Symbolicky v den výročí pádu komunismu v 19 hodin pořádá poslední koncert. Hrát bude americký bluesrockový kytarista Eric Sardinas a kapela Big Motor. K mání jsou poslední lístky.
„Pád komunistů jsem prožíval, proto se koncert koná v tento svátek. To, že končím, není rozhodnutí ze dne na den, je to výsledek dlouhodobého přístupu Obecního úřadu v Šonově k našemu občanskému sdružení a kulturním akcím. Představitelé obce mají pocit, že jsme přítěží. Přitom jsme Šonov zviditelnili. Do které jiné vsi na Broumovsku jezdil Havel nebo Kubišová,“ ptá se Stanislav Pitaš, který provozoval hospodu deset let.
Na 6. prosince chystá besedu Františka Čuňase Stárky Cáry starejch filmů a definitivní rozloučení bude 26. prosince.
Podle Pitaše ho obec likviduje poplatky
Obecní úřad podle Pitaše likviduje jeho spolek za pomoci vyhlášky o poplatku ze vstupného, podle níž musí odvádět desetinu vybraných peněz. Hostinský se brání, že spolek jako jediný vyvíjí činnost celoročně, což obnáší dvanáct až šestnáct akcí od večerů poezie, seminářů až po koncerty.
V nákladech se prý nemůže měřit se spolky, které si v Šonově uspořádají jednou za čas zábavu. Tamní starosta Vladimír Grusman však odmítá, že by vyhláška mířila zejména na Pitaše.
Bývalý disident vede s obcí i spor kvůli obecní hospodě. Nechce prý dál snášet, že obec toleruje uvnitř téže obecní budovy nelegální hospodu nyní již bývalého zastupitele a starostova příbuzného Jaroslava Grusmanna.
„Když jsem působil jako místostarosta, prosadil jsem, že se to zavřelo jako černá stavba. Nový starosta to zlegalizoval. Šest dní v týdnu se tam nalévá, bez živnostenského listu a daní. To není fér. Prezentují to jako mysliveckou klubovnu, ale myslivecký spolek nemá ani klíče,“ rozhořčuje se hospodský Pitaš.
Když se rozjely listopadové události, disident byl ve vězení
Starosta opakuje stejný argument jako v minulosti. „Je to klubovna mysliveckého sdružení. Mají to řádně v nájmu a skutečně neřeším, jakou tam vyvíjejí činnost,“ tvrdí starosta Jaroslav Grusman a dodává, že prodloužení nájemní smlouvy na hospodu od ledna patrně Pitašovi ani nebude nabízet.
V undergroundu se Pitaš pohyboval od poloviny sedmdesátých let, v roce 1980 podepsal Chartu 77 a třikrát se dostal do vězení. Listopadových demonstrací v roce 1989 se neúčastnil, protože seděl v Ostrově nad Ohří za stížnost na estébáka, jenž ho vyslýchal. V květnu 1989 za to dostal u náchodského okresního soudu nepodmíněný desetiměsíční trest.
Stanislav Pitaš na snímku z královéhradecké věznice v roce 1989.
Takové letáčky se vylepovaly před rokem 1989 ve městech na podporu stíhaných či odsouzených lidí.
Když se listopadové události rozjely, Pitaš se ještě ve vězení přidal k dvouhodinové generální stávce 27. listopadu. Upozornil na to ředitele vězení, v poledne vypnul svůj lis, ale hned ho za to zavřeli zpět do „díry“, do vězení ve vězení.
Domů se vrátil kolem 10. prosince, kdy prezident Gustáv Husák nechal propustit politické vězně, už se však nestihl rozloučit s umírající matkou.
„Je důležité nezapomínat. Vzpomenout si a připomenout ten marast, který zde do listopadu 1989 byl. Může se nám zdát, že lidé už nejsou lidé, ale kreatury, které se snaží neustále někoho okrást. Není tomu tak. Znám mnoho, opravdu mnoho lidí, kteří jsou stále slušní. Ten, kdo byl dříve slušný, je slušný i teď. Ten, kdo byl dříve estébák, nebo komunistický funkcionář, tak je padouch i dneska,“ míní Pitaš.
