Hradecké Klicperovo divadlo se po Tennessee Williamsovi a Eugenu O’Neillovi ohlédlo po dalším americkém dramatu, jež se k oběma klasikům hlásí. Tracy Letts získal za hru Srpen v zemi indiánů v roce 2008 Pulitzerovu cenu. Vynikající je i zfilmovaná verze, která se u nás promítala pod titulem Blízko od sebe, Meryl Streepové i Julii Robertsové vynesla nominace na Oscary i Zlaté glóby.
Když v pražském Národním divadle Violet hrála Kateřina Burianová, posbírala Ceny Sazky a Divadelních novin, Alfréda Radoka i Thálii.
„Hra Srpen v zemi indiánů získala prestižní divadelní ceny, byla přeložena do řady jazyků a hraje se po celém světě. Jistě i proto, že tato apokalyptická rodinná sága plná destruktivního humoru vypráví zároveň příběh moderní civilizace a klade všechny palčivé otázky spojené s jejím stavem,“ říká dramaturg Martin Velíšek, který se po letech vrací do hradecké činohry, pro niž zdramatizoval třeba veleúspěšné Havlíčkovy Petrolejové lampy.
„Hra je mi až nepříjemně blízká“
Režie se ujala Tereza Karpianus, jež v Hradci debutovala komorním Absolventem. „Hra je mi od začátku do konce až nepříjemně blízká. Je to i tématem indiánů, které prožívám takříkajíc dětskýma očima, což asi v té inscenaci bude znát. Potom jde o velké téma rodiny a jejího rozpadu, nebo spíš nemožnosti rozpadu. Rodina se sice rozpadá, ale z jejích pout se nedá vykročit. A to je mi hodně blízké,“ uvádí režisérka.
Scénografem je Jan Štěpánek, který souběžně pracoval i na inscenaci Periférie. „Hudbu dělá David Smečka, se kterým v Klicperově divadle spolupracuji už podruhé. Je to neuvěřitelně vzácná spolupráce, pro mě velice přínosná. Kostýmy dělá Zuzana Mazáčová, s níž jsem studovala ještě na DAMU,“ představuje spolupracovníky režisérka.
Přiznává, že když s herci četla hru poprvé, říkala si, jak bude těžké, aby se její téma někoho osobně nedotklo. „Jsou tam motivy, které zná každý z nás. Bude to hodně vyostřená inscenace pro diváky, kteří se nebojí kapky hysterie ani černého humoru,“ říká. „Díky Bohu, že neumíme předpovídat budoucnost. To bychom nikdy nevylezli z postele,“ pronáší jedna z postav.
Spirála tragické frašky se roztáčí
Po zmizení patriarchy rodu v malém městě ve státě Oklahoma se do starého domu sjíždí celá rodina. Mezi svéráznými členy, kterým vévodí matka Violet, vzrůstá každým okamžikem napětí. Na světlo se dostávají staré křivdy a rodinná tajemství, situace se vyostřují.
„Dlouho nás to dráždí k smíchu, ostatně jsou to vesměs vzdělaní lidé a neurážejí se jen tak ledajak, ale spirála tragické frašky se roztáčí čím dál zběsilejším tempem. Jednou z nejvýraznějších předností her Tracyho Lettse je schopnost napsat nezapomenutelné postavy, které dávají prostor pro bohatou, plastickou hereckou tvorbu,“ míní dramaturg.
V inscenaci hradeckého divadla hraje výstřední matku rodu Violet Westonovou Zora Valchařová Poulová a její tři dcery Kamila Sedlárová, Isabela Smečková Bencová a Petra Výtvarová. Filip Richtermoc a Jan Sklenář ztělesní problematické zetě, Martina Nováková nebo Lenka Loubalová nesnesitelnou tetu a František Staněk pohodářského strýce.
Vnučku, která skrze oblaky omamného kouře hledá cestu životem, hraje Natálie Holíková, nemotorného outsidera Josef Čepelka. Katarzi má ve svých rukou postava indiánky, kterou ztvárňuje Marie Kleplová. A v roli šerifa se představí David Smečka.
