Proč jste vůbec chtěl dostat vírníky na silnici?
S partou kamarádů ve vírnících hodně cestujeme po Evropě. Jako velká skupina to ale máme komplikované - musíme přistát na velkém letišti, a pokud nechceme tankovat drahý letecký benzín, potřebujeme doprovodné auto, které nám přiveze od nejbližší benzinky kanystry s naturalem. S vírníkem upraveným jako auto si zajedeme natankovat sami. Jedním z dalších impulzů bylo také to, že jsem chtěl zákazníkům umožnit hangárovat si vírníky doma.
Budeme se takto jednou přepravovat všichni?
Doufám, že ne. Teď je plno na cestách, nedejbože, aby bylo plno i ve vzduchu. (smích)
To nezní moc obchodně.
Samozřejmě bych si to přál, ale není to úplně reálné. Jednak pořídit si autovírník není úplně levná záležitost, a pak létání asi není pro každého.
Je řízení vírníku náročné?
Je to jednodušší, než se naučit létat s vrtulníkem. Přirovnal bych to k ultralehkému letadlu. Naučíme to skoro všechny, ale nefunguje to tak, že člověk přijde, položí na stůl peníze a je pilot. Na kurz musí docházet měsíc až půl roku, záleží, kolik času tomu věnuje.
Co lidi motivuje k tomu, aby se učili létat s vírníkem - je to spíš koníček nebo vidina rychlejší přepravy?
Hlavně je to samozřejmě hobby, ale dá se to využít i profesně. Já jsem už pět let nejel do Prahy po dálnici, všude létám. Mám například partnery v Polsku, kam bych jel autem sedm hodin. Vírníkem jsem tam za dvě hodiny a ještě se proletím.
Autovírník GyroMotionAutovírník firmy Nirvana Systems se po silnicích pohybuje díky elektromotoru. Rychlostí až 40 km/h ujede dvacet kilometrů. Létá rychlostí až 185 km/h, běžná cestovní rychlost je ale 160 km/h. Vírník létá jak na letecký benzin, tak na levnější natural. Na jednu nádrž může letět pět hodin. Jako vírník se stroj pohybuje ve výšce od 150 do 500 metrů, zvládne ale vystoupat i do pěti kilometrů. Přistávat nemusí jen na letištích, ale díky nízkým nárokům na přistávací plochu také na loukách. Automobil se z vírníku stává poté, co pilot po přistání zafixuje listy rotoru a na zadní stabilizační křídlo připevní registrační značku. |
Musíte přistávat jen na oficiálních letištích?
Nemusíme, dá se přistát i na nějaké louce, pokud mi to její majitel dovolí. Dřív to bylo komplikované s přejezdem. S autovírníkem mám dojezd dvacet kilometrů, do té vzdálenosti v pohodě najdu benzinku, ubytování i restauraci.
Když přistanete, za jak dlouho uděláte z vírníku auto?
Netrvá to ani pět minut. Stačí pár jednoduchých úkonů a můžu jet.
Je vírník závislý na počasí?
Myslím, že nejméně ze všech leteckých prostředků v této kategorii. Ultralighty létají sice rychleji, ale když je silný vítr nebo prší, tak startovat moc nemůžou. Vírník snese vítr, déšť, sníh i vichřici.
Kolik autovírníků už je vyrobeno?
Dva. Jeden je už hotový prototyp na značkách, druhý trochu víc připomíná finální verzi, k níž se chceme dostat. Teď autovírník jezdí na baterku, ale naší snahou je, aby nebyl závislý na baterii a jezdil hybridně. Máme tam silný motor o výkonu sto koní, byla by škoda ho nevyužít. Tohle je ale jen začátek, bude to umět daleko víc věcí.
První výlet, který jste podnikl s prototypem autovírníku, byl do centra Prahy. Byl to spontánní nápad?
Když jsem autovírník začal stavět, spousta lidí mi fandila, ale mnozí další mi říkali, že to není možné, že to bude nějaký podvod. Už v té době jsem sliboval, že doletím do Prahy a zajedu si ve vírníku na kávu na Václavák. Nakonec se to opravdu podařilo a bylo to neuvěřitelné - Pražané zvedali palce, fotili si nás... Stejně tak turisté ve středu města.
A policisté?
Ti mi dokonce dali dýchnout. Mysleli si, že musím být opilý, když jezdím s něčím takovým po městě...
Zahájíte sériovou výrobu?
Ano, letos bychom chtěli vyrobit sérii prvních 40 kusů.
Rozšíříte firmu v Bochoři?
Teď jsme malá společnost do 25 zaměstnanců a haly na letišti máme pronajaté. Před půl rokem se ale rozhodlo, že na levé straně letiště bude letecká průmyslová zóna, jednáme proto se státem o možnostech stavby další haly. Vypadá to, že budeme autovírníky stavět a prodávat na český a slovenský trh, jinak tady budeme montovat sady a ty budeme prostřednictvím dealerské sítě Němců prodávat po celém světě.
Hlavním výrobním programem vaší firmy jsou paramotory (motory s vrtulí používané například při motorovém paraglidingu - pozn. red.). Prý je teď budete vyrábět pro rangery v afrických národních parcích...
Ano, máme tam připravený velký projekt s paramotory. V afrických národních parcích máme exkluzivní smlouvu, že budeme pomáhat chytat pytláky, kteří tam loví nosorožce. Jezdím tam teď paramotory testovat. Jsou totiž šité na míru správcům parků.
Jak se firma z Česka dostane k takové zakázce?
Máme dealery v 45 zemích, včetně Jihoafrické republiky. Náš tamní zástupce dělal mimo jiné šestiletý projekt na záchranu šimpanzů. Pak se zamiloval do létání s paramotory, a tak jsme se potkali... Paramotory jsme upravili podle jeho požadavků.
Není to pro rangery nebezpečné?
Neloví pytláky přímo, ale nahlásí je. Z výšky 70 metrů totiž vidí na pět kilometrů daleko. I mně osobně se takto jednou podařilo upozornit na jednoho z pytláků.
Jak dlouho vůbec vy osobně létáte?
Létám už třicet let.
Kým jste byl, než jste začal vyrábět paramotory?
Měl jsem kosmetický salon. Ale předtím jsem studoval techniku - původem jsem strojař.
Řekl byste, že jste měl v podnikání štěstí?
Měl jsem hodně štěstí, milníky mi vycházejí opravdu dobře. Člověk se něčemu musí ale pět, deset roků věnovat, pak může přijít šťastný okamžik - protože je připraven.
Máte ještě nějaký sen?
Snů mám moc. Plánujeme například výlet vírníkem na Island a s kamarády se chceme dostat také na Kamčatku. Nejbližší plán spojený s pojízdným vírníkem je ale centrum Londýna. To je uzavřené pro spalovací motory a můžou tam jen elektromobily. Moje žena je také dobrá pilotka, tak vezmeme děti a zaletíme si do Londýna na zmrzlinu.
5. dubna 2017 |
