V krkonošském Žacléři vyrábějí lyže už přes dvacet let. Zakladatel značky Lusti Milan Luštinec, původně zaměstnanec ve zdejších dnes už uzavřených šachtách, si své „lušťovky“ nejdříve vyráběl sám. Na začátku neměl žádné peníze, a tak si stroje musel sestavit sám.
Dnes firma vyrobí až šest tisíc párů ročně, kromě sjezdovek i na freestyle, freeride, skialpinismus, telemark, a také skiboby a nově i wakeboardy. S lyžemi z Žacléře jezdila na olympiádě v Soči například boulařka Nikola Sudová.
Podle Milana Luštince jsou lyže na trhu zbytečně předražené, některé stojí i několik desítek tisíc. „Jenže taková nemá nikdy hodnotu ani dvaceti tisíc, neexistují totiž materiály, které by byly tak drahé. Leda že by tam snad dávali zlato,“ říká s nadsázkou padesátiletý podnikatel a pokračuje:
„Znáte snad někoho, kdo si ty lyže za 30 tisíc skutečně koupí? Já ne. Ta cena vlastně neexistuje, všude jsou předsezonní, posezonní či jiné slevy, tak to je marketingový trik. Ta lyže prý stojí 30 tisíc, ale oni na ni dají 50 procent slevu a zákazníci pak v obchodě zírají, jak je levná a jak je ta nabídka výhodná. Proto zásadně slevy nedělám.“ U Lusti lze koupit sportovní lyže za cenu do deseti tisíc.
Lyže i prkna od různých světových firem, jako je Atomic, Fischer, Head či Salomon, jsou si dnes podle Luštince velmi podobné. Jinak to prý ani nejde, ono na nich totiž už není moc co vymýšlet.
„Když si vezmete jednotlivé části té lyže, na každou dodává kvalitní materiály a součástky jen několik firem a od těch je berou všichni. Ať už jsou to skluznice, dřevěná jádra, lamináty nebo hrany, všechno vychází z té samé nabídky dodavatelů,“ líčí Luštinec.
U freeridových lyží není nic špatně
Lyže se už léta nemění, pořád se dělá ze stejných materiálů. „Lyže, která byla výborná před deseti lety, je výborná i letos,“ míní. Velký rozmach zažívají lyže na freeride a skialpinismus. Pro výrobce je ideální, že si s výrobky může pohrát.
„U freestylových nebo freeridových můžete udělat vlastně cokoliv, a nic není špatně. Není žádný úzus, jak by taková lyže měla, nebo dokonce musela vypadat. Závodní obřačka je jenom jedna, má nějaké parametry, cílem je být dole první. U lyže pro moderní sporty nic takového není, může být různě široká a těžká, záleží na jedinci, co mu vyhovuje a co ho baví,“ uvažuje žacléřský rodák.
Jak by měla vypadat správná a kvalitní lyže, se nedá jednoduše popsat ani u klasické lyže. Pro každého je důležité něco jiného, podobné je to i se snowboardem.
„Jízdní vlastnosti ovlivňuje spousta věcí. Slalomka je vyrobená tak, abyste byli co nejdříve v cíli, jiné jsou vyloženě na dlouhé carvingové oblouky, to je to, co my teď děláme nejvíc,“ popisuje.
S vykrojením přišel nejdříve snowboard, nástup vykrojených lyží umožnily i lépe upravené svahy, na nichž se dá takto jezdit. Podle krkonošského výrobce žádná podobná lyžařská revoluce zatím nehrozí.
„Spíš se mi zdá, že se uměle hledají směry, kam to ještě posunout. Teď se začaly lyže enormně rozšiřovat. Na upravených stráních je to podle mě do určité míry zbytečné,“ míní.
Jádro, hrany, skluznice, design
Krkonošská minitovárna musí nejdříve zpracovat dřevěná jádra, která dává do všech lyží. Z dřevěných desek se nařežou pruhy, které pracovníci zkrátí na délku lyže. Z nich se pak lepí bloky, které rozřežou na plátky. Výsledkem je prkno složené z dvoumilimetrových rýh, které jdou všechny jedním směrem. „Má to své výhody, například se neprojevují žádné vady dřeva a kus se nekroutí,“ popisuje Luštinec.
Potom dřevěné jádro dostane profil a tvar. Každá část lyže vzniká na jiném stroji nebo v jiné dílně. Někde dělníci připravují dřevěné jádro, na další lince lyže lepí, připravují hrany, skluznice a samozřejmě také tisknou designové fólie.
„Hrana musí být tak tvrdá, aby vydržela, ale přitom musí jít obrousit. Některé lyže vyžadují tenčí hrany, jiné širší,“ říká do hluku strojů Luštinec. Až nakonec se všechny jednotlivé části spojí dohromady a lyži už s hotovým designem čeká ořezávání, broušení a další úpravy.
