Poslankyní parlamentu jste byla 21 let. Měla jste za tu dobu vůbec čas na koníčky a rodinu?
Rodině i koníčkům jsem se věnovala. Prvořadě jsem ale preferovala politiku, jednak stranickou a jednak v Poslanecké sněmovně. To se nedá nic dělat, v takovémto případě politika už není koníčkem, ale zaměstnáním. Rodině jsem se ale věnovala, jak nejlíp jsem uměla. A oni to oceňovali, musím říct.
Teď když odejdete do důchodu, asi na ně budete mít víc času...
Pozor, já sice oficiálně do důchodu jdu, ale politice se dál hodlám aktivně věnovat! Moje děti jsou už dospělé, tak spíš budu ráda, když se budou věnovat ony mně (úsměv). Jinak koníčky... Mám strašně ráda zvířata, především psy. Starám se o psa dcery a myslím si, že teď si nějakého hafíka pořídím i já sama.
Máte už nějakého vybraného?
Už podruhé máme bearded kolii, říká se tomu vousatá kolie. Jsou to hrozně chytří a hezcí velcí pejskové.
Měla jste za ty dlouhé roky v Poslanecké sněmovně někdy chuť se vším praštit a odejít?
Mnohokrát. Dřív se mezi sebou poslanci dokázali domluvit, pracovní skupiny k zákonům se dělaly průřezově různými politickými stranami, abychom našli shodu. Toto ale poslední dobou vůbec neexistovalo. Ve Sněmovně byla nulová tolerance. V této věci politika vzala hodně za své. Nadšení, které bylo po roce 1989, úplně vyprchalo. Jak říká jeden kolega z Pardubic, teď jdou do Sněmovny čerti páté až desáté kategorie. Ztrácí se myšlenky a politika začíná být pouze komerční záležitostí.
Hana Orgoníková
|
Nejraději tedy vzpomínáte na své parlamentní začátky?
Ano, především na léta 1992 až 1996. V roce 1996 byla nádherná volební kampaň, tehdy bylo zkrácené volební období na dva roky, tedy do roku 1998. Byla to jedna z nejhezčích kampaní, kdy jsme jezdili s volebním autobusem, lidi nás měli rádi a očekávali změny. Potom začala jít politika dolů a lidé si přestali politiků vážit. To mi vadí. Politika je taková, jakou ji lidi dělají, a nemůžeme říkat, že je to svinstvo.
V politice se aktivně angažuje i vaše dcera Lucie. Byla jste to vy, kdo ji do sociální demokracie přivedl?
Dcera se se mnou zúčastňovala různých akcí a poslaneckých aktivit už od roku 1992, kdy jsem nastoupila do Poslanecké sněmovny. Tehdy jí bylo 16 let. Nebylo tedy náhodou, že se později stala mluvčí sociální demokracie a pak i vlády, byla mezi členy ČSSD i ve vedení strany známá.
Dokážete si představit, že by po vás mohla jednou převzít vedení krajského výboru strany?
Já sama bych si to přála, ale bude záležet na ní i na členech ČSSD.
Nepotřebovala by ČSSD po událostech uplynulých dnů podobnou obrodu, o jakou se teď chce pokoušet ODS?
Ta nastává právě teď. Slávek Sobotka, kterého já podporuji, má vize a myšlenky a chce sociální demokracii postavit do západoevropského stylu. Tedy nezakládat ji na populismu. Protože v politice musíte někdy říkat i věci, kterým se netleská. A to on dělá. Proto ho podporuji.
