Společná ložnice ve Dvoře Králové nad Labem je v obležení už od začátku listopadu, kdy se poprvé otevřela. Hlavně začátek ledna a teploty hluboko pod nulou znamenaly pro lidi bez přístřeší tvrdou zkoušku.
Je sedm hodin ráno a přízemní dům v Bezručově ulici se vylidňuje. Poslední minuty zde tráví dvojice bezdomovců. Dojídají snídani, uklízejí v kuchyňce, oblékají si teplé oblečení a za chvíli vyrazí opět ven. Teplota se pohybuje lehce pod nulou, ve srovnání s nedávnými tuhými mrazy pohoda. Kolem šesté večer budou zase zpátky. Stereotyp, který se v zimě opakuje každý den. Stereotyp, za který jsou však lidé bez přístřeší rádi.
„Je to o hodně lepší než spát na lavičce nebo na peroně,“ říká osmapadesátiletý Jiří. Na ulici je už 17 let a do dvorské noclehárny dochází každý den.
Denně nachodí i 40 kilometrů
Den tráví venku hledáním vratných lahví a ve zdejších supermarketech. Nechodí sem ani tak nakupovat, ale hlavně se zahřát. Každá minuta strávená v teple je dobrá.
„Když mi to vyjde a mám v kapse nějaký drobák, snažím se v krámě co nejdéle kupovat nějakou maličkost, abych se ohřál. Aspoň 20 minut,“ vysvětluje.
Přestože jeho zevnějšek nenapovídá, že žije na ulici, na malém městě bezdomovci pozornosti neujdou. Zvlášť když do stejných obchodů chodí několikrát denně nebo se shlukují ve větších skupinách.
„Stává se mi, že mě ostraha vykopne, jen když vlezu do chodby,“ líčí bezdomovec, který žil na ulici v několika českých městech a více než rok také v Anglii. V současnosti jedná o práci v chráněné dílně a doufá, že se odrazí ode dna.
Bezdomovci denně nachodí desítky kilometrů. „Odhaduju, že za den to může být i 40 kilometrů,“ poznamenává pětačtyřicetiletý Radek, zatímco se připravuje na další šichtu venku.
Absolvent gymnázia je na ulici čtyři roky. Snaží se získat práci na horách a zajistit si tak vstupenku do „normálního“ života. Naposledy pracoval v létě a bivakoval ve squatu.
„Je tady divná platební morálka, dodnes nemám srpnovou výplatu. Tyhle věci člověka zasekávají,“ stěžuje si.
Letošní zima je pro bezdomovce obzvlášť krutá. Na závěje sněhu ani mrazy atakující 20 stupňů pod nulou nejsou ve Dvoře Králové nad Labem v posledních letech zvyklí. I proto je noclehárna od zahájení provozu téměř permanentně plná. Ve srovnání s loňskou sezonou je zájem mnohem větší.
„Za první dva měsíce jsme zhruba na 85 procentech kapacity, každý večer je pět až sedm lůžek obsazených,“ říká vedoucí noclehárny Stanislav Lupač.
Tuhé mrazy = přistýlky
Většinou přichází stálá klientela, nováčci se objeví jen výjimečně. V místnostech je čisto už před příchodem uklízečky.
„Všichni se znají a dbají na to, aby tam měli pořádek. Pokud se objeví někdo nový, za pár dní si zvykne, že vůči ostatním musí dodržovat určité podmínky,“ upozorňuje Lupač.
Kromě postelí a stolků s lampičkami, skříně na oblečení a stolu se židlemi je součástí vybavení také televize připevněná na zdi. „Každý je po celém dnu vymrzlý a je rád, že může skočit do postele a koukat na bednu,“ poznamenává Jirka. Zpozorní, hlavně když na obrazovce běží předpověď počasí.
Kapacita noclehárny je sedm lůžek. Její personál je v pohotovosti, pokud udeří arktická zima jako na začátku ledna, mají připravené další tři přistýlky. Na teploty hluboko pod nulou reagují také uzpůsobením provozní doby, noclehárnu otevřou už odpoledne a ráno zde mohou bezdomovci zůstat déle než do 7.30.
„Když zase přijdou velké mrazy, jsme ochotní přijmout také mimodvorské zájemce. A to i za cenu toho, že by se na ně nedostala postel a museli sedět,“ dodává Lupač.
Přesto se letošní zimu stalo, že žadatele, který si místo nezajistil včas, museli odmítnout. Postel si nejde dopředu zamluvit. Kdo dřív stojí u brány v Bezručově ulici, ten uspěje. Obvykle se otevírá v 18 hodin. „Teď je tady víc lidí a člověk musí přijít třeba o hodinu dřív. Taky se mi stalo, že jsem přišel pozdě a nocoval v jednom z opuštěných domů ve městě. Je to drsný, je tam stejná zima jako venku,“ prozrazuje Radek.
Noclehárna se poprvé otevřela v roce 2013. Je určená pro lidi s trvalým bydlištěm ve městě a ve spádových obcích. Kromě přespání za dvacetikorunu se klienti mohou v přízemní budově sousedící s azylovým domem Žofie osprchovat, vyprat oblečení a také se najíst.
Noclehárna si vytvořila zásoby konzerv, paštik a instantních polévek díky nedávné charitativní akci Noc venku, jejímž cílem bylo upozornit na problematiku bezdomovectví.
„Zásoby jsou dostatečné, vystačíme si s tím celou zimu,“ dodává Stanislav Lupač.
