Lucie si na závěrečný koncert svého comebacku nevymyslela nic nového - koncert měl stejnou stavbu a dramaturgii jako program jejich povedeného halového turné, jen se festivaloví diváci museli obejít bez létajícího bubeníka a dalších pódiových efektů.
Nostalgie písniček Lucie pořád funguje, kapela je odehrála s profesionální tváří, přesto z vystoupení byla cítit jistá rutina a setrvačnost. Lucie navíc hrála dvě hodiny a to bylo v třetí den festivalu pro řadu lidí přeci jen dost. S kapelou odzpívali všechny hity, ale velké výbuchy euforie ani muzikantské jiskření se nekonalo. Nejvíc entuziasmu projevila početná partička diváků, která namísto konfet začala nad hlavy publika v domluvený moment házet ruličky toaletního papíru.
Na Rock for People se letos podle pořadatelů sešlo sedmadvacet tisíc unikátních návštěníků a i poslední den platilo, že se v případě tohoto festivalu vyplatí sledovat pořadatelský výběr menších, ale vůbec ne špatných jmen. Kdo si z koncertu Lucie odskočil na talentovou Zoot Stage, mohl se například spolehlivě propadnout do psychadelie australských Money for Rope, kteří prozkoumávají hypnotické účinky kytarové hudby v podobném stylu jako tuzemští Please the Trees.
O tom, co je styl, kapelní chemie, nasazení a rocková energie mohou slavnější a starší kolegy poučovat irští cucáci z The Strypes, kteří hráli ještě před Lucií z hlavní scény. Většině z jejích členů ještě nebylo dvacet, ale jejich připomínka slavného kytarového bluesrockového zvuku doby Rolling Stones, Yardbirds a dalších rockových ikon byla přesná a dokonalá až strašidelně. Strypes se nenechali rozhodit prořídlými řadami pod pódiem a šli do plných a nabídli jeden z těch překvapivých zážitků, kvůli nimž se vyplatí na festivaly jezdit. Rock for People s nimi cestoval časem.
The Strypes na Rock for People 2014.
Po nostalgii a spoustě rockových kytar ale nakonec přišel čas přepnout v mozku na euforická centra a poddat se rytmům. Rock for People končil skákáním a jančením v elektronickém duchu na Staropramen stage, kde se strhlo taneční šílenství na Chase & Status. Jejich živá show sice není nijak zvlášť objevná, ale spojení chytrých tanečních rytmů s energickým vybízením publika ke skoku a veselí mělo stoprocentní účinek, na který se pak dobře navazovalo Asian Dub Foundation.
Rock for People se tak povedlo zakončit svůj dvacátý ročník důstojně a s grácií akce, která neustrnula ve své minulosti a nabízí prověřené klasiky i hudební objevy. Otázkou do budoucnosti je, v jakém poměru si pořadatelé osvětovou činnost mohou dovolit, aby to z velké části konzervativní tuzemské publikum, pro které jsou i výborní The Naked & Famous neznámým jménem, ještě uneslo.
Takhle vypadal letošní ročník Rock for People:
