Inscenace Labyrint světa a ráj srdce podle zásadní knihy Jana Amose Komenského dostala v hradeckém Draku podobu takřka dobrodružného hledání od sklepa přes sál i foyer až po půdu. Proto bude na repertoáru pět týdnů do 17. dubna, pro veřejnost se odehraje jedenáct večerních představení.
Interaktivní projekt pro diváky od 11 let spojuje divadlo, výtvarnou instalaci, výstavu i společenskou hru. A slibuje být událostí, a to nejen počtem zainteresovaných divadelníků, jichž je skoro čtyřicet.
„Uvažovali jsme, jak Komenského Labyrint světa rozehrát. Je v něm poutník, který se rozhoduje, čím bude a kde najde ve světě svoje místo. A teď šlo o to, tento pocit a základní tezi knihy dostat do divadelního tvaru. A shodli jsme se, že bude nejlepší, když každý divák si Labyrintem najde svou cestu. To znamená, že si na začátku zvolí, ke kterému stavu chce patřit, zda třeba k vojenskému, duchovnímu, či politickému, a to určí jeho cestu inscenací. Kapacita je devadesát diváků a každá cesta z těch devadesáti bude originální a jiná,“ říká dramaturgyně a spoluautorka scénáře Marie Nováková.
Rozhodující tedy je, co si na samém začátku divák vybere. Nakolik vycházíte ze samotné knihy?
Ondro Spišák: Myslím, že z Komenského vycházíme maximálně, on chtěl podat obraz světa v 17. století. Naší ambicí však je představit svět současný. Inscenace je určena pro mladé, tedy přesněji pro dospívající od 11 let, a ti už mají své hlavy a svůj rozum a utvářejí si názory na všechno, co se okolo nich děje. Nechceme jim ukazovat historii, ale jak by to, co Komenský tehdy pojmenoval, vypadalo dnes. A aby to v mladých lidech vyvolávalo chuť a schopnost přemýšlet kriticky o světě a aby nepřijímali hotové pravdy, ale vytvořili si je sami. K tomu by je mělo navigovat naše představení.
Lze posun ze 17. století do roku 2015 popsat konkrétně?
Marie Nováková: Komenský nepopisuje konkrétní reálie, jeho genialita je v tom, že popisuje obecný stav. A v mnohém je nesmírně prorocký, třeba u vojáků píše, že přilétne drak a ten sežehne všechna vojska světa. A že člověk se stále snaží zdokonalovat v zabíjení, pořád vymýšlí složitější a složitější zbraně. Tady už nemusíte násilně aktualizovat. Je třeba si jen přečíst Komenského text, tož udělal každý z našich herců a pak nad tím přemýšlel, co to znamená pro něj a jak to funguje dnes. Aktualizace bývá snadná, neboť zjistíte, že to funguje pořád stejně, protože lidstvo se chová pořád stejně. Ondro Spišák: Ano, ukazuje se, že co bylo tehdy, je i dnes, moc se toho nezměnilo.
Vycházíte tedy z herců a z improvizací?
Ondro Spišák: Rozdělili jsme si s herci všechny stavy a oni je pojali autorsky. Samozřejmě, když to pak dáváte dokupy, je nutné vše přizpůsobit celku, ale jednotlivé scénky či obrazy vycházejí z jejich improvizací, které se postupně konkretizovaly.
Můžete prozradit o postavách a stavech něco víc?
Marie Nováková: Stejně jako u Komenského máme šest stavů, je tam svět manželský, stav řemeslníků, vojenský, stav vládců světa, tedy politiků, stav duchovní a stav učenců a vědců. Dále máme postavy Osudu, ta je i v knize, Smrti a Fortuny - štěstěny, u níž se chtějí všichni potkat, protože po ní touží, ale to vůbec není snadné. A samozřejmě nám nechybí Ráj srdce, to je však tajemství. U Komenského se do něj poutník v závěru dostane, u nás je to trochu jinak. Kdo ho najde, ten ho najde.
Ondro Spišák: Musím říct, že to opravdu bude dobrodružné hledání, skoro jako bojová hra. Ráj srdce asi nenajde každý, musíte se dívat, vnímat to a ještě navíc potřebujete trochu štěstí. Pak možná...
FAKTALabyrint světa a ráj srdce v Divadle Drak Premiéra: 21. března 19:00 Tvůrci |
Když přijdu třeba s dcerami, ty si vyberou stav, já zas jiný, patrně uvidíme každý něco jiného...
Marie Nováková: Je možné, že se potkáte. Začnete každý jinde, každý stav se ujme svých diváků, ale pak se vše začne proplétat, svět se propojí, takže se s tím, s kým jste se na začátku rozloučil, můžete potkat. Cesty se protínají.
Kde všude se bude inscenace odehrávat?
Marie Nováková: Začínáme v kupoli před Drakem, my ji říkáme dóm, kde bude trh práce. Tam se diváci rozdělí mezi jednotlivé stavy.
Ondro Spišák: Pak vstoupí do budovy, která je pojatá jako labyrint. Můžete chodit všemi směry, můžete zabloudit, pro představení zpřístupníme všechny prostory, i ty, kam se běžný divák nikdy nepodívá. Samozřejmě se dostanete do sálu, do foyer, do studia, ale i na půdu, do skladu či do sklepa. Neuvidíte je však v jejich běžné funkci, všechno je předěláno pro představení.
Jaké máte zkušenosti s takhle velkými projekty?
Ondro Spišák: Já ne, tohle je pro mě úplně nová zkušenost.
Marie Nováková: Já už dělala na projektu Golem v Praze na Štvanici, celá mašinérie trvala tři a půl hodiny a neměli jsme situace, kde by se všichni diváci potkávali. Labyrint je však složitější, protože všude se něco děje a my dva s Ondřejem to musíme nějak uhlídat a propojit. A vůbec najít systém, jak ten časoprostor ovládat. Je to náročné, ale také dobrodružné.
Ondro Spišák: My to nacvičíme, ale co se tam skutečně dělo, to se dozvíme až od diváků.
Přinesla vám práce na Labyrintu světa v Draku nějaké poučení?
Ondro Spišák: Rozhodně, vezměte si jen samotnou koncepci takto koncipovaného divadla, které se odehrává všude možně. Každému z devadesáti diváků se v hlavě poskládá úplně jiný příběh, záleží na tom, kudy a v kterém momentě právě prochází a jak si motivy a indicie pospojuje. To je pro mě zcela nové a docela mě to i fascinuje. Nepotrvá to tři a půl hodiny, ale maximálně půldruhou hodinu. Myslím, že je to důležité pro středoškoláky, aby je to zaujalo, aby viděli, že divadlo může mít i netradiční podobu, že to není jen to klasické, kdy si sednu do hlediště, musím být ticho a dívám se na herce, co dělají, pak zatleskám a jdu domů. Středoškoláci jsou těžké publikum, těžko je dostat do divadla. My je chceme přilákat i přes dobrodružné putování. Snad je to chytí. Kdyby po zhlédnutí projevili zájem vidět to znova a s jiným stavem, pokládal bych to za velikánský úspěch.
Nepřipravujete se tak o závěrečný potlesk?
Ondro Spišák: Ten není důležitý. Sice není nic krásnějšího než upřímný potlesk nadšeného publika, ten je pro každého herce důležitý, ale tady o to tolik nejde.
Marie Nováková: Ukazujeme svět v jeho nejhorší podobě, tak proč by tomu měli tleskat?
„Nevěřte všemu, co se vám k věření předkládá: Zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem sami!“
Představení má omezenou životnost. Proč?
Ondro Spišák: V Hradci se sešla spousta aktérů odjinud a také se celá budova musí přizpůsobit chodu představení, nemůžete to střídat s jinými inscenacemi. Měsíc, měsíc a půl to budeme denně hrát v kuse, pak se to rozebere a Drak se vrátí do svého původního rytmu.
Máte slogan, kterým byste pozvali diváky, i ty mladé?
Ondro Spišák: To jsme ještě nezkoušeli zformulovat. Jak jste říkali Golemovi? Marie Nováková: Měli jsme tři hesla. Jedno už si nepamatuju, bylo to něco o interaktivní události, druhé znělo Interaktivní kabalistická detektivka a třetí bylo stručné: Vejdi do příběhu.
Ondro Spišák: Vejdi do příběhu! To je docela dobré.
