V Orlických horách je tato škola jednou z mála, které nemají potíže s nedostatkem žáků. Obec Dobřany na Rychnovsku má sice jen okolo 130 obyvatel, avšak zdejší školu navštěvuje téměř 160 dětí. Jezdí sem nejen z okolních obcí, ale i z Dobrušky.
Důvod? Soukromá škola dokázala vytvořit mix dobré atmosféry a moderních přístupů k výuce, díky nimž mají zdejší žáci výborné výsledky ve srovnávacích testech i u přijímacích zkoušek na střední školy.
Její ředitel odmítá názor, že by škola šla cestou alternativních metod. Moderní trendy sice v Dobřanech sledují, ale vybírají si z nich jen to, co považují za přínosné pro svou školu.
„Podle mě žádná ideální metoda neexistuje. Každá má něco do sebe a vyhovuje určité skupině dětí. Ve velkém městě si třeba Montessori škola své žáky najde, ale u nás vzděláváme všechny typy žáků, takže hledáme inspiraci ve všech metodách a ani tradiční způsob výuky nezavrhujeme,“ říká ředitel Jan Grulich.
Žáci jsou výborní ve srovnávacích testech
Škola má za sebou řadu ocenění. Loni získala prvenství téměř ve všech kategoriích mezinárodních srovnávacích testů PISA, kterých se účastní žáci devátých tříd. S velkým náskokem ovládla přírodovědnou gramotnost, první byla i v matematické a čtenářské části. Dokonce i v týmovém řešení problémů skončila na druhém místě.
„Myslel jsem, že nám poslali špatné grafy. Pro mě je to důkaz, že jdeme správným směrem. Ale je to naprosto neočekávané,“ přiznává ředitel.
Samotné výsledky žáků však nejsou hlavním cílem školy. Pro zdejší učitele je důležité především správné nastavení vztahů. Učitele jejich práce baví a do školy se těší. Stejně tak i žáci. Když mají dobrý vztah k učiteli, předmětu i k samotné škole, dosahují podle Grulicha daleko lepších výsledků. Učitelé se jim také snaží vysvětlit, proč se danou látku učí.
„Dle mého názoru se ve škole vytvořila příznivá atmosféra, a tím se nabalily výsledky. Musíme si položit otázku, co dnes naše děti potřebují. Dříve šlo o memorování, nebyl internet, člověk si musel vše nastudovat. Dnes máte informace jedním klikem v mobilu,“ vysvětluje svou vizi moderního vzdělávání Grulich.
Škola v DobřanechTéměř 160 dětí se nyní učí v soukromé základní škole v Dobřanech. 72 dětí navštěvovalo základní dobřanskou školu ještě v roce 2005. |
„Nároky se mění a ani škola nemůže učit jako před padesáti lety. Memorování podle mě ztrácí význam. Samozřejmě jsou obory, kde je to potřeba. Lékař nemůže při operaci čekat u Googlu,“ míní ředitel. Podle něj je důležité, aby si dnešní děti uměly informace vyhledat, kriticky je zhodnotit a použít v praxi.
Školu přitom netáhnou jen mladí kantoři. Zdejší způsob výuky vyhovuje i speciální pedagožce Naděždě Jiránkové, která v Dobřanech učí už 16 let:
„Jsem spokojená s tím, že tu máme prostředí, ve kterém se všichni známe. Není to jednotvárné předávání vědomostí, nemáme ve zvyku jen si stoupnout před tabuli a něco odříkat.“
Ve škole neobvykle učí třetina mužů
I na tom je vidět, že škola v Dobřanech pracuje jinak než řada základních škol v regionu. Při loňském výzkumu pedagogové v dotazníku studentů hradecké univerzity uvedli, že největším problémem pro zavádění novinek do výuky je nefungující spolupráce mezi učiteli. Na situaci v Dobřanech může mít vliv, že tam až třetinu pedagogického sboru tvoří muži. I to je v kraji spíše neobvyklé.
Zdejší ředitel ví, co chce, oceňují kantoři.
Velkou změnu po příchodu do školy pocítila také češtinářka Eva Bašková, která se do Orlických hor přistěhovala z Ostravska. Dříve působila na běžné střední průmyslovce.
Zásadním rozdílem je podle ní individuální přístup umožněný i tím, že škola je poměrně malá. Klíčovou osobou je podle ní ředitel, který ve sborovně preferuje selský rozum.
„Ví, co dělá a proč to dělá. Má jasnou představu, jak by měl kolektiv vypadat. Učitelé podle něj mají mít nadhled a být ochotní udělat něco navíc,“ říká Bašková, kterou překvapilo, že děti v horách hodně čtou.
„Snažím se učit tak, aby to děti bavilo. Samozřejmě že jsou nějaké osnovy, které bohužel musíme dodržovat, ale myslím, že by se měla vytvořit úplně jiná koncepce toho jak učit a co učit. Dnes je tam spousta zbytečných věcí,“ míní češtinářka Bašková.
Škola praktikuje inkluzi bez potíží
Vesnická škola má dlouholeté zkušenosti s dnes tolik diskutovanou inkluzí. Na horách si totiž žáky nemohou příliš vybírat a pro rodiče je komplikované vozit děti do specializovaných škol ve velkých městech. Ve třídách tak mají autisty i chlapce na vozíku. Místo asistentů však zaměstnávají speciální pedagogy, kteří se dětem věnují individuálně.
„Nechci, aby asistenti byli při hodinách, protože je to kontraproduktivní. V některých předmětech, kde by žák nezvládl látku v hodině, má paralelní výuku. Na stejnou látku jde ke speciální pedagožce, s níž učivo proberou ve dvou. Týdně jde asi o pět šest hodin, jinak je normálně ve třídě,“ vysvětluje ředitel Grulich.
Stejně jako některé školy v okolí i dobřanská měla v minulosti problémy s nedostatkem žáků. Vždyť už v roce 1996 ji chtěl kvůli tomu tehdejší okresní úřad zavřít.
Rodiče se však vzepřeli a společně se školou v nedalekém Slavoňově založili soukromou školu Trivium plus, která je obecně prospěšnou společností. I poté však počet žáků klesal. V roce 2005 měly Dobřany jen 72 dětí. Propad se zastavil až po nástupu současného ředitele.
„Díky malému počtu dětí jsme se jim věnovali intenzivně. Najednou se v okolí rozkřiklo, že jsou tu děti spokojené a že mají výsledky. Dostali jsme se až do stádia, že jsme letos museli odmítnout přes 30 dětí, které sem chtěly přestoupit z jiných škol,“ říká ředitel.
