Na nedostatek práce si přitom stěžovat rozhodně nemůže. Jeho díla vystavují galerie po celém světě, ilustruje knihy, dělá prestižní zakázky pro sběratele umění a zároveň pracuje na vlastních rozsáhlých projektech.
„Nechci se ale dostat do pozice, že bych kvůli financím musel dělat něco, co bych tak necítil,“ říká dvaatřicetiletý výtvarník.
Věnuje se zejména tvorbě exlibris - knižních značek, dále volné grafice, perokresbě a v poslední době také kolážím nebo fotografii.
Jeho inspirační zdroje jsou stejně pestré jako techniky, které používá: antika, ženy, mytologie, secese, literatura. „Baví mě vše, co má podtext, nebo nadstavbu, aby to nebylo prvoplánové,“ upozorňuje.
Těžiště vaší tvorby tvoří exlibris. Co to vlastně znamená?
Exlibris je dnes specifický druh grafiky. Zpracovává se na zakázku - po domluvě tématu - a na obrázek se umísťuje jméno toho, kdo si zakázku objednává. Je tam tedy vztah umělec a majitel obrázku. Důležité je, že je originálních výtisků víc, zpravidla 50 až 100 kusů. Původně to byla knižní značka a vlepením této grafiky do knihy se měl čtenář dozvědět i něco o majiteli knihy. Tak tomu dnes ale obvykle nebývá. Grafiky se už dlouho do knih nelepí, ale sběratelé si je vyměňují nebo prodávají podle různých kritérií, zálib a autorů.
To není úplně běžný grafický žánr. Co vás na tom zaujalo?
Už na škole se mi líbila právě možnost tvořit na zakázku. A hlavně jsou výstavy a soutěže po celém světě, grafika jde dát do obálky a poslat třeba do Austrálie. Je hezké mít výstavu na druhém konci světa.
Jakou zakázku jste naposledy odmítl?
Byla to citace á la František Kupka, kdy jsem měl přímo v grafice využít jeho obraz. Nechci nápodobu, klidně to udělám jako koláž nebo parodii za pár minut, než abych věnoval nápodobě týdny času. Tam jsou moje hranice. Jako tvůrčí hranice vnímám také abstraktní umění. Neumím to ztvárnit, ale hodně mě zajímá. Na druhou stranu mám rád výzvy, dělal jsem například návrhy na tetování.
Které zakázky si nejvíc ceníte?
Asi té první, kdy mě ještě jako studenta oslovil americký sběratel a horolezec Luigi Bergomi. Dělal jsem pro něj grafiky na téma hory, paradoxně mi to téma moc nešlo, přesto jsem pro něj později dělal ještě asi patnáct věcí.
Jak se o vás dozvěděl?
Vydal jsem se na kongres grafiky do Německa, a byl tam jeho kamarád, tak mu pak o mně pověděl. Ona česká škola grafiky - Kulhánek, Suchánek, Born - pořád ve světě něco znamená. Chtěl zkusit, jak to vypadá po letech. S někým jiným.
Co je pro vás měřítkem úspěchu?
To je obtížné říct. Je příjemné, když lidi dorazí na výstavu a něco si koupí. Je příjemné, když vás někdo doporučí, ale úspěchem asi chápu, když se vaším dílem někdo inspiruje. To znamená, že umění žije i dál.
Ve vašich grafikách dominují temné barvy, hlavně černá a modrá. Je to odraz životního rozpoložení, nebo osobitý rukopis?
Mám rád kontrastní barvy a témata obecně, což je ale dáno i technikou samotnou. Barvy v mých grafikách jsou ze sedmdesáti procent záležitostí stylu, zbytek je odrazem aktuální nálady, pocitu.
Jan Černoš
|
Jste životní pesimista, nebo optimista?
Začínal jsem perokresbou a černou tuší, postupně přes odstíny hnědé a modré jsem se dostal k mnohobarevným tiskům se zlatem, které v současnosti dělám. Takže jsem urazil cestu od pesimismu k optimismu.
Jako hlavní inspirační zdroje uvádíte ženy, antickou kulturu, poezii, středověkou mystiku nebo secesní umění. To je docela široký záběr...
Ten okruh se pořád rozšiřuje, v podstatě se nebráním ničemu. Musí mě to oslovit. Rád si nejdřív něco nastuduju, asi to souvisí s mou profesí učitele. Baví mě vše, co má podtext nebo nadstavbu, aby to nebylo prvoplánové. Neříkám, že se mi to vždy daří, ale mám to rád.
A jakou nadstavbu pro vás mají ženy?
Pro muže je to strašně silné téma. Každá žena má v sobě tajemství, inspiruje mě jejich vnitřní síla a krása. Proto si tak často vybírám antickou kulturu, kde jsou ženy zobrazovány jako silné a tajemné. Třeba v ilustracích k Homérově Illias a Odyssee jsem se s řeckým galeristou domluvil, že ilustrace zaměříme po linii žen, a nikoli mužů z toho příběhu. Naopak s mužskými tématy mám trochu problém. Zkrátka raději zobrazuji figuru než abstrakci a raději ženu než muže.
A co současné ženy? Inspirují vás také?
Ano, rád dělám například portréty. Jsou to většinou ženy z mého okolí. Ale je už daleko těžší tam vtěsnat podtext nebo přesah, více se nacházím právě ve zpracovávání literárních témat.
Nejčastěji čerpáte v antické mytologii a literatuře. Čím vás tato doba tak fascinuje?
V antice je víc témat než v Bibli, a to se zachoval jen zlomek. Je to otevřené pole imaginace, mytologická témata se dají různě aktualizovat a hlavně v příbězích jsou už i odpovědi. To se pak dělá snadno. Někdy myslím na to, co všechno zmizelo. Antika mě zajímala už na střední škole a po absolvování vysoké se shodou náhod moje diplomka - ilustrace k Antigoně - dostala do Řecka a od té doby s tamním galeristou spolupracuju na řadě témat.
Živíte se jako středoškolský učitel. Uvažoval jste někdy o práci grafika na plný úvazek?
Často, ale učím rád. Navíc se nechci dostat do pozice, že bych kvůli financím musel dělat něco, co bych tak necítil. Takhle nemusím, mám možnost si vybírat.
Na čem v současnosti pracujete?
Momentálně dodělávám ilustrace ke třetí knize mé ženy, básnické sbírce Všechny moje řeky, která vyjde před Vánocemi. Dokončuju verzi LP obalu k desce Rodinka od vrchlabské kapely Cémur Šámur a také velkou grafiku Europa. V ní opět čerpám z řecké mytologie. V současnosti také zkouším novou techniku, kresbu na smirkový papír.
