Přeji úspěch, podnikání je většinou řehole a málokdy vejvar! Pokud má provozovatelka slušnou a seriozní dohodu s majitelem parku o pronájmu, tak zajištění nejen enerií a sociálního zázemí pro diváky samozřejmě něco stojí. Pokud si toto samé postavíte na vlastní zahradě nebo nevyužité stodole část nákladů ušetříte.

Obecně průšvihem kinařiny posledních dvaceti let byla trestuhodná politika filmových distributorů, kteří ve své monopolní nenažranosti kinům stanovili povinné minimální vstupné bez ohledu na místní koupěschopnost. Přitom ale stále snižovali počty kopií v distribuci, u zahraničních titulů se často ani nenamáhali vyrábět vlastní kopie (titulky vyleptali do ojeté kopie z USA) a přednostně je posílali do multikin za půjčovné 40 % vstupného. Až po několika měsících se ty odřené kopie již málo atraktivních filmů dostaly do městských kin - a ty už musely odvést půjčovné 50 % z distributorem nařízeného vstupného + DPH + poplatky autorským svazům.

Navíc distributoři zaměstnávali stále větší diletanty, kteří organizovali oběh kopií co nejdebilněji - místo aby kopie obíhala třeba v rámci kraje, tak ji musela kina posílat přes půl republiky (třeba Praha-Ostrava-Klatovy-Bílovec-Jičín-Vyškov-Cheb-Třebíč-Sokolov-Žamberk-...) - a tu dopravu samozřejmě opět platilo kino, ne distributor.

Takže když bylo nařízené vstupné dejme tomu 100 Kč, tak z něj kinu zbylo po všech odvodech třeba jen 20 Kč - a plaťte z toho energie, mzdy a servis!

Tím došlo k obrovskému vnitřnímu zadlužení téměř všech biografů, baráky se rozpadaly a občasné investice platila města bez vidiny návratnosti: třeba technologie pro prostorový zvuk Dolby 3+1 vyšla v roce 1998 na půl milionu, ale bez toho ještě hrát šlo, divák byl na monofonii zvyklý (mimochodem Dolby Digital bylo o polovinu dražší a sedmikanálové Dolby Digital Ex stálo přes milion). O snímání zvuku ze synchronizovaného DTS jsme si mohli nechat zdát (3/4 milionu korun včetně řetězce nebo 1/4 milionu při dobastlení do existujícího sterea). Nedalo se však hrát bez přechodu na "červené" světlo do snímače (sto tisíc jen proto, že si to američtí výrobci kopií prosadili).

A dnes nelze hrát bez digitalizace. Ta sice vyjde na několik milionů, ale už aspoň nemusíme čekat na milostivé zaslání kopie, stačí zkopírovat data z předem zaslaného disku...

Obrovským problémem jakékoliv kultury ve Vrchlabí je velká vzdálenost od sídliště. Do kina ani do kulturáku se z Liščáku vydá pěšky jen málokdo, a v tu chvíli si pak ani nemůže dát malé pivo. Zámecký park je o poznání blíž.