Po otevření dveří jedné z posledních komnat na prohlídkovém okruhu zámku v Doudlebách nad Orlicí návštěvníci nevěří svým očím.
"To, co školáci udělali, je unikum," řekl správce zámku a syn jeho majitelky Petr Dujka.
Skutečný relikviář svatého Maura na zámku v Bečově nad Teplou.
Výroba kopie relikviáře sv. Maura pro zámek v Doudlebech
Relikviář upoutá pozornost na první pohled, přestože je oproti originálu o třetinu menší. Žáci dnešní deváté třídy, kteří byli v době výroby páťáky, dokázali relikviář bohatě ozdobit, přestože použili materiály běžně dostupné v papírnictví.
Ornamenty vytlačovali tupou tužkou do silné hliníkové folie, jíž schránku relikviáře obalili. Schránku samotnou z papírové lepenky vyrobil manžel učitelky a autorky nápadu Jaroslavy Brodinové.
Na reliéfy světců padla kila plastelíny
S výrobou reliéfů zachycujících okamžiky ze života a smrti Jana Křtitele, svatého Maura a Timoteje a sošek dvanácti apoštolů neměli žáci problém. Podařilo se jim je v co nejvěrnější podobě vymodelovat z plastelíny.
Relikviář sv. MauraRelikviář byl vyroben počátkem 13. století na zakázku člena zámožného rodu Rumigny, který založil benediktinský klášter v belgickém městě Florennes. Biskup Gérard de Rumigny získal relikvie svatého Jana Křtitele a později svatého Maura z katedrály v Remeši. Právě pro uložení těchto ostatků si nechal relikviář vyrobit. Po Francouzské revoluci byl klášter zrušen, relikviář se stal vlastnictvím jiného kostela ve Florennes. Byl však částečně poškozen. Od církevní rady jej roku 1838 koupil za 2500 franků šlechtic Alfred de Beaufort. V polovině 19. století nechal pozlacenou schránku zrestaurovat nákladem 3 tisíc franků. Roku 1888 byl relikviář vystaven v Bruselu, o rok později jej Alfred de Beaufort převezl na svůj zámek v Bečově nad Teplou. Po válce byl Bečov znárodněn a prchající majitelé na odchodu schovali relikviář do zásypu podlahy hradní kaple Navštívení Panny Marie. Tam jej objevili kriminalisté 5. listopadu roku 1985. Doslova ho při mravenčím pátrání vyfoukli před nosem americkému podnikateli Dannymu Douglasovi, který chtěl památku od tehdejšího Československa koupit. |
Spotřebovali jí osm a půl kilogramu a navrch "prasklo" přes dva a půl kilogramu zlatěnky. Nechybí ani drahokamy, jichž je originálu přes pět set.
Školáci si lámali hlavu, čím je nahradit. Přišli na to, že když rozstřihnou želatinové bonbony, lesknou se a ve světle barevně září podobně jako drahokamy, a náhražka drahých kamenů byla na světě.
Výroba repliky relikviáře trvala čtyři měsíce. "Po celou dobu výroby byla kopie záměrně umístěna v páté třídě a nezaznamenala újmy. Myslím si, že je to náznakem budoucího chování dětí ke skutečným kulturním památkám," uvedl ředitel školy František Klapal.
Na doudlebském zámku je relikviář vystaven od loňska, před čtyřmi roky ho ale mohli lidé vidět i vedle originálu na zámku v Bečově nad Teplou.
"Doudlebský relikviář si tam fotili častěji, než originál. Nevěděli totiž, že ten pravý je až v další místnosti. Našim návštěvníkům říkáme, že došlo k záměně a originál máme my," směje se kastelán Dujka.
