Volby sice dosavadní prorektor pro tvůrčí činnost a vnější vztahy vyhrál už v únoru (více čtěte zde), ale do funkce rektora Univerzity Hradec Králové Kamil Kuča nastoupil až na začátku července. V osmatřiceti letech platí za talentovaného vědce, ale před volbou nového rektora byl kvůli údajně příliš nízkému věku i terčem kritiky. „Rozhodně nejsem ojedinělý případ,“ brání se.
Jak se vám zatím zamlouvá funkce rektora?
Funkce rektora má svá pozitiva i negativa. Když jsem šel do voleb, věděl jsem, že rektorská práce bude spojena spíš s negativy, ale protože mě práce baví a láká mě řešit problémy, tak jsem do toho šel.
Můžete uvést některé konkrétní kroky nebo změny, které nyní jako rektor uděláte?
Hlavní body jsem nastínil už ve svých volebních tezích. Univerzita se v první řadě potřebuje zaměřit na excelentnost výsledků, protože stávající metodika hodnocení vědy a výzkumu se změní a my se na to musíme připravit. Dalším zásadním krokem bude vznik nové akreditační agentury, která změní způsob žádání o akreditace v Česku. S tím se v následujících letech musíme poprat. V současné době se scházím se zástupci vedení jednotlivých fakult a ústavu sociální práce. Sám mám připraveno několik bodů, ke kterým bych chtěl vyjádření, a naopak přivítám návrhy od ostatních. Možná při jednání se zástupci fakult zjistím, že některé mnou navržené úkoly nejsou až tak podstatné.
Kamil Kuča
|
Zaslechl jsem kritiku, že jste příliš mladý na to, abyste se stal profesorem už ve 34 letech. Jak na taková slova reagujete? Je běžné získat profesuru už před čtyřicátým rokem života?
Nezáleží jen na věku člověka, ale hlavně, co jste stihl udělat. Znám odborníky, kteří získali profesuru ještě v mladším věku než já. Je to také ovlivněno oborem. Něco jiného je, když jste klinikem, jehož prioritní povinností je léčit pacienty, to se na titul soustředíte až v druhé řadě, nebo když se věnujete základní vědě v laboratoři, nemáte pacienty, a tudíž se máte možnost věnovat vědě stoprocentně.
Dříve to bylo jinak?
V dnešní době jsme přece jen dál než ještě před dvaceti lety, kdy se tvrdilo, že docentem se člověk stává s prvním šedým vlasem a profesorem, když už neudrží moč. Tahle doba je už naštěstí dávno pryč. Vy jste možná zaslechl kritiku, že jsem v osmatřiceti letech rektorem. Sám jsem byl překvapen, že taková kritika vznikla, a dohledal jsem si, že se v mém věku stalo rektorem také několik jiných osob.
Po zvolení do funkce rektora jste mimo jiné pronesl: Když si vezmete porovnání výkonnosti všech českých univerzit, hradecká univerzita rozhodně nefiguruje na prvních příčkách. Jak to chcete změnit?
Dennodenní prací a zaváděním manažerských přístupů, které se běžně aplikují na jiných univerzitách v Česku i v zahraničí. Už jsem po světě navštívil mnoho univerzit a seznámil se s postupy jejich vedení. Jsem si samozřejmě vědom, že nemohu zavést vše, musím si vytáhnout jen to nejlepší, co univerzitě pomůže.
Jste považován za úspěšného vědce. Nevadí vám, že se nyní nebudete moci této práci tolik věnovat a že vás čeká spíš papírování, konference, proslovy, zahraniční návštěvy?
Prozatím si myslím, že jsem na vše připraven. Možná mne z toho ale vyvedou okolnosti.
Netajíte, že trpíte Bechtěrevovou nemocí. Co byste poradil mladým lidem, třeba studentům, kteří mají různé zdravotní problémy, a přesto chtějí v životě uspět? Může člověk udělat z omezení výhodu?
Přesně tak. Nezastírám, že v době, kdy jsem se o onemocnění dozvěděl, mě to vyvedlo z rovnováhy, ale s nemocí jsem se naučil žít a především jsem zjistil, jak této nevýhody využívat ke svému prospěchu. V mém případě kvůli Bechtěrevově nemoci nemohu v kuse spát více než pět hodin. Zpočátku jsem byl velmi unavený, ale později jsem se s tímto hendikepem naučil zacházet. O co víc jsem nespal, o to víc jsem se věnoval práci. I díky tomu jsem se stal profesorem už ve 33 letech. Když si spočítáme, kolik hodin denně pracuji (14 až 16 hodin denně), celou mou kariéru můžete vynásobit dvěma. Při normálním zdravém způsobu života bych profesuru získal až po čtyřicítce.
Někteří akademici z hradecké univerzity se snaží prosadit v politice. Například Václav Víška kandidoval do zastupitelstva za ANO, Jiří Štěpán má ambice stát se hejtmanem za ČSSD. Je podle vás v pořádku, že lidé z univerzity, která by už z principu měla být apolitická, vstupují i do velké politiky? Mimochodem proděkan Štěpán dokonce moderoval debatu s premiérem Sobotkou, což mohla řada lidí chápat jako předvolební kampaň...
Váš dotaz bych rozdělil na dvě části. Se vstupem akademiků do politiky souhlasím, národ potřebuje ve vedení vzory a vzdělané lidi. Národ by měl být vzdělaný co nejvíce, když nebude, bude s ním snadno manipulováno. A za druhé: naše škola odsouhlasila, že tři měsíce před volbami bude existovat moratorium, kdy na akademické půdě univerzity nebude moci přednášet žádný politický představitel nějaké strany. A to hodláme dodržovat i nadále.
A pokud jde o nedávnou návštěvu premiéra Sobotky?
Při té jsme se do tříměsíční lhůty snadno vešli. Návštěva premiéra byla pro univerzitu poctou. Diskusi s ním jsme zajistili nejen pro studenty, ale i pro veřejnost, a to především díky působení doktora Štěpána na univerzitě. V období mimo moratorium na univerzitě rádi přivítáme kteréhokoliv politika, s kým chtějí diskutovat, si studenti vyberou sami.
