Bezpečná cena by znamenala částku, pod kterou stavební firma nesmí jít, aby nikoho neohrozila a její práce byla kvalitní.
Architekt Křelina varuje, že tragicky upadá kvalita stavebních prací. Může za to právě snižování cen zakázek.
Kde se v Hradci nejvíc projevuje nekvalita způsobená nízkou cenou zakázky?
Podívejte se třeba na Riegrovo náměstí u nádraží, kde se propadá dlažba a celé se to tam vlní. To jednoznačně ukazuje na kvalitu, jinak by se to nemohlo bortit. Jsou tam špatné podkladní vrstvy. Nebo třeba autobusové nádraží. Jak je to dlouho, co bylo otevřené, a už jsou tam popraskané betonové silniční obruby. Nejsou kvalitní. Pojezdové plochy jsou rozpraskané. Kde jsou ty doby, kdy byla práce vysoce kvalitní a byla radost se na to dívat. Ty stavby se nám dochovaly po staletí. Co zbude po nás?
Terminál hromadné dopravy v Hradci Králové
Jak je možné, že zakázky a stavebnictví došly až sem?
Jde o to, že se vypíše výběrové řízení. Aby to bylo jako co nejtransparentnější a zároveň co nejjednodušší pro zadavatele, vypíše se tak, že se jde na nejnižší nabídkovou cenu. To však je cesta do pekla, protože jít na nejnižší nabídkovou cenu ve svém důsledku znamená, že ten, kdo práci zadává, dává jasně najevo, čemu dává přednost. Že mu jde o to, aby ušetřil. Nejde mu o kvalitu.
Za to ale asi může zákon...
V zákoně o zadávání veřejných zakázek se neříká, že se má práce zadat tomu, kdo dá nejnižší cenu. Tam se říká, že vítězem by se měl stát ten, kdo podá ekonomicky nejvýhodnější nabídku. Ekonomicky výhodná nabídka ale neznamená, že je nejlevnější.
Jak takovou nabídku mají radnice určit?
To je přesně ono. Musela by se zpracovat studie ekonomické proveditelnosti nebo udržitelnosti zakázky. Na to, aby se zakázka mohla takhle vyhodnotit, vypisovatel by musel vynaložit další peníze, protože řadoví úředníci většinou nejsou schopni toto posoudit. A to celé je kámen úrazu. Proto se všichni uchylují k tomu zadávat zakázky pro ně nejjednodušší cestou - výběrem dle nejnižší nabídkové ceny. Všichni se zaměřují na to, že budou moci říkat: Podívejte, jsme tak dobří, že akci, která byla vyprojektovaná na 300 milionů, jsme vysoutěžili za 150 milionů.
Radnice se často ohánějí, že tak šetří veřejné prostředky.
To ale svědčí o jedné věci: buď by musel být špatně udělán projekt a bylo by špatné nacenění, protože jinak není možné, aby dílo někdo postavil za poloviční náklady, a nebo se už dopředu počítá s tím, že se budou v dokumentaci provádět změny. Dodavatel by pak musel předložit a odůvodnit všechny změny včetně jejich ocenění a doložit souhlas zodpovědného projektanta, který by musel prohlásit, že tyto změny nebudou mít vliv na kvalitu díla a jeho bezpečnost a nebudou měnit parametry stavby. Pokud tomu tak není, musel by vypisovatel říci, že projektant to spočítal špatně, a dokázat v jakých položkách. Pak by ale měl příslušnou projektovou dokumentaci reklamovat. Neznám žádné výběrové řízení, kde by se to takhle posuzovalo.
A co oblíbené zaklínadlo měst o tom, že stavební práce jdou dolů?
Není to pravda. Zoufalým způsobem jde dolů kvalita práce. To je ale obecný trend. Hledají se náhradní a často nestandardní řešení, která vedou k tomu, že se třeba do komunikací v daleko větší míře používá recyklát. Otázkou je, jestli je nebo není certifikovaný. Firma by totiž měla na stavbě používat jen materiály, které mají certifikaci, včetně štěrkodrti nebo kamenných výrobků. Ještě jsem ale neviděl, že by na stavbě byl dokládaný certifikát k recyklátu.
Hradec Králové se pustil do proměny Benešovy třídy.
Takže stavební firmy podvádějí?
Je to tak, že když firma chce mít práci pro své lidi, jde do výběrového řízení, kde podtrhne cenu. V zadávacích podmínkách musí být uvedena předpokládaná výše nákladů. Chce-li firma ve výběru uspět, musí cenu tlačit dolů. Bohužel tento trend ve stavebnictví trvá od roku 2006 a dnes je stav doslova už kritický.
Kam až tato zlevňování mohou vést?
Nejde o krátkodobou záležitost. Nejdřív to bylo deset procent, pak dvacet, třicet a teď jsme se dopracovali k tomu, že se dávají nabídky na padesát procent skutečné hodnoty díla. Letos třeba firma vyhraje zakázku s poloviční nabídkou. Příští rok se ty ostatní budou snažit k tomu dorovnat a další rok i těch padesát procent slevy bude málo na to, aby firma získala zakázku. Teď mi řekněte, kde je ta mez, kde se tento trend zastaví?
Pro obce to asi bude těžké, když se pokles cen zastaví...
Některé si na slevy už začaly zvykat. Česká komora má na internetu vyvěšené standardy výkonů projektových prací. Starostové dnes už ale dělají to, že vypíšou výběrové řízení na polovinu té standardní ceny, takže si už sami automaticky udělí padesátiprocentní slevu. O zbylých padesát procent pak ty chudáky nechají soutěžit. Pak už je to třeba tak, že my v projekci děláme za 10 procent skutečné honorářové ceny. Dnes už nemáme ani na to, abychom aktualizovali softwary, natož mohli nakupovat nové a lepší programy nebo si mohli dovolit obměňovat výpočetní techniku. Dopad to má všude.
I na stavební firmy?
Ty nemůžou nakupovat nové stroje, protože na ně nemají. Vše jde nadoraz a opravy si provádějí svépomocí místo toho, aby si je zadávaly. Následně se exhaláty poškozuje i životní prostředí. Jde i o bezpečnost práce. Firmy už jsou na tom tak, že nemají pomalu na nic a jedou jen, aby se udržely. Že by lidem zvedaly platy? Na to ať zapomenou. Kdyby úředníci měli takové platové podmínky jako zaměstnanci stavebních firem, kteří jezdí s bagrem nebo dláždí, tak by v kancelářích nezůstal jediný úředník. Nebo budou stát na ulicích s transparenty a stávkovat. Jak nemá jít ekonomika do kytek, když si lidé málo vydělávají a pak i málo utrácejí. To je všechno jeden obrovský problém.
Jak z toho ven?
Začíná si to už uvědomovat i Evropská unie. Připravuje se evropská směrnice, podle níž by členské země v zákoně o zadávání veřejných zakázek měly zvyšovat limity. Protože teď jsme my Češi papežštější než papež, takže když je směrnice, že se bude soutěžit u zakázek nad milion korun ve službách, přijde někdo hrozně moudrý a řekne: Ne, my si uděláme vlastní směrnici a budeme soutěžit zakázky nad sto tisíc. Pak se soutěží zakázky na dodavatele toaletního papíru nebo dodavatele rohlíků ve stravování. Vždyť je to naprosto úsměvné.
A co česká vláda?
Snažili jsme se jednat s řadou poslanců a vysvětlit jim, jakou máme snahu. Chceme upozornit, že je potřeba změna. My nechceme čekat, že někde spadne hala nebo dům a zabije to stovky lidi. Je to zoufalá až katastrofální situace. Bojujeme teď o to, abychom zavedli takzvanou bezpečnou cenu, protože už se stává i to, že začínají stavby padat: propadá se dálnice, jeřáb zavadí o jeden sloup a zřítí se tři čtvrtiny nákupního střediska. Bezpečná cena by určovala limit, pod niž nabídka nesmí jít. A pokud půjde, musí být vyloučena. Všude v západní Evropě je zvykem, že nejnižší a nejvyšší nabídka se vylučují.
Jak by se bezpečná cena určovala?
Způsob jejího výpočtu je různý. Je to cena, v níž bude prokázáno, že nehrozí nebezpečí, že by stavba byla nekvalitní nebo by mohla ohrožovat zdraví a životy. Pokud by se počítala dopředu, vycházela by ze standardů cen materiálu a práce. Další možností je sečíst všechny nabídkové ceny, které by se sešly, k nim přičíst honorářem stanovenou cenu podle standardů a z toho udělat aritmetický průměr. Taková bezpečná cena by byla pohyblivá a závislá na došlých nabídkách.
Poslance se přesvědčit povedlo?
Snažíme se. Někdo je ochoten se sejít, někdo není, navíc to děláme ve svém volném čase. Sice máme podporu u řady rozumných poslanců, ale oni pak přijdou do klubu a tam je ostatní zmasírují a přednost dostane stranická příslušnost nad zdravým rozumem. Připravovat by se měl úplně nový zákon o zadávání veřejných zakázek v souladu s příslušnou evropskou směrnicí. Platit by měl ale až od roku 2015, což je dlouhá doba. V současném zákoně už bylo devatenáct změn a letos na podzim by měla být dvacátá. Chtěli jsme, aby se, než se zavede pojem bezpečné ceny, musely ze soutěží vyřazovat nejnižší a nejvyšší nabídkové ceny, stejně jako tomu je ve vyspělé Evropě. Tam už vědí, že soutěžit o nejnižší je cesta dlážděná rovnou do pekla, neboť následně se bude muset vynaložit daleko více prostředků na opravy. Vím, že jedno úsloví praví, že opravami se práce množí. Dnes však jde také o to, aby nedocházelo ke zbytečnému plýtvání energiemi.
