A za druhé sudetské oblasti nezničil ani tak odsun němců. Ostatně v článku už je naznačeno, že místo toho Riesenhaina přišel český truhlář, který chtěl ve výrobě lyží pokračovat. A takových lidí bylo na území bývalého protektorátu tisíce, co chtěli, až se v Sudetech situace trochu uklidní a zlatokopové a rudí gardisté zmizí, se tam přestěhovat.
Totiž co se týká živností, tak v té době , ještě dle tradice z Rakousko-Uherska, byl počet živnostníků regulován státem. Spousta lidí na územní původního protektorátu byla vyučena, měla patřičnou praxi coby tovaryši či pomocníci nějakého živnostníka, ale samostatnou živnost provozovat nemohli, protože by od státu nedostali licenci. Museli čekat, až někdo jiný v jejich městě či obvodu se svou živností skončí, zemře či se odstěhuje a teprve potom mohli licenci na živnost dostat. Do té doby mohli maximálně nějakému živnostníkovi dělat pomocníka. Podobně na tom byli mladší synové větších a velkých sedláků, pokud platilo, že nejstarší zdědí celý grunt a ostatní nic.
Tito lidé mohli po uklidnění situace Sudety rychle osídlit a vytvořit v těch původně německých oblastech do 10 - 20 let páteř nové ekonomiky, už výhradně v českých rukou.
Komunisté to zničili plošným znárodněním živností a velkých zemědělských statků dříve než se tito lidi mohli v Sudetech definitivně usídlit a zakořenit.
Okamžikem znárodňování přestali mít tito činorodí lidé důvod se do Sudet stěhovat, protože by tam byli stejní bezmajetní jako předtím a navíc v neznámém prostředí.
Takže v Sudetech zůstali, respektive uvázli hlavně všelijací zlatokopi a dobrodruzi a později tam přicházeli lidi vystěhovaní tam za trest. Přirozeně nejhůř na tom bylo vzdálené pohraničí a nejlépe sudetské osídlení vevnitř republiky v těsném sousedství českých vesnic.
