Přestože jeho výška není nijak závratná, patagonský žulový obr Fitz Roy je výzvou pouze pro nejlepší z nejlepších. Seznam horolezců, kteří technicky náročný vrchol dokázali zdolat, nedávno rozmnožil vrchlabský reprezentant ve skialpinismu Radoslav Groh.
Hora Fitz RoyJinak též Cerro Chaltén je s nadmořskou výškou 3 405 metrů nejvyšší horou národního parku Los Glaciares v Argentině. Za pověst velmi obtížně dosažitelného vrcholu vděčí strmým žulovým stěnám. Prvovýstup si v roce 1952 připsali francouzští horolezci Guido Magnone a Lionel Terray. Jméno dal hoře argentinský objevitel Francisco Moreno v roce 1877 po námořním důstojníkovi Robertu Fitz Royovi. |
Na proslulou horu do nadmořské výšky 3 405 metrů se vydrápal společně s elitním děčínským horolezcem Jindřichem Hudečkem. Aby byl výstup ještě tvrdší, vybrali si patagonskou zimu.
Byl to vůbec první zimní výstup na Fitz Roy v historii českého horolezectví. „V zimě jsou hory ještě divočejší a to se mi líbí,“ říká sedmadvacetiletý horal.
I když je patagonské počasí známé extrémními teplotami a náhlými zvraty, české výpravě tentokrát přálo štěstí. Pro krkonošské horolezectví je to v krátké době druhý výrazný úspěch. Zdeněk Hák z Rokytnice nad Jizerou v říjnu jako první Čech v historii sjel na skialpinistických lyžích sedmitisícovou nejvyšší horu Afghánistánu Nošak (přečtěte si o tom zde). Podobný kousek se naposledy povedl Rakušanům před 46 lety.
Kdy vás poprvé napadlo, že byste se jednou chtěl na Fitz Roy podívat?
O lezení v Patagonii jsem snil od chvíle, kdy jsem si před více než deseti lety poprvé přečetl legendární knihu Miroslava Šmída Ze života horolezce.
O této hoře se říká, že je jedna z technicky vůbec nejtěžších. Potvrdilo se to?
Je pravda, že Fitz Roy prověří lezce po všech stránkách. Výstup je vzhledem k značné odlehlosti hory fyzicky namáhavý, vlastní lezení je překrásné, ale i technicky velmi náročné. Absence jakékoliv případné pomoci klade nároky na lezcovu psychickou odolnost. Ale určitě existují výstupy technicky ještě náročnější.
V čem náročnost Fitz Roye spočívá?
Vlastnímu lezení předchází dvoudenní nástup, je potřeba překonat značné převýšení, skalní prahy i hluboké ledovcové trhliny. To všechno navíc v často zdivočelém patagonském počasí. Během výstupu se střídají ledové pasáže s náročným skalním lezením. Patagonskou specialitou jsou sněhem pokryté vertikální skalní stěny, které výstup značně komplikují.
Dá se na takový výstup vůbec nějak připravit?
Měl jsem štěstí, že mým lezeckým partnerem byl Jindřich Hudeček, skvělý člověk a jeden z našich nejlepších horolezců. Jindra navíc na vrcholu Fitz Roye už jednou byl, což pro nás znamenalo výhodu, protože vzhledem k obrovitosti stěny není orientace jednoduchá. Mnoho důležitých rad mi poskytl rovněž patagonský matador Michal Brunner. Simulovat nejtěžší úseky v českých skalách asi nejde, ale když člověk umí pádlovat v adršpašských spárách, neztratí se ani v těch patagonských.
Kromě technické obtížnosti je dalším faktorem tvrdé a nevyzpytatelné patagonské počasí. Jaké jste měli podmínky?
Vzhledem k tomu, že jsme výstup absolvovali uprostřed patagonské zimy, měli jsme docela štěstí. Sice jsme si užili několik studených nocí, ale ve chvíli vrchového útoku nám počasí přálo. Dokonce zasvítilo i slunce.
Nastala během expedice situace, kdy vás napadlo, že se výstup nemusí podařit?
O vrcholu jsem nijak zvlášť nepřemýšlel, užíval jsem si lezení v té nejlepší žule s nejlepším parťákem v krásných horách. Na případný nezdar výstupu jsem opravdu nemyslel.
Před lety jste se zúčastnil expedice na karákóramský Nanga Parbat, jednu z nejvyšších a nejtěžších hor na světě. Dají se obě výpravy porovnávat?
Obě hory jsou fascinující a pro mě je čest, že jsem v jejich stěnách mohl pokoušet štěstí. Nanga Parbat je náročný svou výškou a nevyzpytatelností, Fitz Roy je nižší, zato lezení je zde technicky podstatně obtížnější. Patagonie a Karákóram jsou dva rozdílné světy.
Jaké máte před sebou další výzvy?
Po celou dobu výstupu na Fitz Roy jsem přes údolí sledoval vrchol jedné monumentální skalní jehly, takže příští cíl je jasný.
