Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hrdinům atentátu na Heydricha vzdává hold hradecké Divadlo Drak

  9:19aktualizováno  9:19
Královéhradecké Divadlo Drak připravilo ve svém studiu originální hodinu dějepravy, působivou divadelní koláž nazvanou 24. října 1942. Premiéra složila hold odvážným Čechům spjatým s atentátem na Reinharda Heydricha. Na den přesně po sedmdesáti letech, kdy zemřeli v koncentračním táboře Mauthausen.

Inscenace 24. října 1942 v hradeckém Divadle Drak. | foto: Archiv Divadla Drak

Nová inscenace pro dva herce – Dušana Hřebíčka a Filipa Humla – vypráví příběh parašutistů Josefa Gabčíka a Jana Kubiše i zastupujícího říšského protektora protektorátu Čechy a Morava, jemuž ve škole říkali "Koza" a později v Čechách "řezník, pražský kat a blonďatá bestie".

Scénograf, výtvarník, režisér a autor scénáře Marek Zákostelecký vychází hlavně ze zahraničních pohledů na největší odbojový čin ve 2. světové válce. Zejména z knihy Francouze Laurenta Bineta HHhH, což jsou iniciály šeptané věty z vysokých kruhů SS "Himmlers Hirn heißt Heydrich – Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich", a z publikace Poláka Mariusze Szczygieła Udělej si ráj.

Autor chtěl atentát na Heydricha uvést už dlouho

Parašutisté a atentát na "pražského kata", jednoho z architektů holokaustu, je Zákosteleckého celoživotní téma.

Josef Gabčík (vlevo) a Jan Kubiš v Bellasis ve Skotsku v roce 1941.

Josef Gabčík (vlevo) a Jan Kubiš v Bellasis ve Skotsku v roce 1941.

"Už před časem jsem přišel s nápadem, jestli by nestálo za to o tom přemýšlet, když je letos sedmdesáté výročí. Čím víc jsem do příběhu pronikal, tím víc mě zajímali pozapomenutí civilní hrdinové, kteří Gabčíkovi s Kubišem a dalším parašutistům pomáhali," vypráví Zákostelecký, který o atentátu přečetl snad vše, co vyšlo.

Atentát má i po sedmdesáti letech obrovskou výpovědní hodnotu, hlavně o české povaze. "Myslím, že to o něčem svědčí. Nasazujeme si sice masku Švejků, což nám vyhovuje, protože outsideři to mívají mnohem snazší, ale jde jen a jen o masku. Češi jsou schopni činů, které zákonitě musí budit obdiv," říká Zákostelecký.

Z malé inscenace se vyklubal titul sezony

Pro inscenaci v temném studiu zvolil dlouhý stůl, dvě židle, dvě čtečky, projekce dokumentů, fotografií i dobové projevy, zvuky a muziku, šlágr Lili Marleen v nedostižném podání Marlene Dietrichové nemůže selhat.

Inscenace 24. října 1942 v hradeckém Divadle Drak.
Inscenace 24. října 1942 v hradeckém Divadle Drak.

Herci Dušan Hřebíček a Filip Huml v inscenaci 24. října 1942 v hradeckém Divadle Drak.

"Zpočátku jsem vůbec nevěděl, jak to inscenovat, myslel jsem, že to bude něco malého, ale nakonec se nám z toho vyklubal regulérní titul sezony, i když to není klasické jevištní zpracování jako třeba Mašíni od Jiřího Havelky. Ten si s nimi poradil naprosto úžasně, já bych to neuměl. Připravili jsme to hlavně pro žáky devátých tříd, vždyť dějepis na základní škole začíná někde v Egyptě a končí právě 20. stoletím, a pro gymnázia. A doufám, že to budeme moci hrát víckrát i pro dospělé publikum," říká Zákostelecký.

Autorem muziky a ruchů je herec Klicperova divadla David Smečka, který dodal i unikátní rozhlasové záznamy, třeba zkroušený projev ostravského havíře, který při protektorově pohřbu mluví o tom, jak Heydrich svým dělnickým Čechům rozuměl. A paní Heydrichová hovoří o svém muži jako o neskonalém dobrákovi.

Fotogalerie

"To jsou motivy, který náš příběh jen umocňují. Před lety jsem byl v Praze na velké výstavě věnované atentátu, kde byly i svršky včetně rozstřílené Gabčíkovy košile. Tam jsem si uvědomil, že začínám chápat příběhy křesťanských relikvií. Šla z toho obrovská síla, která nenechá zapomenout," podotýká.

Herci se vydali na místa, kde hrdinové bojovali

Kvůli představení se s herci vypravil za Jaroslavem a Evou Šuvarskými, zakladateli Národního památníku hrdinů heydrichiády v pražském pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje.

"Vydali jsme se na inspirační výlet. Zastavili jsme se v Nehvizdech u pomníku místa seskoku Kubiše a Gabčíka a skoro dvě hodiny strávili v pražském kostele, kde nás paní Šuvarská vzala na kůr, na místo předposledního boje. Krypta, místo toho posledního, je volně přístupná. Manžele Šuvarští odvedli ohromný kus práce," říká Zákostelecký.

Památník na místě, kde se v kryptě sedm statečných osm hodin bránilo sedmi stům elitních vojáků, se původně jmenoval "Obětem heydrichiády".

"Šuvarským to přišlo na rozjezd politicky korektnější. Velká část české veřejnosti, i díky komunistické propagandě, to brala jako věc, která se sice stala, ale šlo jen o gesto, kvůli němuž zemřela spousta nevinných lidí. Souhlasím však s Šuvarskými, že to byl čin a ti, kteří parašutistům zcela vědomě pomáhali, nebyli oběti, ale hrdinové. Proto změnili název, připadal jim naprosto přesný. A tím začínáme všem, kteří zemřeli, vracet dluh, který u nich máme," míní autor.

Po zahraničních náhledech na atentát sáhl schválně, protože si podle něj mnozí Češi stále myslí, že celá akce byla spíše jen lokální záležitostí a nikdy žádný velký přesah neměla.

"Szczygieł se zabývá českým fenoménem zprava zleva, ale Laurent Binet je Francouz. Atentát je jeho velké téma. Nepřišel k němu ale tak, že by na něj narazil v Čechách. Znal to od svého tatínka, jenž mu vyprávěl, že právě Češi zabili Heydricha, třetího nejmocnějšího muže třetí říše. Víc o tom nevěděl, tahle základní informace mu stačila, aby odjel do Čech a pokusil se celý příběh rozplést. Jeho kniha vypráví hlavně o tom, jak složité je napsat historický román," říká Marek Zákostelecký.

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.