"Je to pro mě poklad a asi ji někde vystavíme ve vitríně," raduje se ředitelka místní školy Helena Martincová nad originálním výtiskem.
Sama si knížku už dřív nechala okopírovat v knihovně pražského Klementina, protože ji zajímalo dílo jejího předchůdce.
Obrázek z knihy Prvouka na české škole venkovské
Učitel Petr býval v Machově na přelomu 19. a 20. století vyhlášený svou spolkovou činností a také neotřelými školními metodami. Jenže dnes už o něm lidé ani nevědí.
Když ho škola začala znovu připomínat, náhodou se o tom z rozhlasu doslechla i majitelka knihy, jejíž rodina z Machova původně pocházela.
"Moje maminka byla učitelka a Prvouka od řídícího Petra s ní všude putovala. Ona byla jeho žákyní, chtěla se rovněž stát učitelkou, jenže rodiče ji nebrali vážně. Právě učitel Petr se za ni přimluvil, jinak by asi místo studií musela jít sloužit k sedlákovi," míní sedmdesátiletá Marie Sloupová z Benátek nad Jizerou, jejíž prarodiče krejčovali v Nízké Srbské u Machova a po první světové válce odtamtud odešli.
Škola chystá výročí 150 let od Petrova narozeníUčitel Jaroslav Petr Venkovský sbíral místní popěvky, popisoval, co dělají místní řemeslníci, varoval i před hospodami a zhoubným vlivem alkoholu na obyvatele v zapadlém koutě. Dnes ho ve vsi připomíná pamětní deska na bývalé nízkosrbské škole a nově si o něm lidé mohou přečíst na jednom z panelů místní naučné stezky. Škola chystá výročí 150 let od Petrova narození na příští jaro. Rádi by prý vydali povídání z naučné stezky jako samostatnou knížku nebo zahráli divadlo. |
Teď je ráda, že se památeční knížka vrátila škole. "Cítila jsem vůči mamince trochu dluh, že jsem se taky nestala kantorkou, jak si přála. Ale mně se to povolání zprotivilo, neměla jsem ten správný vztah k dětem," vypráví Sloupová.
Učebnice pochází z roku 1914
Učebnice pochází z roku 1914, jmenuje se Prvouka na české škole venkovské a vydal ji Josef Smrtka ve Velké Čermné nad Orlicí. Třebaže Jaroslav Petr v ní uplatnil opravdu moderní přístupy k učení, v souboji s jiným tvůrcem učebnic prohrál.
Prvouka pak úplně zapadla a ve školách se podle ní neučilo. "Je to sbírka, moderní kniha, podle které by se hned dalo učit," míní Martincová, která se zaměřuje na nejmenší školáky.
Knížka ukazuje názorně, jak by kantoři měli učit děti o nejbližším okolí. Autor nestál o nezáživné výklady, spíš radil rozhlížet se dobře kolem sebe. Takže když si děti měly povídat o zvířatech, nejlépe bylo dovést vlastního psa přímo do školy. Když se mluvilo o potocích, tedy o machovské Pekelnici, Stekelnici, Trnkavě a Židovce. Jiní učitelé si podle Petra měli výklad ušít na míru vlastnímu působišti.
Knížka je cenná i tím, že ji ilustrovaly samy místní děti. Nakreslily kupecký krám ve vsi, jarmark v Polici nad Metují, místní statky a chalupy, koně s vozy nebo své hračky.
Jejich učitel totiž dával kreslení velkou váhu a do knížky zařadil kresby svých premiantů i první neumělé obrázky od dětí, které tužku nikdy nedržely v ruce.
Prvouka tak dnes může být i dokumentem pro národopisce, kteří by zkoumali Machov před sto lety.
