Manželé Semerádovi před 16 lety koupili zpustlou chatu, kam v 80. letech jezdili na rekreaci horníci z Malých Svatoňovic, a přebudovali ji na jeden z prvních penzionů přímo šitý na míru rodinám s dětmi. Dnes sem jezdí lidé z celé republiky a pobyty jsou často zamluvené rok dopředu.
Prahu se Zuzana a Pavel Semerádovi rozhodli opustit v roce 2002. V té době měli dvě malé děti. Roční syn trpěl silným astmatem, a proto hledali místo na horách.
„Měl jsem takovou práci, že jsem cestoval po Čechách i Evropě, takže mi bylo vcelku jedno, odkud budu do práce dojíždět. Chtěli jsme žít na horách, částečně to bylo i kvůli dětem,“ říká Pavel Semerád, který stejně jako manželka vystudoval zemědělskou univerzitu v Praze. Krkonoše ale znal od dětství, na chalupě za Trutnovem trávil každé prázdniny.
Boudu Permoník objevili náhodně v konkursním řízení, vzali si hypotéku a v té době rok opuštěný objekt 800 metrů od křižovatky ve Spáleném Mlýně koupili.
„Na prohlídce jsme byli v zimě. Když bylo minus dvacet stupňů, vypadalo to celkem dobře. Na jaře potrubí popraskalo, museli jsme proto mimo jiné kompletně vyměnit rozvody vody. Z původního objektu zbyly jen obvodové zdi, stropy a střecha. Jinak jsme všechno udělali znova,“ popisuje.
Astma po měsíci zmizelo
Když se do Krakonošova údolí do nadmořské výšky 800 metrů nastěhovali, syn bral na astma silné kortikoidy. Stačil měsíc života na horském vzduchu a rodiče veškeré léky vysadili.
Semerádovi měli od začátku jasnou představu, co chtějí pod Kraví horou vybudovat.
„Když jsme z Prahy přišli do Krkonoš, měla jsem trochu obavy, aby tu děti měly kamarády. Nechtěla jsem je úplně vytrhnout z reality. Ve stejné době jsem se v jednom časopise dočetla, že v Rakousku už kinderhotely a penziony 25 let úspěšně fungují. Ze začátku nás od toho všichni zrazovali, ale postupně se celá Malá Úpa přeměnila v takové rodinné centrum a skoro u každé chalupy je dnes dětské hřiště a i sjezdovky jsou uzpůsobené pro rodiny s dětmi,“ vykládá Zuzana Semerádová.
Před lety dokonce stála u zrodu 17 kilometrů dlouhé Pohádkové stezky Marie Kubátové, která vede Malou Úpou a vychází z Krkonošských pohádek vrchlabské spisovatelky. Jedna ze zastávek, včelí úl s domečkem, je přímo u boudy Permoník.
Také pokoje v chatě jsou pojmenované podle pohádkových bytostí z českých večerníčků. Jednu z místností majitelé přeměnili na velkou hernu s dřevěnou prolézačkou, v suterénu se nachází menší tělocvična a společenská místnost pro tvůrčí aktivity. Originální dekoraci chodeb vytvářejí sami návštěvníci, na stěnách jsou stovky barevných otisků dětských rukou.
„Dětem nediktujeme, co tu mohou a nemohou dělat, mají to tu všechno volně k dispozici,“ podotýká Zuzana Semerádová.
Bouda PermoníkLeží v nadmořské výšce 800 metrů, zkolaudovaná byla v roce 1982 nedaleko dnes už neexistující roubené chalupy jako rekreační zařízení pro horníky z Malých Svatoňovic. Po jejím dostavění byla původní roubenka zbourána. Po roce 1989 šel objekt v Krakonošově údolí do privatizace. Současní majitelé jej koupili v roce 2002 a vybudovali zde první dětský penzion v regionu. Chata má 11 pokojů a kapacitu 36 lůžek, dětskou hernu, restauraci a saunu. |
Na rozlehlé zahradě se nachází indiánské teepee, visutá lávka zavěšená na řetězech, pískoviště, houpačky, prolézačka z akátových větví, otočné dřevěné piškvorky a spousta dalších herních prvků. Semerádovi šli při budování dětského penzionu do detailů. V koupelnách například nechali postavit snížená umyvadla, aby na ně děti dosáhly.
V hlavní sezoně boudaři nabízejí pouze týdenní pobyty, pro hosty dělají od pondělí do pátku animační programy.
„Dopoledne se věnujeme tvůrčím aktivitám na různá témata, například letos to jsou draci. Odpoledne pořádáme třeba olympiádu, stezku odvahy nebo letní kino. Vymýšlíme to tak, aby se mohli zapojit i rodiče,“ prozrazuje animátorka Veronika Papadopulu.
Pouze na jaře a na podzim se rodiny mohou na chatě ubytovat i na prodloužený víkend. Pro děti je přizpůsobený také jídelníček: méně koření a soli, žádná umělá dochucovadla a vaření z čerstvých surovin.
Společným sociálkám odzvonilo
V minulosti na boudě fungovala i restaurace pro turisty. Od příchodu elektronické evidence už slouží pouze ubytovaným. Rodiny s dětmi jezdí na chatu do Dolní Malé Úpy z celé republiky dvanáct měsíců v roce. Termíny jsou často zamluvené i rok dopředu.
„Chvíli nám trvalo si vytvořit klientelu, ale rodiny se sem naučily jezdit poměrně rychle. Všechno záleží na přístupu k hostům. Když je dobrý, rádi se vracejí. Problém je v tom, že se vracejí jen několik let. Jakmile děti odrostou, začnou jezdit jinam,“ poznamenává Pavel Semerád. Podle něj většina rodin přijíždí z hlavního města.
Za dobu, co s manželkou penzion provozují, se změnily především dvě věci: nedostatek kvalitního personálu a vyšší nároky hostů.
„Když jsme začínali, měly pokoje na patře společné sociálky. V dnešní době si myslím, že bouda se společnými koupelnami je už jen těžko provozovatelná. S tím, jak roste konkurence a zkvalitňuje se turistická infrastruktura, zvyšují se i nároky návštěvníků,“ říká.
Na rozdíl od nedaleké Pece pod Sněžkou zůstává Malá Úpa stále oázou klidu. O dolní části nejvýše položené horské obce to platí dvojnásob.
Atmosféru údolí kromě výhledů na Světlou horu dodávají jedny z nejhezčích krkonošských staveb. Cestu ze Spáleného Mlýna k dětskému penzionu lemuje vzorová krkonošská bouda Rusalka a na druhé straně nepřehlédnutelný Modrý pavilon zapsaný na seznamu kulturních památek.
Život ve velkoměstě si boudaři po šestnácti letech v Krkonoších už jen těžko dokážou představit. Jejich pojítkem s rodnou Prahou zůstávají děti studující v hlavním městě a cedule nad barem s názvem ulice a číslem popisným domu ve Střešovicích, ve kterém žili.
„Dnes už mám problém vůbec pochopit životní styl v Praze,“ přiznává boudař z Dolní Malé Úpy.
