalo také v blízkosti hostince a pamětníci vyprávěli, že při této bitvě prý tekla krev po prudkém svahu ulice, na níž hospoda stojí.
Podnik byl do roku 1880 dřevěný. Pak dostal podobu přízemní zděné stavby a po první světové válce tu dnešní. Stal se dvoupatrovým domem s byty, dole vznikla restaurace a vzadu sál. Patřila a dosud k němu patří zahradní restaurace.
"Ten dům s hospodou postavil po první světové válce nějaký pan Balihar, byl to dříve dům hotelového typu. Vzadu, kde je sál, byla restaurace, pro kterou se vařilo v sousedící kuchyni. Vepředu pak byla klasická čtyřka jako dnes a chodili tam na sváču chlapi ze Strojtexu, z kterého je dnes tržnice. V každém bytě byla v kuchyni kachlová kamna. I staré zařízení, které po zazvonění upozornilo dole v kuchyni pokojské a podobné ukázalo číslo pokoje. Tak pokojská hned věděla, kam má jít nabídnout kafe nebo se zeptat, jestli někdo něco nepotřebuje," vzpomíná dvorský spisovatel a textař Jaroslav Kratěna.
Scházeli se tu i fašisti, hrál se rock či country
V sále Taufmannova hostince se za Rakouska i první republiky hrávalo divadlo, pořádaly přednášky, koncerty i utkání ve stolním tenisu. Před válkou tu mívali schůze henleinovci a za protektorátu Kuratorium mládeže, spolek inspirovaný asi nejaktivnějším českým kolaborantem Emanuelem Moravcem.
Pomyslné dějinné tance ale v Taufmannově podniku doprovázeli vždy také opravdoví tanečníci a tanečnice. A tak, zatímco za okny šel čas, Na Karlově se tančil menuet, dupák, furiant, valčík, beseda, tango, twist i charleston.
Současná podoba hostince Na Karlově ve Dvoře Králové nad Labem
Současný interiér hostince Na Karlově ve Dvoře Králové nad Labem
Také dnes v sále zní hudba. Či spíše duní z reprobeden rockových a metalových kapel. Šéf dvorského pivovaru Tambor Nasik Kiriakovský vzpomíná, že Na Karlově hrávali na přelomu 70. a 80. let i hudebníci, kteří se stali později oporami dnes už legendárních českých kapel Yo Yo Band nebo Turbo.
Hostinec Na Karlově čeká na další stovky hostů a na další štamgasty. Jeden z nich, starší pán, seděl v této hospodě minulý pátek v poledne.
"Jsem z Kuksu, ale už desítky let bydlím tady kousek, jen pár kroků, a mají tu dobré pivo. Kdysi jsem sem přišel opravit barák. A jedna slečna, když viděla, jak mi to jde, si mě tady nechala," svěřil se muž. I tak se z lidí stávají stálí hosté staletých hospod.
