Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Snad nás nepovažují za modelky za nástroji, věří dívky z kapely K2

  8:00aktualizováno  8:00
Rocková scéna je z velké části mužskou záležitostí. Občas se na pódiu mezi muzikanty objeví dívka, ale celá dívčí kapela? Těch je v české kotlině poskrovnu. Jednou z nich je hradecká skupina K2.

Ke svému výročí chystá kapela K2 novou desku a některé nové písničky zahrají na Rock for People. | foto: Archiv K2

Ač se to nezdá, trojice mladých rockerek koncertuje pod názvem K2 už deset let. A našlápnuto mají tahle děvčata slušně. Ke svému výročí chystají novou desku, v létě již některé nové písničky zahrají na jednom z největších festivalů Rock for People. Po víceméně mužských partách tak na diváky čeká příjemné oživení.

„Vzhledem se trošku vymykáme, ale snad nás nikdo nebere jako nějaké modelky za nástroji. Vždyť tak ani nevypadáme,“ říkají kytaristka Klára Gajová s bubenicí Monikou Ottovou.

K2

  • hraje ve složení Klára Gajová (kytara), Michaela Vrzalová (baskytara), Monika Ottová (bicí) 
  • právě pracují na třetí desce, letos oslaví 10 let 
  • zahrají i na Rock for People (3. 7. 21.15, Muzikus stage)

Vystupujete spolu již skoro deset let, takže při svých začátcích jste musely být velmi mladé. Jak na své hudební mládí vzpomínáte?
Klára: Jedině v dobrém. Já si totiž myslím, že je důležité začít brzo, aby si k tomu člověk postupem času vybudoval silný vztah, jaký k tomu máme my. Protože když se něčemu věnujete celý život, tak už si to pak nedokážete představit bez toho. A ta vášeň vás žene pořád dál.

Od té doby jste musely vyspět. Pociťujete to i na své hudbě?
Monika: Určitě. To vidíte u každé známé kapely. Když porovnáte jejich první a poslední desky, jsou kolikrát úplně odlišné. A myslím si, že u nás je to taky tak. My jsme se učily na AC/DC, protože nám to přišlo takový šikovný, jen na tři akordy, tak jsme se na tom mohly hezky naučit základy. Ale později jsme už chtěly jít vlastní cestou, takže jsme začaly hrát svoje písničky. Naše nová deska bude taky úplně jiná, ale nejde o to, že bychom „vyměkly“, my jsme pořád stejné, jenom ta tvůrčí činnost se vyvíjí.

Nedávno jste natočily nový singl a k němu videoklip. Říkáte o něm, že v něm fanoušci uvidí vaši doposud nepoznanou tvář. Jak to myslíte?
Klára: Chtěly jsme k výročí udělat něco, co by bylo jiné. A dáváme to znát nejen hudbou, ale i tou vizáží. Prostě chceme vypadat jako holky a hrát jako holky, nejsme chlapi a nikdy ani nebudeme. I když jsme to tedy zkoušely. Holky, které hrají rock, přece nemusí mít na sobě koženou bundu a na očích černé linky.

Příští rok oslaví vaše kapela deset let a k tomuto výročí připravujete novou desku. Jaká bude?
Monika: Zatím to vypadá, že bude taková lehce naivní. Nechceme řešit žádná světově závažná témata, chceme, aby naše písničky byly o milých každodenních věcech. Tak jako my to bereme s nadsázkou, měli by to i posluchači vnímat s nadhledem. Bude moderní a veselá, už to nebudou jen silné kytarové rify a tlučení do bubnů.

K novému singlu V utajení je však možné najít i mnoho negativních reakcí. Jak tyhle komentáře na vaši tvorbu vnímáte?
Klára: My jsme s tím počítaly. Hodně našich fanoušků je právě z těch, kteří nás poslouchali, když jsme hráli AC/DC a podobně, a mají nás tak za ty pravé rockerky. Což nám samozřejmě nijak nevadí, ale chceme za touto etapou udělat tlustou čáru a být vnímané jako kapela s vlastní tvorbou. A přece jen, jsme tři mladé holky a je škoda abychom hrály tyhle „starobní“ písničky. Zřejmě nějaké fanoušky ztratíme, ale snad zase získáme nové.

Na nové desce spolupracujete s Lukášem Chromkem z kapely Airfare. Podle čeho si vybíráte, s kým budete spolupracovat?
Klára: Tady vůbec nešlo o výběr, to byla jasná volba. My Lukáše známe od začátku, jsme již dlouho v kontaktu. On nás hlavně zná a ví, že bychom nechtěly dělat něco, co nejsme my. Písničku, kterou složíme, dokáže posunout do směru, který momentálně frčí, a přitom to neztratí naši tvář.

Na svém kontě máte dvě alba, několik hudebních soutěží a nespočet koncertů. Co považujete za svůj největší úspěch?
Klára: Myslím, že to můžu říct za celou kapelu. Pro nás je nejlepší to, že pořád vystupujeme a je po našich koncertech poptávka. Samozřejmě si vážíme těch velkých akcí, jako jsou festivaly, na které je těžké se dostat. A pak také hraní v zahraničí, kde na vás kouká několik tisíc lidí, to je opravdu pěkný pocit.

Na hudební scéně je vaše čistě dámské uskupení celkem ojedinělé. Jak ho vnímá publikum, které je zvyklé spíše na mužské kapely?
Monika: Já to raději ani nechci říkat. (smích)
Klára: My jsme vždycky nastoupily a publikum vykuleně koukalo: Holky? Vy nám tady budete něco předvádět? Ale nakonec, když jsme do toho hrábly a bouchly, tak jsme je nějak rozehřály a bylo to v pohodě.
Monika: To je jedna reakce. Pak jsou tady samozřejmě reakce typu Ukaž prsa.

Na druhou stranu jste označované za nejhezčí české rockerky. Vidíte v tom nějaké výhody oproti svým mužským kolegům?
Klára: Myslím, že ani ne. Vzhledem trochu vynikáme, ale nemyslím, že by nás někdo vnímal jako nějaké modelky za nástroji. Vždyť ani tak nevypadáme.

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.