Soukenický betlém, který výtvarnice vytvořila z lipového dřeva už před deseti lety a chtěla by ho dále doplňovat, představuje scénu, na které se vyrábí sukno pro Ježíška.
Betlém je rozsáhlý, stojí na ploše čtyři krát jeden a půl metru. Letos je u něj navíc koryto řeky Kněžné a panorama Rychnova s kopcem a zámkem, pod kterým je čtvrť Chaloupky.
Chlív s novorozencem připomíná dřívější měšťanské domy na náměstí. Nechybí ani soukenický dům se stavem či hospoda. Loni přibyl mlýn z Panské Habrové. "U něj je i figurka malíře Nedvídka, jak maluje," dodává Haldová. Na opačné straně stojí vyhlášené poutní místo Ivanská skála s poustevníkem a vodníkem.
Navíjet sukno na stav vyžadovalo kumšt
Dění zobrazuje různé fáze výroby sukna. Ovčáci hlídali ovce, stříhali vlnu, ženy ji prali v řece. Potom se musela rozvolňovat nadrcháním, spřádat a stáčet na cívky. Nakonec se tužila.
"Až utužená příze se mohla navíjet na stav. A to každý neuměl, na to byli specialisté, kteří vlnu do stavu napínali," vysvětluje řezbářka.
Hrubému suknu se říkalo luden a muselo se plstnatět. "Sukno se poskládalo a bušilo se do něj palicí. Napřed se však muselo máčet v horké moči. Moč se používala zároveň také k odmašťování i na barvení. Po celém Rychnově se kvůli tomu sbírala. Proto je v betlémě tolik soudků," vysvětluje Haldová.
Když bylo sukno zplstnatělé, vypínalo se na rámy. Ty stojí přímo pod kolébkou Ježíška. Pak se počesávalo.
"K tomu sloužila rostlina štětka soukenická, která se dnes používá jako ozdobná do váz. Má tvrdé ostnaté kalichy s háčky. Ty se nasázely jako šišky do dřevěného kříže, kterým se sukno počesávalo. A aby bylo jemnější, počesávalo se i několikrát. Když se vyčesalo, tak se na střihacím stole postřihovalo velkými nůžkami. Proto se takové nůžky vyskytují na soukenických cechovních znacích," líčí Haldová.
Nakonec se sukno bičovalo knapovskou střelou, která vypadá jako smyčec, jen místo žíní je drát. Sukno se tím srovnalo. "Vznikala jemná tkanina, která se vyvážela z Rychnova do celého světa," dodává řezbářka.
Vešla se i Magdaléna Dobromila Rettigová
Aby postavičky dělaly přesně to, co mají, musela nastudovat mnoho z historie soukenictví. Činností bylo hodně, i v betlému je spousta figurek. Vešly se však další, třeba profesor piaristického gymnázia či žena s bábovkou symbolizující Magdalénu Dobromilu Rettigovou.
Betlémy v RychnověUž patnáctá výstava Betlémy z kraje Orlických hor potrvá ve velkém sále Společenského centra do 27. prosince. Exponáty jsou průřezem zhruba dvousetleté tradice v regionu. K vidění jich je víc jak sto z různých materiálů či vyrobených různými technikami. Většinou jsou to dřevořezby s rozmanitým autorským rukopisem, avšak k vidění jsou i skleněné, keramické, ze slámy či šustí. Nechybí ani Betlém evropských národů. |
Haldová by betlém ráda dále doplňovala. "Pokud bude natrvalo na Staré radnici, jak se o tom uvažuje, třeba bude zájem o další postavičky. Byla bych ráda, protože Rychnov má řadu zajímavých řemesel a osobností, které by šlo ztvárnit," dodává Haldová.
Nechte si udělat dědu
Třeba v betlému, který vytvořila pro Nové Město nad Metují, postavičky přibývají každým rokem. Figurky svých dědečků, babiček či dětí nechávají vytvořit sami obyvatelé.
"Někdy chtějí zobrazit rodinné řemeslo, jindy někoho z rodiny. Jedna paní třeba nechala vytvořit postavu svého dědečka, který byl kovářem, a její vnoučata zase ji samotnou. Lidé figurky pořizují jako dárek třeba k nějakému jubileu. V létě jsem vyráběla vojáka, jak si odvádí nevěstu. Obě figurky nechala vytvořit paní, jejíž matka se kdysi seznámila při tancovačce se svým manželem, když byl na vojně v Dobrušce. Těší mě, když se betlém neustále rozšiřuje," vypráví Haldová, která tvoří i betlém pro Lanškroun.
