- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Chtěl bych vědět kde to je, zkusil bych se dostat poblíž, alespoň na dalekohled. Ale je možná dobře, když se místo zatajuje. I když jednou jeden biolog mávl rukou a řekl - támhle jsou původní smrky, možná to tuším.
Kdo chce vidět prales jehličnatého typu, nechť se vydá do USA, Olympic national park, na poloostrově západně od Seattlu. Smí se chodit jen po cestičkách.
Tak aby bylo jasno. Skláře smrky nezajímaly. To by sklo neroztavili. Na stavbu hutě spotřebovali zanedbatelné množství smrků. Do hutě potřebovali bukové dřevo a dubové. Na formy hrušku. Panstvo si je zvalo do svých lesů, aby se změnily z palivového dřeva na stavební tj. lehké smrkové nahradilo těžké palivové bukové. Samozřejmě došlo ke změně a k negativům. Nesvádějte to ale na skláře. Nebyl to jejich les. Vše zaplatili panstvu. O tom jak se v lese hospodařilo skláři nerozhodovali. To byla věc panstva. Byla to jejich obživa a znalost kterou sem přinesli tak jak doputovali do Českých zemí. Vykácení smrků nebylo spojeno se sklářstvím ale se stavebním bůmem koncem 19 století! (Pufler – Glasfamilie 1530 - 1942.)
Pane Puflere, nemáte pravdu.
Skláře smrky samozřejmě zajímaly a to velmi. Ne však k tavbě, ale k výrobě potaše, který se vyráběl právě z popela především smrkového dřeva. A k výrobě potaše se dřeva spotřebovalo řádově více než k samotné tavbě. Takže jestli jsem pochopil vaší závěrečnou poznámku v závorce správně - moc jste od svých předků nepochytil.
Zavřít a izolovat od společnosti, nebo alespoň odstavit internet. Ne, ani vtipné to není.
Čím více fotek a informací, jako nadmořská výška, spolu s Google Maps - a za týden máme jeho přesnou polohu...