Když Jiří Flousek přijde odpoledne domů z práce, hodí batoh do kouta, vezme dalekohled a vyrazí do přírody. Jde si nejen vyčistit hlavu, ale také pozorovat ptáky, kteří se v těchto dnech vracejí z teplých končin, kde trávili zimu. Dokazují, že do nejvyšších českých hor přišlo jaro.
"Jsem venku každý den a zapisuji vše, co přilétlo. Dělám to, protože mě to baví. Chci vědět, kam až se posunulo jaro," vysvětluje zoolog, který pracuje na správě Krkonošského národního parku (KRNAP).
Jarní tah ptáků, který je každý rok pro ornitology zážitkem, trvá v Krkonoších od přelomu února a března až do května. Většinou se ptáci vracejí ze zimovišť kolem Středomoří v jižní Evropě a severní Africe. Některé druhy přilétají dříve, jiné později.
První byli letos v Krkonoších špačci, skřivani a drozdi zpěvní. Ti se vraceli už na konci února a začátkem března. Ale protože v té době ještě bylo na horách hodně sněhu, zastavili se v podhůří, kde měli dostatek potravy.
Jakub Šimurda ze správy KRNAP uvádí, že tito tažní ptáci přilétají nejčastěji od Středozemního moře z jihozápadu a dávají o sobě vědět především zpěvem. Začnou totiž obhajovat svá hnízdní teritoria a tvořit páry. Za několik dnů už budou sedět na snůšce.
Flousek už tento týden našel první hnízdo pěnkav obecných, přiletěla pěnice černohlavá nebo budníček větší. Snad každý den prý přibude nějaký nový druh. Teprve ke konci dubna nebo začátkem května se vrátí kukačky, ťuhýci a rorýsi.
Poslední přilétají hýl a budníček, přezimují v podhůří Pamíru
Vůbec nejpozději přilétají do Krkonoš hýl rudý a budníček zelený. Ti zimují až někde v podhůří Pamíru, který se rozkládá na území Tádžikistánu, Afghánistánu a Číny. "Tyto druhy se sem vracejí až koncem května či začátkem června, vyhnízdí a za měsíc a půl už zase letí na východ," líčí Flousek.
Tah vzácného budníčka zeleného je na rozdíl od jiných známějších a početnějších druhů pro ornitology tajuplný. Neví se, kudy a kam po opuštění Krkonoš přesně letí, kde tráví čas zastávkami a doplňováním zásob. "Je to vzácný druh a Krkonoše jsou jeho jediným známým pravidelným hnízdištěm v naší republice," říká Flousek.
Dalšími vzácnými druhy, které se do českých nejvyšších hor vracejí, jsou slavík modráček a pěvuška podhorní. Ta hnízdí na hřebenech a vůbec nejpočetnější je na vrcholu Sněžky.
A podobně jako o budníčku zeleném ornitologové o ní vědí málo. "Ví se stovky let, že tady hnízdí a že to je jediné místo v celé České republice, kde se dá v době hnízdění pravidelně pozorovat. Co se s ní děje, když odtud odlétne, ale netuší nikdo. Možná, že zimuje někde po Čechách, protože je schopna přežít naši zimu, nebo létá do Středozemí či podhůří Alp," uvažuje zoolog.
Vůbec z největší dálky do hor létají dva všem dobře známé druhy. Až z nejjižnějšího cípu Afriky - od Kapského Města v Jihoafrické republice - se vrací čáp bílý a vlaštovka obecná.
Atrakcí pro místní ornitology je i pozorování ptáků, kteří přes Krkonoše jen proletí dál k severu. "Loni se nám takto podařilo pozorovat i potápku roháče, hohola severního či poláka velkého," dodává Šimurda.
Milovníci ptactva se mohou těšit na tradiční akce, které správa KRNAP ve spolupráci s Českou společností ornitologickou pořádá pro veřejnost. "Vítání ptačího zpěvu" se ve Vrchlabí uskuteční 28. dubna v zámeckém parku a 5. května u rybníka u letiště.
