Umělecký šéf Klicperova divadla David Drábek se po Noci oživlých mrtvol znovu vrátil ke kabaretu. V každé jeho hře prošlo nějaké zvíře, tu oliheň, tu labuť nebo surikaty, tentokrát jich však bude mít požehnaně, až to připomíná svého času populární anekdoty, v nichž se zvířátka rozhodla, že pojedou do divadla nebo že přestanou pít.
Premiéra Českého lesa chce být současnou zprávou o stavu české kotliny. Motto zní: „Ó, český lese, kam člověk hne se, všude se na něho lepkavě snese našeho národa přírodní pohoda!“
Zvířata z tuzemského hvozdu míří na sněm, neboť sojka nese alarmující zvěst: z Východu se sem valí krvelačný ruský medvěd i s rozežranou chotí! Česká zvířátka se okamžitě rozhodnou postavit valibukovi se zbraní v ruce!
Nebo ne?
Odpověď dají hrdinný Myšák, Kanec jak od Homolkových, světácký Lišák, Zajíc komunista, gender - Kudlanka, osamělá Sova, hypochondriální Jelen, Tchořice, muslimský Klokan, vágusovitý Vlk, Myš s ADHD, muzikální Žížala.
„Český les je pro mě záležitost téměř mystická. Vyrostl jsem v domě u lesa, strýc hajný k nám nosil různé zatoulánky, takže jsem se staral o spoustu zvířat, ke kterým se normální dítě nedostane, včetně bažantů, ondatry nebo puštíka. Posedlost zvěří u mě tedy figurovala odmalička, chtěl jsem být poté dokonce zvěrolékařem - učedníkem inženýra Josefa Vágnera, stát se ředitelem zoo nebo pronásledovat pytláky u Viktoriina jezera. Dnes už miluju přírodu spíš jako duchovní entitu, čerpám z ní sílu, obdivuji se jí. Můj dětský les se tak stal hájemstvím pro všechny mé fantazie a představy,“ svěřuje se Drábek, rodák z Týniště nad Orlicí, jenž nový „bestiální komiks“ věnoval A. E. Brehmovi a ing. Josefu Vágnerovi.
Individualita, která si troufne být hrdinou
Davidu Drábkovi je z české fauny nejbližší vydra. „I já sám se vždycky pohyboval ve vodě lépe, nežli na suchu,“ podotýká. Nejde však o zvířenu, jako spíše o české vlastnosti, dobré i ty horší.
„Člověk by neměl generalizovat, ale určité zobecnění je tu důležité. Určitě se nabízí závistivost a nepřejícnost, přidává se xenofobie, dějinné švejkování, to, že Češi jako národ neumíme být Evropě pevnými partnery, ona nedospělost malého národa, který zřejmě logicky musel ve svých dějinách švejkovat, být proměnlivý a kluzký, aby obstál, to je ta věc, která je mi na Češích nejvíc protivná. A co mi je příjemné? Protože jde o lidi, o jednotlivce, tak vždycky ty chvíle, kdy tohle neplatí, kdy se objeví často izolovaná individualita, která si troufne být hrdinou, vezme na sebe odpovědnost a odvahu a nebojí se za ní si stát,“ vysvětluje režisér, který k Českému lesu přizval své oblíbené spolupracovníky.
„Celkové punkové a trošku anarchistické vyznění má na svědomí po výtvarné stránce Honza Štěpánek, který dělal už výpravu k Noci oživlých mrtvol, na kterou Český les dramaturgicky navazuje. Tolik druhů umělých kožek, nakombinovaných s tesilem, člověk skutečně jinde neuvidí. Dramaturgii dělá Jana Slouková, Darek Král veškerou hudbu a zpestřením bude rozhodně úplně nová kapela z mladých muzikantů Los Střevlíkos,“ vysvětluje dramatik, který českou povahu pojal už v komedii Náměstí Bratří Mašínů.
„Nedokážu říct, v čem jsem typický Čech, ale rozhodně miluju češtinu. Ta je mi zásadní a nutnou potřebou. Říká se, že když člověk přejde do cizího jazyka, padá mu IQ o dvacet bodů, já si ale myslím, že mu padá o podstatně víc. Kromě lásky k češtině mám i potřebu českého humoru, který také patří rozhodně k těm pozitivním českým věcem,“ říká.
Útržkovité výstupy ve velikém obsazení si samy řekly o žánr kabaretu.
„Nabízelo se to, zvířátek máme na jevišti opravdu hodně a jejich vstupování do děje je pak nutně svým způsobem klipovité, ostře pointované a skečové. A stejně jako Noc oživlých mrtvol byla kabaret, přichází teď na její uprázdněné místo ten samý žánr - samozřejmě s tím jedním velkým riskem, že se inscenace bude uvádět na hlavní scéně, ne ve Studiu Beseda,“ míní David Drábek.
Žádné pianino a pán s buřinkou
Jeho letitý umělecký kumpán, skladatel Darek Král, nepsal jen scénickou muziku, ale i songy.
„Původně jsme uvažovali jen o převzatých hitech, které by kapela na jevišti interpretovala, nakonec jsme se však rozhodli pro původní tvorbu, písně tedy píšu já, texty Tomáš Belko, textař skupiny Sto zvířat. Myslím si, že naše Los Střevlíkos bude hodně netradiční kapela, nebude to totiž žádné pianino a pán s buřinkou, ale opravdu nabroušená skupina mladých kluků s mladým zvukem a mladou produkcí. Doufám proto, že osloví i mladší lidi a studenty,“ míní Král.
Dramaturgyně Jana Slouková nazývá inscenaci nejen bestiálním kabaretem, ale i lesní revue.
„Společně zkoumáme českou povahu a studium literatury k tomuto tématu tedy nebylo zrovna nejoptimističtější. Jak pravil klasik, český národ sice jen hoří nebo hnije, optimismus jsme si však během příprav vydatně dodávali, jak jinak než českým humorem. Neznám příliš českých divadel, ve kterých si dokážu představit noblesní herečky v rolích páchnoucích Tchořic, chaoticky poletujících Sojek či krvežíznivých Kudlanek. Nevím, kde jinde by se herci na zkouškách s nadšením vyblbli jak v prvním roce dramaťáku a kde jsou dramatičtí umělci okamžitě schopni opustit Stanislavského i Brechta a dělat na jevišti skopičiny z čiré divadelní radosti a hravosti,“ uvádí Slouková a přiznává, že kabaret Davida Drábka našel v Klicperově divadle svůj správný domov.
„Myslím, že to bude velmi vtipná věc, což lidé od Davidovy komedie očekávají, ale přitom bude zaměřená na aktuální věci, které se kolem nás dějí, takže bude rezonovat i s tím, co diváci dennodenně čtou v novinách a vidí v televizi a mohou se v ní tedy poznávat. I samotný text hry se bude v průběhu repríz aktualizovat, takže inscenace může být zajímavá i pro lidi, kteří ji uvidí dvakrát, třikrát,“ soudí Darek Král.
A Slouková má lakonickou pozvánku: „Užijte si s námi zběsilý průlet českou kotlinou!“
