Tento zaoblený a panoramatický krkonošský hřeben vede ve výšce kolem 1350 metrů, což dává jakous takous záruku sněhu. Trasu lze protáhnout na Luční Boudu a dále ke Sněžce, případně až na Špindlerovku. Pro zimní túru můžeme využít nástupu lanovkou na Hnědý vrch z Pece pod Sněžkou nebo ze Špindlerova Mlýna na Pláň. Nejlepší je ovšem ubytovat se někde nahoře v některé z horských bud, protože v případě nedostatku sněhu všude jinde, tady můžete lyžovat od rána do večera...
Přes Klínové Boudy k Výrovce
My jsme raději neponechali nic náhodě a zajistili si bydlení na Friesových Boudách. Z tohoto nově zrekonstruovaného hotýlku to na rozcestí máme 2 km do kopce a i s dětmi zvládáme výstup za 40 minut. Volíme trasu přes Klínové Boudy - rozlehlou horskou louku s několika romantickými usedlostmi.
Od rozcestí U Klínových bud pozorujeme zasněžený masiv Kotle, dominantní hory západních Krkonoš. V oblasti mezi Klínovkou a Plání jsme kdysi jako děti jezdili na běžkách mezi statnými smrky. Vzrostlý les padl v osmdesátých letech díky kyselým dešťům, dnes planina jen pomalu zarůstá nízkými smrčky.
Tuto oblast křižují upravované běžkařské stopy, vedoucí od horní stanice lanovky na Pláň, prochází tudy i upravovaná Krkonošská magistrála, jež od Harrachova po Žacléř měří téměř 90 kilometrů.
Když se vyhoupneme na poslední vršek nad Klínovkami, odbočíme vlevo na zimní zkratku, vedoucí přímo k Výrovce. Před námi se zvedá masiv Sněžky, ke kterému pomalu směřujeme. Najednou, jakoby mávnutím kouzelného proutku, naroste množství i kvalita sněhu. Ztvrdlá krusta pod skluznicemi lyží se změní na sypký prašan a i zasypaná kosodřevina vyvolává dojem na sníh bohaté zimy.
Klínovky a v pozadí Kotel
Vzhůru ke Sněžce
Napojujeme se na frekventovanou cestu Rozcestí - Luční Bouda a pomalu kloužeme k Výrovce. Tento úsek vede po mírném úbočí Zadní Planiny a díky rovnému profilu se zejména u našich dětí těší velké oblibě. Směrem k východu se otevírají hezké pohledy na Sněžku a vzdálené hřebeny Orlických hor, trochu vpravo vidíme Černou horu a zaoblený hřeben Liščí hory.
Po rovině dojedeme k chatě Výrovka, kde červenou značku křižuje zelená trasa - vpravo odbočuje rolbová zásobovací cesta do Pece pod Sněžkou, vlevo letní turistická cesta do Špindlerova Mlýna, ta je však v zimě kvůli lavinovému nebezpečí většinou uzavřená.
Sněžka od cesty k Luční Boudě
Mezi Výrovkou a Rozcestím
Výrovka je poslední možností k občerstvení před náročným stoupáním do sedla pod Luční horou. Moderní stavba je již třetí Výrovkou, která zde stojí - pamatuji, jak jsme s partou jezdili do provizorní Výrovky, která bývala celá zasypaná sněhem, koukal jen komín a dovnitř se chodilo sněhovým tunelem.
Od Výrovky trasa začíná opět stoupat do sedla mezi Luční a Studniční horu. Jak nabíráme výšku, zlepšují se výhledy do okolí a také opět pozorujeme rychle přibývající sníh kolem nás.
V sedle byl v bývalé kapličce postaven památník obětem hor, jako památka na tragickou smrt Václava Rennera v roce 1798. Během sjezdu k Luční boudě mineme další důkaz toho, že hory v těchto místech dokážou být kruté - prostý Rennerův kříž připomíná smrt Jakuba Rennera, majitele Luční boudy, jenž zde zahynul ve sněhové bouři 11. dubna 1868.
Památník Obětem hor
Návrat přes Liščí horu
Luční bouda nás vítá vskutku arktickými podmínkami. Zatímco v údolí pod námi se zelenají louky, tady panuje zima jak na severním pólu: z okapů visí dlouhé rampouchy, nízké stromky pokrývá obal ledu a sněhu a za zasněženou planinou se zdvihá silueta Sněžky.
Luční bouda leží na významné křižovatce turistických tras a mumraj před budovou i uvnitř svědčí o velké popularitě tohoto místa. Odtud se Sněžka zdá být téměř na dosah, a pokud nám síly i čas dovolují, můžeme se přes Úpské rašeliniště vydat na její úpatí, k bývalé Obří boudě. Jinak ale od Luční boudy pokračuje tyčemi značená cesta vedoucí přes Stříbrné a Čertovo návrší k chatě Špindlerovka. Na tento exponovaný úsek, kde jediným vodítkem jsou často jenom dřevěné tyče, bychom se rozhodně neměli vydávat za špatného počasí nebo při snížené viditelnosti.
Sněžka od cesty k Luční Boudě
Pohled na Sněžku od Liščí hory
Protože máme s sebou malé děti, je pro nás Luční bouda otočkou na trase. Přes vysokohorské ceny si ve zdejší restauraci dáváme oběd a dětmi oblíbený obří rohlík z místní pekárny a vyrážíme k návratu.
Nevracíme se ale úplně po stejné trase – za Výrovkou pokračujeme rovně k oblíbenému bufetu Na Rozcestí. Protože máme dobrý čas, vyrážíme odtud vlevo směrem k vrcholu Liščí hory. Zatímco od jihu je výjezd na vrchol Liščí hory dlouhý a namáhavý, dva kilometry od „Rozcestí“ je jedním z nejpříjemnějších stoupání ze všech krkonošských vrcholů. Trasa vede po upravených stopách půvabným horským lesem a teprve těsně před závěrem nás čeká krátký strmější výšvih.
Na vrcholku se rozhlédneme kolem dokola a vydáváme se na poslední sjezd k našemu bydlení. Bereme to zkratkou přes Dvorskou boudu a po zasněžené zásobovací cestě sjíždíme přes Zadní Rennerovky na Friesovky.
Může se hoditUbytování
Přístup na trasu |
