"Samozřejmě jsme toho měli všichni dost. Ale nohy mě třeba začínají bolet až dneska,“ přiznal v pondělí učitel hudby Petr Mazal. Volno na regeneraci by bral, ale nakonec se v pondělí, den po závodu, vydal do hudebky za svými žáky. "Ono stačilo, že jsem si dovoloval od středy už minulý týden,“ dodal.
Martin, jeho dvojče, se naopak už v pondělí cítil dobře. "Sice jsem si vzal preventivně dovolenou, ale bez problémů bych mohl jít do práce, i když mě trochu bolí chodidla. Nic tak náročného jsem ještě nezažil,“ přiznává s tím, že má za sebou podobných závodů několik.
I když se jich většinou účastní v létě. Občas vyrazí za adrenalinem i v zimě a tohle si podle svých slov nemohl nechat ujít. "Mluvil jsem o tom s Víťou Pučálkem, s kterým se známe z lezení po skalách, a jsem rád, že jsme se dali dohromady. A že jsme vůbec došli,“ dodal.
O tom, že byl závod extrémně těžký, svědčí i fakt, že ze šestnácti dvojic, které ve středu večer vyrazily z Trutnova, do nedělního cíle v Karlově Studánce dorazily pouze čtyři.
Všichni čtyři muži z Poličky se shodují na tom, že neměli ani tak problémy fyzické, že je spíš občas přibrzdila psychika.
"Nejhorší to bylo na začátku. Už první kontrolní bod z padesáti jsme hledali dost dlouho, a to člověku na klidu moc nepřidá. Pak jsme se ale zvedli a šli dál,“ vzpomíná učitel hudby Mazal. S tím, že byla zřejmě nejtěžší první etapa, souhlasí i jeho parťák Milan Beneš.
"Jsem rád, že jsme to nezabalili hned na začátku. A jsem rád, že jsme neskončili ani potom. Byla to sice pořádná makačka, ale určitě stála za to. Párkrát měl člověk sice chuť vykašlat se na všechno a nechat se odvézt, ale pak nám to nedalo. Když už jsme tady, tak dojdem, říkali jsme si třeba kousek před cílem v Divokém dole,“ doplnil Beneš.
I přesto, že se mu podařilo s kolegou Mazalem dojít až do cíle, tuhle kratochvíli si příští rok zřejmě odpustí. "Na letní akce se vypravím určitě rád, ale tohle už je skutečně moc. Občas jsem měl pocit, že tady jde fakt o zdraví. Takový závod zvládnou jenom opravdu extrémně trénovaní jedinci,“ myslí si Beneš.
Horská výzvaZávod z Trutnova do Karlovy Studánky Délka: téměř 200 kilometrů Na trase museli závodníci projít padesáti kontrolními body, k dispozici měli čtyři základny, kde se mohl ohřát, občerstvit a trochu prospat ve svých spacích pytlích. Výsledky 1. Tomáš Petreček, Roman Šinkovský - 50:59:30 hodin 2. Pavel Paloncý, Jan Zemaník - 69:28:57 hodin 3. - 4. Martin Mazal, Vít Pučálek - oba Polička 87:32:20 hodin 3. - 4. Petr Mazal, Milan Beneš - oba Polička 87:32:20 hodin Ostatních dvanáct dvojic závod vzdalo. |
Nadšením naopak hýřil další stavbař Vít Pučálek. "Byl to fantastický zážitek. I když má člověk kolikrát chuť skončit, nakonec se zasekne a jde dál. On se prostě vždycky našel důvod, proč pokračovat. Jednomu to nějak nedá, aby si nevyzkoušel, co všechno opravdu vydrží,“ vysvětlil svoji motivaci.
Všichni čtyři zástupci z Poličky se shodují na tom, že jim velmi pomohly běžky. Bez nich by do cíle určitě nedošli, tvrdí. Alespoň ne v časovém limitu, který byl jedenadevadesát hodin.
"Původně jsme proti tomu protestovali. Měli jsme strach, aby se z toho nestal závod na lyžích. Ale trasa byla vymyšlená tak, že se střídaly úseky, kde se člověk bořil po kolena ve sněhu, s těmi, kde může jít jenom po svých. A některé pasáže by bez běžek určitě nešly vůbec projít,“ myslí si Martin Mazal, který se už dnes těší na příští rok.
Zálusk mají i další dva kolegové. Bratr Petr určitě a běžec Beneš se rozhodne až podle toho, v jaké bude kondici. "Teď si myslím, že tuhle atrakci příští rok vypustím. Ale stát se může cokoli,“ dodal.
A co říkají oba bratři tomu, že došly obě jejich party do cíle současně? "Byla to náhoda. Fakticky. Už na prvním kontrolním bodu jsme bloudili a brácha s Vítkem ho měli dávno za sebou. Pak už jsme se jen viděli na jednom checkpointu a těsně před cílem,“ řekl Petr Mazal.
Proč ale dvojčata nešla do závodu spolu? "Martin někde tenhle závod našel a domluvili se s Víťou Pučálkem. Mně se do toho ze začátku nějak moc nechtělo. Pak jsem si ale řekl: když to zvládne brácha, tak to zkusím taky. A oslovil jsem Milana Beneše,“ dodal Petr Mazal.
Beneš sice jako jediný z poličské čtyřky po horách neleze, zato běhá extrémní závody. "A tak jsem ho zkusil,“ doplnil.
