RECENZE: Turandot spojila v divadle Drak krutost Asie s českou návsí

Ve hře byla Liška Bystrouška a dokonce i Joyceův Portrét umělce v jinošských letech, nakonec však v závěru sezony královéhradeckého Divadla Drak sáhli režisér Jakub Vašíček a dramaturg Tomáš Jarkovský po Princezně Turandot. S premiérou počkali na konání festivalu Divadlo evropských regionů.

Princezna Turandot v hradeckém Divadle Drak. | foto: Divadlo Drak

Klasický příběh čínské princezny, která nápadníkům dávala hádanky, v Draku kouzelně spojil nejen loutky se stylizovanou činohrou, ale hlavně asijskou krutost a uzavřenost s rozšafností české návsi. Inscenace má z vysokého drakovského standardu všechno, tedy výborné herce a nápady, zdánlivě jednoduché, přesto účelné a překvapivé.

Johana Vaňousová v titulní roli je frackovitou holkou s technem v uších a s krvavou počítačovou hrou v notebooku, což je jeden z nejsilnějších motivů inscenace, Jiří Vyšohlíd dobráckým císařem a Radomil Vávra s Luďkem Smadišem baví jako sehrané duo dvorních rádců i poskoků v duchu „mistra a žáka“.

Odkazy na asijské umění jsou milou hrou pro dospělého diváka, ten dětský kromě gagů a obrazů dostane i hrdinu.

Diváckou radost má Drak jistou

Vpád českého Honzy v podmanivém podání Jana Popely má razanci příjezdu Pepina do postřižinského pivovaru, nechybí ani buchty v uzlíku, komické nářečí či motiv dechovky, jež se v happy endu díky Vyšohlídovu muzikantskému citu spojí s asijskými nápěvy.

Princezna Turandot, Divadlo Drak v Hradci Králové

režie: Jakub Vašíček

dramaturg: Tomáš Jarkovský

hrají: Johana Vaňousová, Jiří Vyšohlíd, Radomil Vávra, Luďek Smadiš, Jan Popel.

Bodrý chasník, trochu Kozina, trochu Cimbura, neodolatelně rozbourá čajový rituál historkou o Bajajovi, leč nesluší se prozrazovat.

Turandot je další drakovskou lekcí, kolik toho pět lidí za necelou hodinu dokáže odvyprávět a jak. Nelze nemyslet na otázku, jež se nad divadlem vznáší: Co by tomu řekl legendární Josef Krofta? Dokud na to zná Drak odpověď, diváckou radost má jistou.