Staví ho už šest let, na délku má více než tři metry a počet použitých součástek jde do desítek tisíců. Původně na délku měřilo okolo metru, postupně nabobtnalo na trojnásobek. Skládání kostiček lega není pro Černého únikem z reality, ale životní nutností.
„Když je zima, stavím pro děti ze sněhu iglú. Známým jsem zase na zahradě vybudoval na stromě dřevěný domeček. Nejdřív jeden, pak druhý, poté jsem je spojil mostem. Dnes už má tři patra a vyspalo by se tam osm lidí. Neustále mám potřebu něco tvořit,“ vysvětluje absolvent stavební průmyslovky.
První stavebnici mu rodiče koupili, když mu bylo šest let, v Kotvě. Na prahu dospělosti však s legem, podobně jako velká část jeho vrstevníků, přestal.
„U většiny lidí to funguje tak, že staví do 16 nebo 18 let, pak lego v lepším případě uloží na půdu, v horším případě rozprodají. Když jim je pětadvacet, vzpomenou si, jak to bylo pěkné, a vrátí se k tomu. To byl i můj případ,“ vzpomíná dnes pětačtyřicetiletý Jan Černý.
Na začátku se specializoval na menší modely. První rozměrnější projekt dokončil v roce 1998, šlo o hrad podle anglického vzoru. O tři roky později postavil první reálný model - renesanční zámek Červenou Lhotu v jižních Čechách. Následovala zvonice na řeckém ostrově Korfu, v roce 2009 vznikla první replika královéhradeckého nádraží.
Počáteční verze měřila něco přes metr, tvořila ji věž s hodinami a čelní stěna. O rok později model zvětšil pro výstavu v Roztokách u Prahy, přidal střechu se světlíkem a štítové stěny. V dalších letech Černý nádraží dál zdokonaloval, aby co nejvíce odpovídalo reálnému vzoru. V loňském roce, kdy model putoval na výstavu do Lipna, ho kompletně přepracoval. Přestavba zahrnovala také výměnu oken, budovu doplnily autobusy v barvách dopravního podniku.
Písmeno vytvořil z ploutví potápěče
„Lego postupně zavádí do výroby nové díly a barvy. Čekal jsem, až začnou vyrábět součástky, které potřebuju,“ říká Černý. Naposledy udělal zadní stěnu s nástupištěm, celou stavbu kvůli tomu musel o tři centimetry zvednout.
„Vždycky říkám, že je to finální podoba. A teď si myslím, že do toho už nebudu nějakou dobu zasahovat,“ naznačuje. Přestože lego nabízí tisíce různých dílů, chvaletický stavař musí mnohdy improvizovat. Například písmeno K v nápise Hradec Králové na budově nádraží složil z ploutví potápěče.
Odpadkový koš v hale je zase sestavený z minipneumatik. V současnosti nádraží měří 3,10 metru, široké je 80 centimetrů a na výšku má ještě o 10 centimetrů více. Budova má funkční osvětlení, čtyři elektromotorky pohánějí automatické otevíraní a zavírání šesti dveří. Také interiéry odpovídají skutečné předloze, uvnitř jsou pokladny i kiosek s občerstvením.
Z kolika součástek se nádraží skládá, autor přesně neví. „Nikdy jsem to nepočítal, ale určitě jde o desetitisíce dílů,“ poznamenává muž, jenž v profesním životě vyrábí na lisu kanalizační výrobky. Při budování vlakové stanice Černý neměl k dispozici stavební plány. Vycházel z historických fotografií, z leteckých snímků a z vlastních pozorování.
Do bývalé kotelny, kde si udělal legodílnu, se složené nádraží nevejde. V celé velikosti ho autor vidí pouze na výstavách. Většinu času je proto stavba uložena v osmi krabicích. Tak asi jednou do roka Jan Černý naskládá krabice do auta a veze model na výstavu. V hlavním krajském městě jej ale ještě nikdy nepředstavil.
Vodojem v Kolíně, obilné silo v Přelouči
Vlakové nádraží v Hradci Králové navrhl architekt Jan Rejchl. Černý navštěvoval střední průmyslovou školu, která je také dílem tohoto autora a právě to byl rozhodující impuls pro budování železniční stanice. „Jeho architektura mě zaujala. Jako první jsem postavil věž s hodinami a pak pokračoval dál,“ říká. V roce 2010 dokonce úpravy modelu konzultoval s potomky Jan Rejchla.
Z kostiček lega poskládal také další Rejchlovu hradeckou stavbu, sídlo dnešní Komerční banky. Černý však staví i další modely, jež mají vzor ve skutečných objektech, například vodojem v Kolíně dříve sloužící k napájení parních lokomotiv, obilné silo v Přelouči, velimské vlakové nádraží nebo radnici v Pečkách u Kolína. Mezi rozměrnější patří dvoumetrová kopie hradu Kašperk.
Většinu svých modelů Jan Černý neskladuje, po určité době je vždy rozmontuje a součástky použije na nové projekty.
