Před nedávnem to byl jen nevyužívaný pozemek u školy. Dnes je z něj útulná náves, která je chloubou Markoušovic na Trutnovsku. Vesnici se zhruba třemi stovkami obyvatel, která je součástí Velkých Svatoňovic, se povedla velká věc. Místní si vlastními silami navrhli a také vybudovali centrum obce s altánem, zvonicí a amfiteátrem.
Klíčovým impulzem byl úspěch v programu Místo, kde žijeme Nadace Via, díky kterému vesnice na projekt získala 300 tisíc korun. Nápad vznikl v hlavě Jakuba Kubjáta, který se do Markoušovic přiženil před čtyřmi lety z Valašska.
„Když jsem se přistěhoval, bylo to tady na mě až příliš klidné. Nepotkával jsem moc lidí a vlastně ani nebylo moc kde se potkávat. Markoušovice jsou hodně roztažené, nikde nebylo žádné centrum, není zde obchod ani pošta. Napadlo mě vesnici trochu oživit, vytvořit místo, kde se lidé budou moct setkat a prohodit pár slov,“ líčí Jakub Kubját, který pro myšlenku dokázal nadchnout příbuzné i sousedy.
Zhruba rok zabraly přípravy, další rok Markoušovičtí na centru obce pracovali. Podobu návsi si navrhli na třech společných schůzích. Jejich návrhy zpracoval architekt. „Ještě v loňském roce tady v této době byla suť, vysoká tráva a křoví. Vůbec to nebylo udržované. Teď je to nádhera,“ ukazuje Kubjátův tchán Zdeněk Štěpán na útulnou náves.
Dominantním prvkem je vedle zvoničky dřevěný altán s lavičkami, který je v noci decentně nasvícený. Na plácku vznikl malý amfiteátr, ohniště s posezením, na vybagrovaném svahu jsou vysázené dřeviny. U školy ještě v září vznikne dětské hřiště.
Sousedské ledy roztály
Altán a zvonici vybudovala najatá firma, zbytek prací včetně terénních úprav si místní udělali sami. Organizátoři uspořádali několik velkých veřejných brigád.
„Na té úplně první se sešlo asi padesát lidí, což je na takhle malou vesnici velice slušné. Když jsme sázeli dřeviny, napadlo nás, že každá dřevina může mít svého adoptivního rodiče. Nakonec se všechny prodaly, ještě jich bylo málo. Lidé si museli kupovat strom napůl. Bylo to pro nás znamení, že ta myšlenka vybudovat si společně náves místní oslovuje,“ vypráví Zdeněk Štěpán. Členové užšího týmu, který tvoří necelá dvacítka nadšenců, se na menších brigádách scházejí každou chvíli.
Společně vytvořené dílo, na kterém se podílely desítky místních, zlepšilo vztahy mezi lidmi. Sousedské ledy začaly tát. To byl ostatně také jeden z cílů projektu.
„Zažil jsem tady asi před čtyřmi lety jednu brigádu, kam přišlo okolo 50 lidí a museli se vzájemně představovat. Začínalo to tady vypadat jako ve venkovském paneláku, kam člověk přijde z práce, zabouchne dveře a netuší, kdo bydlí za plotem. Práce na návsi dost velkou část lidí seznámila. Jakmile společně začnou kopat díru do země a zasadí strom, hned je to o něčem jiném,“ poznamenává Štěpán, který v Markoušovicích žije 34 let.
Sbírka na elektronické zvonění pro zvonici
Původní náves v Markoušovicích se sochou Josefa II. se nacházela kousek odsud, před budovou školy. Dnes je zde vyasfaltovaný trojúhelník. „Nejdřív jsme si říkali, že by bylo dobré obnovit původní náves, ale projekt, který vznikl, byl nakonec větší a všechno by se tam nevešlo,“ vysvětluje Štěpán. Socha Josefa II. je dnes na zahradě jednoho z usedlíků, který ji před 60 lety zachránil. Jinak by skončila v železárnách.
Aktivita obyvatel Markoušovic zaujala radnici ve Velkých Svatoňovicích, pod které vesnice administrativně spadá. Starosta Petr Martinec si umí podobnou náves představit také v centru obce.
„Ta myšlenka se mi líbí. Centrum Velkých Svatoňovic je potřeba dát dohromady, pro podobnou náves bychom měli prostor za kulturním domem. Umím si tam do budoucna představit třeba dřevěný altán, jako je v Markoušovicích,“ říká starosta.
Jedním dechem zároveň dodává, že obec rozjela stavbu kanalizace za 35 milionů korun, což je pro Svatoňovice jasná priorita, a pro další projekty v současnosti radnice nemá kapacitu. Minimálně do konce tohoto volebního období.
Slavnostní otevření markoušovické návsi se uskuteční 23. září. Zároveň odstartuje veřejná sbírka na elektronické zvonění pro zvonici. Markoušovičtí už mají v hlavě další vize. Plánují vrátit někdejší charakter původní návsi, kde stávala socha Josefa II. „Chtěli bychom zde vytvořit alespoň zátiší s lavičkou, aby to nebyla jen vyasfaltovaná křižovatka jako teď,“ naznačuje Jakub Kubját.
Dalším plánem je vytvoření naučné stezky ve spolupráci s trutnovským montánním badatelem Václavem Jiráskem. Začínat bude právě na nové návsi.
