Proslulá tragikomedie Istvána Örkényho Kočičí hra, příběh sester Szkallových, nejkrásnějších dívek z městečka Leta, okres Szolnok, se v Hradci už hrála, v někdejším Divadle Vítězného února ji v roce 1982 připravil Jaromír Staněk, Erži Orbánovou hrála Dagmar Felixová a její sestru Gizelu Marta Svobodová.
Inscenace dosáhla 23 repríz. Nejslavnější a nejznámější je však verze pražského Národního divadla, kde jsou trochu jiné počty.
„V roce 1974 u nás hru nastudoval tvůrce její první maďarské inscenace, režisér Gábor Székely, v Tylově divadle v Praze. Jeho Kočičí hra s Danou Medřickou jako Erži a Vlastou Fabiánovou v roli Gizely se stala nejúspěšnější inscenací v dosavadních dějinách Národního divadla. Dosáhla neuvěřitelného počtu 403 repríz,“ říká dramaturgyně Klicperova divadla Jana Slouková.
V Klicperově divadle jde o velkou hereckou příležitost pro Pavlou Tomicovou a Zorou Valchařovou Poulovou. „Erži Orbánová, živelná a svérázná hrdinka, prožívá svá každodenní dobrodružství v komunistickém Maďarsku ve sdíleném bytě v budapešťském činžáku mňoukáním „kočičí hry“ se sousedkou Myškou a hašteřením ve frontě v mlékárně,“ popisuje Slouková.
Nejprve vznikla filmová povídka
Její elegantní a klidná sestra Gizela žije už šestnáct let upoutaná na své kolečkové křeslo v Mnichově ve svobodném západním Německu a nezbývá jí, než po telefonu a v dopisech často marně usměrňovat sestřiny eskapády.
„Je tu totiž Pavla, Eržina nová kamarádka, která má na ni „báječný vliv“, a Viktor Molnár, obžerný kdysi slavný operní pěvec, jehož způsoby u stolu jsou mimořádně nesnesitelné, ale jemuž Erži přesto s radostí každý čtvrtek vaří večeře,“ naznačuje děj Slouková.
Maďarský prozaik a dramatik István Örkény s filmovým režisérem Károlym Makkem kdysi navštívili jistou maďarskou malířku a její sestru. Na návštěvě jim tyto postarší dámy předvedly, jak se baví napodobováním kočičího mňoukání. Makka i Örkényho jejich kratochvíle nadchla a inspirovala. Vznikla tak nejprve filmová povídka.
Podle ní napsal režisér filmový scénář, ale k realizaci nedošlo. Materiál byl však nepochybně dobrý a István Örkény ho přepsal do literární podoby. Vznikla tak novela Kočičí hra, která vyšla několikrát a sklízela velký ohlas.
Kočíčí hra
|
„Na popud divadelního režiséra Gábora Székelyho se autor pustil do její dramatizace. V roce 1969 měla Kočičí hra světovou premiéru v Szolnoku a o tři měsíce později v Budapešti. Filmové podoby, která byla původním záměrem, se Kočičí hra dočkala až pět let po divadelní premiéře a jedenáct let po vzniku románu,“ uvádí dramaturgyně.
O stárnutí, lásce, vášni k životu
Česká premiéra byla v roce 1972 v Divadle Bratří Mrštíků v Brně, o rok později ji uvedla činohra Státního divadla v Ostravě.
Hra vypráví o stárnutí, lásce, vášni k životu, sesterské blízkosti a hlavně o nezdolném optimismu. Je založena na monolozích, které mají rysy výpovědi. Pro režisérku bylo nejtěžší zabydlet se v nich a najít v moři slov autentické pocity a výrazovou svobodu.
„Myslím, že jsem věrná předloze. Zmizel některý historický kontext živý spíše v Maďarsku. Také naše Myška není bytost neurčitého věku a pohlaví, jak je psáno. Snažili jsme se o poctivost. Je to inscenace založená na doteku mezi jevištěm a hledištěm,“ říká režisérka Tereza Karpianus.
