Přestože se hradeckým soudcům podařil tento husarský kousek a o propuštění vězňů stihli rozhodnout ještě ve středu, ve čtvrtek ráno museli do pouchovské věznice znovu. Řešili dvě "reklamace".
"Jeden odsouzený se domníval, že by měl být na základě amnestie propuštěn, a protože se státní zástupce druhý den vzdal lhůty, je opravdu volný. Druhý zas nechápal, proč nebyl propuštěn. Nesplňoval však jednu z podmínek, a to recidivu," vysvětluje soudce Zdeněk Šulc.
Kdy jste se o amnestii dozvěděl?
Až 1. ledna kolem 16. hodiny na teletextu, protože mi zrovna vypadl internet. Asi hodinu poté mi volal místopředseda krajského soudu pro věci trestní, který mě informoval, že druhý den bude naší povinností rozhodovat o odsouzených ve výkonu trestu.
Pro vás to tedy bylo na Nový rok také překvapení.
Že jsme o tom dopředu nevěděli, nebylo nic hrozného, ale problém byl v tom, že jsme se v první fázi nebyli schopni dostat ani k oficiálnímu znění amnestie, abychom věděli, koho se vlastně bude týkat.
Stihli jste rozhodnout v rekordním čase. Jak to, že v některých věznicích soudci stále pracují, a vy jste měli hotovo hned první den?
Nedivím se, že to kolegové ve věznicích nestíhají. Ani na Pouchově nebylo technické zázemí, ale velmi nám tam vyšli vstříc. Zřejmě po konzultaci s generálním ředitelstvím nám umožnili převézt spisy do budovy soudu. Tady se nám díky technickému zabezpečení a dalším možnostem podařilo rozhodování urychlit natolik, že jsme to zvládli během prvního dne. Asi jako první ze všech.
Ministerstvo spravedlnosti přitom argumentovalo, že když budete pracovat přímo ve věznicích, celý proces se zrychlí.
Nevím jak jinde, ale v pouchovské věznici mají opravdu staré počítače a tiskárnu přes chodbu, takže to trvalo strašnou dobu. Za dvě hodiny jsme tam stihli vyřešit jen osm nebo devět odsouzených. V naší budově jsme pak začali kolem poledne a stihli jsme za odpoledne zbytek.
Kolik spisů jste s kolegou museli projít?
Vězeňská služba nám přes noc připravila seznam lidí, kterých by se amnestie mohla týkat. Vytipovali 49 odsouzených v hlavní budově hradecké věznice a 118 na Pouchově. Pouštěli jsme jich ale méně, z těch necelých 170 se amnestie vztahovala na 123 odsouzených. Prošli jsme vlastně všechny spisy, už jen proto, abychom na nikoho nezapomněli. Ale ani tak nelze vyloučit, že nás nezavalí další žádosti (v tu chvíli mu zazvoní telefon a žena na druhém konci se dožaduje přezkoumání případu své odsouzené dcery).
Práce vám tedy nekončí...
Vůbec ne. Prioritu měly osoby ve výkonu trestu, jejich případy jsme museli přezkoumat a propustit je na svobodu okamžitě. Další jsou pravomocně odsouzení, kteří ještě nenastoupili do vězení, u těch musíme v případě amnestie odvolat příkaz k dodání do výkonu trestu. Následovně budeme promíjet podmínky do dvou let, což je podle mého odhadu zhruba 80 procent podmíněně odsouzených.
Kolik jich řádově může být?
V celé republice sto tisíc, u nás stovky, možná tisíce. A každý spis musíme vzít do ruky a prozkoumat, zda se na něj vztahuje amnestie. Ta není koncipována tak, jak bývá obvyklé, čili na konkrétní trestné činy, ale je paušální, zkoumá se jen délka trestu. Na první pohled je to velmi jednoduché, ale v praxi máme u jednoho odsouzeného i několik trestů. Může se stát, že si odpykává jeden trest, ale má nařízené další dva. U jednoho odsouzeného jsem opravdu promíjel tři rozhodnutí.
Na Jičínsku zadrželi vězně z Valdic hned první noc po propuštění, když slavil svobodu a údajně okradl barmana a pokoušel se vloupat do jednoho z aut.
Hodně jich jde ven, ale dost bude i návratů do vězení. Vzpomínám si na velkou Havlovu amnestii, kdy se říkalo, že do tři čtvrtě roku bylo 60 až 70 procent propuštěných zpátky. Má to však i druhou stranu mince. Vemte si, že sedíte ve výkonu trestu několik let, najednou vás propustí a vy nemáte nic. V osm hodin večer vyjdete z věznice, nemáte peníze a často ani kam jít. Nechci se tím nikoho zastávat, ale v tom by měla být určitá provázanost, protože normálně jsou vězni na odchod dlouhodobě připravováni.
V 90. letech jste poslal do vazby Miroslava Hálka, který byl obžalován a dvakrát nepravomocně odsouzen za vytunelování investičního fondu Trend. I on možná bude mít kvůli amnestii trestní rejstřík znovu čistý.
To ano a můžeme diskutovat o tom, jestli je to správné, nebo není. Ale na druhou stranu si myslím, že bychom si měli spíš položit otázku, jak je možné, že vyšetřování takové věci trvá tak dlouho. Jestli není chyba někde jinde, když se některé případy vyšetřují osm a více let.
