Den otevřených dveří v Dopravním podniku v Hradci Králové

Den otevřených dveří v Dopravním podniku v Hradci Králové | foto: Martin Veselý, MAFRA

Dopravní podnik k sobě pustil davy, lidé si užili pouť s vůní nafty

  • 2
V sobotu se v Dopravním podniku Hradec Králové konal den otevřených dveří, na který dorazily stovky lidí. Hosté mohli nahlédnout do zákulisí i pod samotné vozy. Akce přilákala hlavně rodiny s dětmi, které se mohly cítit jako na pouti.

"Tak tohle je všechno motor, vejde se do takhle malého místa. Támhle je hřídel," popisoval ratolestem jeden z vystavených autobusů s velkým zaujetím bývalý náměstek hradeckého primátora Boris Herman.

V podobné situaci nebyl zdaleka sám. Rodin s dětmi dorazilo v sobotu do dopravního podniku na den otevřených dveří bezpočet.

"Tak střídáme, už tady stojí docela fronta," hlásil u jednoho z trolejbusů řidič, který obsluhoval trenažér jízdy.

O ten byl mezi dětmi velký zájem. Hlavně chlapci si chtěli v sedadle a za volantem reálného stroje vyzkoušet vyjetí z bran depa, byť se odehrávalo jen ve virtuálním světě na velké obrazovce přímo před trolejbusem.

"Tááák a teď pěkně zatáhni. Nespěchej, máte dost času," koučoval zase další řidič skupinku dětí, které si zkoušely nasadit spadlé troleje. Některým se poměrně náročný úkol povedl až překvapivě rychle.

"Mami je to tam, nasadil jsem to, můžeme jet!" volal spokojeně asi osmiletý chlapec.

Ostatně hlavně dětem byl den určený. I proto na akci nechyběly klasické pouťové atrakce, jakými jsou vláček, balonky nebo zmrzlina. Ta přišla během slunné soboty docela vhod.

Ale na své si přišli i dospělí milovníci strojů. A to jak při klasické prohlídce, tak při výkladu v jednotlivých částech otevřeného depa.

Zájemci viděli garáže, lakovnu i autobus

"Jediné, co se za posledních dvacet let na autobusech nezměnilo, je podvozek. Ten nám rezne stále stejně," vysvětloval mechanik skupince hostů. O kousek dál zase další muž v montérkách dával zasvěcenou zpověď pozornému posluchači ze své denní rutiny.

"Jasně, jsou tady chvíle, kdy není žádná práce a já jen tak koukám. Ovšem to je za odměnu. Daleko častěji nevím, kam dřív. Navíc už nikdo neví, jaké to je opravovat v mrazu nebo naopak v létě, kdy na autobusech kolabuje chlazení," vyprávěl mladý mechanik.

Zájemci se toho mohli dozvědět skutečně dost. Viděli garáže, lakovnu, autobus na obřím zvedáku nebo si mohli zkusit vylézt na plošinu, ze které se opravují troleje. Velký zájem byl hlavně o trolejbusy.

"Tak tohle je pro mě dětství," kochal se třicátník z trolejbusu Škoda 14 TR 05 z roku 1984 jehož pořizovací cena byla tehdy 671 tisíc.

Nakonec dobře dopadlo i jediné drama dne, když se na chvilku ztratil pětiletý Jiří Marek. "Už je to v pořádku, rodiče se našli. Užívejte si dál prohlídku našeho areálu," zaznělo z rozhlasu.