Karel Novotný, ředitel sdružení Důl Jana Šverma ze Žacléře, ukazuje důl Bohumír...

Karel Novotný, ředitel sdružení Důl Jana Šverma ze Žacléře, ukazuje důl Bohumír v Jívce na Trutnovsku. | foto: Martin Veselý, MAFRA

Do šachty dolu Bohumír se na jaře vydají turisté, ale jen ti odvážní

  • 0
Reportéři MF DNES se jako první exkluzivně podívali do bývalé šachty v dole Bohumír na Trutnovsku, která se na jaře otevře turistům. Kdo do ní vejde, ponoří se do atmosféry první poloviny minulého století.

Důl Bohumír v Jívce na Trutnovsku, který leží v areálu firmy Gemec Union, je od roku 1965 zavřený. Od té doby do něj takřka nikdo nevstoupil. Až nedávno se nadšenci z hornického sdružení Důl Jan Šverma pustili do zpřístupnění.

Výsledkem je 400 metrů dlouhá prohlídková trasa, do které se za šest měsíců podívají i turisté. A nudit se nebudou. Čeká na ně minimálně půlhodinová procházka ve tmě s přilbou, pláštěm a rozsvícenou čelovkou.

Budou se pohybovat několik metrů pod zemí, kromě slabého světla neuvidí na krok a otevřou se jim kulisy, které připomenou, jaké to bylo, když tudy každé ráno vcházeli na směnu jejich předci.

Šachtě by se měl naopak vyhnout každý, kdo nemá rád stísněné prostory. Pro ostatní to bude zážitek, užijí si to i děti. Po cestě narazí na železnou rudu, kterou tu vrtali, hluboké průzkumné díry, pozůstatek těžebního stroje i dochovalou přilbu nebo lopatku z 50. let.

Návštěvníky provede průvodce

I za horkého letního dne v šachtě bude kolem deseti stupňů. Jedním vchodem vejdou, na druhé straně dolu po schodech a po žebříku vylezou.

„Na začátku exkurze je vchod s dochovanými železnými dveřmi, kterými vcházeli i horníci. Než jsme na druhé straně vybudovali šachtici, byl to jediný vstup dovnitř. Tudy se také vyvážela z podzemí vytěžená ruda,“ ukazuje Karel Novotný, ředitel sdružení Důl Jana Šverma ze Žacléře, strůjce celého projektu.

Druhý důl v kraji

Unikátní důl Bohumír bude po Kovárně v Peci pod Sněžkou v kraji teprve druhým zpřístupněným. „Slibujeme si od toho oživení turistického ruchu,“ míní starosta Jívky Jiří Gangur.

Ruda se tu začala dobývat v polovině 19. století, zlatý věk zažilo hornictví v 50. a 60. letech minulého století, kdy už nastala moderní průmyslová těžba. Tehdy do Jívky dojížděli za prací lidé z širokého okolí, hornictví tu živilo snad každou rodinu. Když se tomuto odvětví průmyslu zrovna dařilo, region vzkvétal.

„Jen na této šachtě pracovalo přes 200 lidí, ještě víc lidí jich bylo na nedalekém uhelnému dolu v Radvancích,“ popisuje Novotný. Další zajímavé souvislosti uslyší zájemci od průvodce.

„Cílem je, aby se lidé více dozvěděli o tom, co se tu vlastně před mnoha desítkami let dělalo. Moc se to líbilo i památkářům,“ říká šéf hornického sdružení.

Štola dostala speciální dřevěnou výztuž

Některé části museli obetonovat, hrozilo, že se zbortí strop. Celá štola dostala speciální dřevěnou výztuž, jinak ale působí důl velmi autenticky. Když tu horníci vrtali, občas se stávaly i smrtelné nehody. Byla to podobná dřina, jakou zažívali jejich kolegové na Ostravsku. Když si při prohlídce dobře posvítíte, narazíte na dochovanou přilbu, pilu, lopatku a dokonce i zrezavělý hrnek.

„Tady vidíme spadlý balvan. Je v něm otvor, o jehož původu se dohadují archeologové i paleontologové. Může to být fosilní nález, ale i výsledek vrtu. Nechť si návštěvníci vyberou,“ usmívá se hornický znalec.

V dole ještě musí zpevnit povrch, postavit schody a trasu vybavit několika turistickými lákadly. Jedním z nich bude figurína pracujícího havíře nebo původní těžební stroj, který ze spodního patra vozil materiál i horníky samotné. Ti se rozmístili vždy po celé délce štoly, uprostřed vedly koleje, po nichž vozíky odvážely vytěženou rudu.

Lidé si všimnou, že dělníci museli často při vrtání ležet nebo pracovali ve velké hloubce v úzkých vyvrtaných chodbách, kam se sotva vešli. Na některé z nich při prohlídce narazí.