Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Letěli na Berlín, ale zřítili se u Rychnova. Nehodu přibližuje výstava

  10:08aktualizováno  10:08
Když na konci války u Černíkovic na Rychnovsku spadl do polí americký bombardér B-17, Liboru Pařízkovi bylo tři a půl roku. Po letech se pustil do pátrání po okolnostech nehody, které připomínalo detektivku. Podařilo se mu však najít i piloty.

Trosky letounu B-17, který spadl 24. března 1945 u Černíkovic na Rychnovsku. | foto: Archiv Libora Pařízka

„Byl jsem velmi malý a z té doby si nevzpomínám skoro na nic, tedy kromě té katastrofy u Černíkovic. Byl to pro mě tak silný zážitek, že se mi vryl hluboko do paměti. Pamatuji si na hořící letadlo a padáky, které se snášely k zemi. Když jsem ty padáky sledoval z našeho domu, pořádně mě zábla chodidla,“ usmívá se Libor Pařízek, který se s přibývajícími roky o leteckou katastrofu zajímal.

Podílí se i na výstavě, která minulý týden začala v Muzeu Orlických hor v Kolowratském zámku. Část archeologické expozice náleží této události z konce druhé světové války. „Byla to jediná nehoda tak velkého letadla v oblasti Orlických hor,“ říká Pařízek.

Fotogalerie

V 60. letech vyzpovídal desítky svědků a dal dohromady střípky zapomenutého obrazu historické události. „Vytvořil jsem si celkem objektivní představu toho, co se v sobotu 24. března 1945 u Černíkovic stalo, typ letadla a také cíl mise,“ vzpomíná Pařízek.

Jeden pamětník popsal pád čtyřmotorového bombardéru, ke kterému došlo půl hodiny po poledni, takto: „Slyšel jsem rachot a uviděl letadlo ve veliké výšce, za ním se táhl kouř. Pak se začali snášet letci na padácích, letadlo se stočilo a vybuchlo.“

Trosky letadla, které ve vzduchu explodovalo, byly rozseté po velké ploše. Na svahu za vesnicí hořel zaražený motor v zemi. Kolem ležely hromady plechů, zbytky kabiny byly ve vypuštěném rybníku.

Z Itálie na Berlín

Bombardér B-17, jemuž se říkalo létající pevnost, odstartoval v sobotu 24. března 1945 časně ráno s dalšími letouny obtěžkanými bombami z polního letiště Cellone u města Foggia v Itálii. Cílem byla 1 300 kilometrů vzdálená továrna Daimler–Benz na tankové motory v Berlíně.

Měl to být nejdelší let, který z Itálie za druhé světové války spojenci podnikli. Vše šlo podle plánu než na mohutný svaz nad rafinérií v Mostě zaútočila německá protiletecká obrana. Zasáhla pět B-17, jeden se zřítil na místě a čtyři poškozené se vydaly na základnu do Itálie. Nedoletěl však ani jeden.

Černíkovický bombardér 6 640 Laetitia dostal zásah do motoru, první pilot nařídil odhodit pumy a vrátit se do Itálie. Jihozápadně od Prahy však vysadil další motor a první zasažený hořel. Posádka změnila plán, protože v takovém stavu nemohli přeletět Alpy. Zamířili na východ, kde chtěli nouzově přistát za ruskou frontovou linií.

Bombardér ztrácel výšku a zbylé dva přetížené motory vydávaly hrozivý zvuk na vzdálenost několika kilometrů. Protiletecká hlásná služba letoun snadno sledovala a německé pozemní jednotky v ose letu měly pohotovost. Všech deset členů posádky, kteří opustili hořící letadlo, dopadlo v pořádku na zem v okolí obce. Co se s nimi stalo, zůstalo padesát let záhadou.

Bombardér B-17, který později spadl u Černíkovic na Rychnovsku, na italské...

Bombardér B-17, který později spadl u Černíkovic na Rychnovsku, na italské základně Cellone.

„Kolem bylo mnoho fám a legend. Proto jsem začal pátrat po letcích, kteří by do toho vnesli jasné světlo. Dlouho jsem se neměl čeho chytit, až v roce 1993 jsem získal od americké ambasády v Praze kontakt na archiv letectva USA, kde mi poskytli dokument o pátrání po zmizelé posádce bombardéru se jmény deseti letců včetně adres jejich příbuzných. V materiálu byla řada cenných informací, jako třeba kde se letadlo ztratilo, kdo ho viděl naposledy,“ vzpomíná Pařízek.

Skončili v Buchenwaldu

Vytipoval si čtyři adresy, kam napsal. Ozval se mu syn jednoho z letců. „Domníval se, že jsem jeho nevlastní bratr. Myslel si, že se jeho otec po sestřelení zapomněl s nějakou Češkou. V Americe totiž nikdo nedokázal pochopit, proč se po tak dlouhé době zajímám o zapomenuté letce. Pak se už rychle podařilo s pomocí navigátorova syna pátrat v USA,“ říká Pařízek, který po letech našel šest z deseti členů posádky.

Jejich osudy se z počátku nevyvíjely dobře. Část zadrželi Němci a poslali do koncentračního tábora v Buchenwaldu, kde byl i zajatecký tábor. Další se dostali do zajateckého tábora Oflag XIIIb u Hammelburgu a pravděpodobně i do dalších.

„Asi po dvou týdnech v lágrech byli vyhnáni k transportu pěším pochodem s dalšími zajatci na jih a došli až do městečka Gars am Inn v Bavorsku. Tam 25. dubna zjistili, že německé stráže v noci zmizely a za pár hodin přijela americká armáda. Všichni zajatci byli osvobozeni,“ říká Pařízek.

V roce 1996 do Černíkovic na pozvání obecního úřadu přijeli tři členové posádky a dočkali se i přijetí na Pražském hradě.

Završením desítky let bádání je archeologický výzkum, který loni zahájilo rychnovské muzeum s Archeologickým ústavem v Praze a Vojenským historickým ústavem.

„Naleziště ohrožovali detektoráři, museli jsme jednat rychle. Hrozilo, že kdyby výzkum nebyl, řada cenných důkazů by zmizela,“ říká archeoložka Martina Beková. Našel se jeden válec motoru a drobnější součásti jeho okolí. Propálená půda v místě dopadu potvrdila výpovědi o požáru motoru, který hořel dva dny.

„Nejvíc mě překvapilo, když jsem viděla předměty vyčištěné po konzervaci. Teprve tehdy byly znát úžasné technické detaily,“ dodává Beková.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.