Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Uprchlíci jsou v táboře v Kostelci dobrovolně. I proto tam panuje klid

  17:56aktualizováno  17:56
Oproti posledním reportážím z Bělé pod Bezdězem či francouzského Calais, kde ekonomičtí migranti demolují zařízení či házejí kameny na projíždějící kamiony, je pobytové středisko pro cizince v Kostelci nad Orlicí oázou klidu. Přesvědčit se tom byla na místě delegace složená z krajských politiků a novinářů.

Jeden z běženců čekajících na výsledek řízení. Fotografie vznikla před branou tábora. | foto: Martin Veselý, MAFRA

Největší rozdíl mezi jednotlivými tábory je ten, že cizinci jsou v Kostelci dobrovolně a čekají tam na výsledek azylového řízení.

V souvislosti s migrační vlnou, která se valí Evropou, však zařízení o navýšení kapacit zatím neuvažuje, volných míst je dost a žadatelů málo.

Fotogalerie

„Z lidí, které v uplynulých týdnech a měsících zachytili čeští policisté, šlo o jedince,“ uvedla Pavla Novotná zástupkyně ředitele odboru migrační politiky na Ministerstvu vnitra. Od začátku roku podle ní v České republice zažádalo o azyl 885 lidí, většinou z Ukrajiny.

Kostelecké zařízení bylo k pondělku zaplněné na necelých 60 procent. „Disponujeme 275 lůžky a v současné době jich máme obsazených 163. Nejpočetnější skupinu tvoří Ukrajinci, kterých je 59, dále 25 Kubánců, 14 Rusů a 11 Syřanů, těch je pouze několik rodin,“ vyjmenovala ředitelka zařízení Ivana Vyhnálková.

Žadatelé o azyl bydlí v areálu bývalých kasáren, kde je jim k dispozici několik budov nejen na bydlení, ale i na trávení volného času. K dispozici jim jsou dvou až šestilůžkové pokoje, na každém patře je také společné sociální zařízení a kuchyňka. Aby se předešlo neshodám, má v ní každý pokoj přidělený sporák a dřez, který může používat. Obyvatelé si také mohou půjčit sadu nádobí či kuchyňské spotřebiče, za jejichž bezpečné vrácení však ručí.

Od roku 2001, kdy zařízení v prostorách kosteleckých kasáren vzniklo, nastalo několik změn. V počátku totiž pro ubytované fungovala v areálu vývařovna.

„Byly však problémy s tím, že ne každý národ jí všechna jídla, například pro muslimy bylo neakceptovatelné sníst konzervu, v níž bylo pět procent vepřového sádla. Přebudovali jsme tak některé pokoje na kuchyňky a klienti si v nich vaří sami,“ vysvětlila Vyhnálková.

Potraviny si cizinci chodí nakupovat sami do místních supermarketů. Každý dostává příspěvek ve výši 114 korun na den. „U rodin se pak příspěvek lehce snižuje,“ uvedla ředitelka.

Pondělní horké odpoledne trávila většina cizinců v areálu, někteří se vydali s igelitkou na nákup do nedalekého obchodu.

Krajská delegace zaujala pouze skupinku Kubánců, kteří si krátili čas postáváním na chodbě a čekáním na volný počítač s internetem, který zrovna používal jeden z jejich krajanů. Novináři mají zákaz je oslovovat a na cokoliv se jich ptát, maximálně svolí k pořízení fotografie.

Každé patro obytné budovy má pro krácení času vlastní televizní a počítačovou místnost, klienti si v nich mohou zahrát i stolní tenis nebo mohou využívat posilovnu.

V jednom z menších objektů pak sídlí výtvarné dílny a knihovna, které může každý volně využívat. Rusky mluvící žena si tam se svými dětmi navléká korálky na náušnice, před fotografy stydlivě klopí hlavu, fotit se nechce. „Támhleti dva to dneska přišli okouknout poprvé, ještě nikdy jsem je tady neviděla,“ ukazuje pracovnice dílny na zhruba desetileté černovlasé chlapce.

V té samé budově slouží také školka a škola pro děti uprchlíků, které se teprve musí naučit česky. „Máme tady vyrovnávací třídu, ve které se děti učí základy češtiny, aby pak mohly začít chodit do běžných škol ve městě,“ uvedla Vyhnálková.

Podle jedné z učitelek dětem většinou stačí zhruba půl roku na to, aby se z úplné nuly naučily jazyk natolik, že v něm jsou schopné běžně komunikovat.

Počet dětí ve vyrovnávací třídě kolísá od pár jednotlivců až po 15 žáků, kteří jsou maximum, kolik třída pojme. Povinnost učit se češtinu však obyvatelé střediska nemají.

Zatímco v pobytovém středisku panuje klid a vypadá naprosto bezproblémově, většina oslovených obyvatel šestitisícového města není ze svých sousedů ani po 14 letech soužití úplně nadšená.

 „Pracuju v hospodě, věčně tam otravují v noci, chodí hrát automaty. Když jdou maminky s kočárkem, tak se jim nevyhnou. Přes den obsadí jakýkoli park, kde jen sedí a pijou,“ míní jedna z obyvatelek Kostelce. Další, které redakce oslovila již v červnu, mají podobné názory.

Starosta města a krajský zastupitel František Kinský (Iniciativa občanů) to však nevidí tak drasticky. „Já bych dokonce řekl, že v nočních hodinách potkáte opilých více občanů Kostelce než obyvatel tohoto zařízení. Ono je to dáno tím, že tito lidé nemají tolik peněz, aby šli pít do hospody, takže si koupí pití v supermarketu a sedí s ním v parku, kde jsou více na očích. Kolikrát ani nejsou opilí,“ míní Kinský.

Podobného názoru je i krajský policejní šéf Martin Červíček, který přijel na prohlídku zařízení spolu s krajským vedením.

„Kriminalita je tady na stejné úrovni jako v dalších městech podobné velikosti v Královéhradeckém kraji. Pokud by se však cokoliv stalo, jsme připraveni posílit počet policistů ve městě,“ slíbil. Případnou pomoc v případě problémů přislíbil i hejtman Lubomír Franc (ČSSD).





Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.