Zatímco většina měst má s událostmi roku 1968 spojen především 21. srpen, kdy do tehdejšího Československa vtrhly tanky spřátelených armád, obyvatelům Jičína se nešťastný rok spojil především s datem 7. září, kdy okupaci zaplatili životem dva obyvatelé města a další byli zraněni.
Třetí týden okupace se v Jičíně už začali usazovat sovětští a polští vojáci, a to přímo ve městě, což bylo trnem v oku místních.
„Malá nedorozumění mezi vojáky a obyvateli Jičína se vyskytovala už od počátku okupace. Polští velitelé však nereagovali na nabídku Městského národního výboru, aby přesunuli své vojáky mimo město, a přispěli tak k uklidnění situace,“ říká historička jičínského městského muzea Hana Fajstauerová.
Jejich přítomnost ve městě o několik dnů později vyústila v jednu z nejtragičtějších událostí okupace Československa v roce 1968. Stala se v sobotu 7. září, když se dvě jičínské dívky vracely večer z kina a kavárny. Po cestě se k nim přidali dva chlapci, kteří s nimi došli až na křižovatku Na Letné, kde se před půlnocí chtěli rozloučit.
Opilý voják muže chladnokrevně popravil
„Ve směru od Sobotky k nim přišla hlučná skupina pěti opilých polských vojáků, kteří se dohadovali, jestli se vrátí k jednotce, nebo ne. Jeden z nich, Stefan Dorna, začal proto střílet do vzduchu a pak i na své spolubojovníky, z nichž dva zranil,“ popisuje jičínská historička události před sedmačtyřiceti lety.
Zbylí dva vojáci se rychle rozeběhli do kasáren pro pomoc, Dorna však mezitím vystřelil další dávku ze samopalu na loučící se skupinku mladých a zasáhl do nohou Janu Jenčkovou a Jaroslava Veselého. „Pak k nim došel a začal obtěžovat Bohunku Brumlichovou, která se snažila zakrývat ústa Veselému, jenž naříkal bolestí. Dorna jí řekl, aby se otočila,“ popisuje Fajstauerová. Jen co děvče poslechlo, opilý voják čtyřiadvacetiletého muže chladnokrevně popravil.
Jeho kamarád Vítězslav Klimeš využil jeho chvilkové nepozornosti a utekl pro pomoc. Zastavil projíždějící auto a dojel až na služebnu Veřejné bezpečnosti. Voják mezitím obě dívky ještě okradl. Nedaleko místa, kde se vše odehrálo, bydleli rodiče Vítězslava Klimeše, kteří hned po zaslechnutí střelby vyběhli z domu. Dorna začal pálit i na ně, šestapadesátiletou matku Zdenu na místě zabil, otce Oldřicha postřelil do ruky a páteře.
Vraha uvěznili v Kladsku
Vojákovo řádění mělo kromě nich na svědomí ještě další tři zraněné, jednoho kolemjdoucího a také manželský pár, který kolem projížděl v autě.
Střelbu zastavil až důstojník polské armády. Jednadvacetiletý útočník stihl do té doby na křižovatce vystřílet 74 nábojů. V následujících dnech na místo, kde ještě byly patrné stopy střelby na domech a krve, začali obyvatelé Jičína nosit květiny. Polské jednotky opustily město již v neděli 8. září večer.
„Velitelům polské armády byl podán ostrý protest. Zarážející byl postoj podplukovníka Krajewského, který se bránil objektivnímu zhodnocení celé události, protože prý nevěděl, která strana vyvolala počáteční provokaci. Vojenský prokurátor polské armády však celý případ okamžitě odsoudil a žádal přísné potrestání viníků a jejich nadřízených,“ vypráví jičínská historička.
Městský národní výbor zorganizoval obětem poslední rozloučení, to se uskutečnilo 12. září na tehdejším Gottwaldově náměstí, dnešním Valdštejnově. Zaplnily ho na čtyři tisíce lidí. Nad rakvemi zazpívali pěvci liberecké opery. Vraha odvezli z Jičína a uvěznili ho v Kladsku, Polsko totiž zamítlo československou žádost o jeho vydání.
Po výpovědích sedmi českých svědků ho o necelé dva měsíce později uznal kladský soud vinným z vraždy, pokusu o vraždu a loupeže a odsoudil jej k trestu smrti. Po 15 letech však odsouzený vrah vyšel na svobodu, což ve městě zanechalo stopu hořkosti.
Dorna po odsouzení požádal o milost
K událostem se proto už příliš nechce vracet ani rodina zavražděného Jaroslava Veselého. A to především poté, co zhlédli polský dokumentární film Cesta ke křižovatce, který vznikl v roce 1994. „Voják, který tehdy střílel, ve filmu zhruba tvrdil, že ho to mrzí, ale že situace byla složitá, a on za to, co se stalo, necítí odpovědnost,“ kroutí hlavou Fajstauerová.
„Hovořil tam také jeden generál, že se to prostě stalo a nedá se nic dělat. Víceméně nad tím mávl rukou,“ uvedl před dvěma lety pro server Aktuálně.cz synovec zavražděného muže Jiří Veselý.
Dorna totiž po odsouzení požádal o milost předsedu Rady ministrů Polské lidové republiky a nečekaně ji obdržel a trest mu změnili nejdříve na doživotí a poté ho v roce 1983 propustili na svobodu.
Žulový památník se jmény obětí Na Letné vznikl až po roce 1989, do té doby tam stál pouze provizorní dřevěný kříž, k němuž Jičíňané pravidelně přinášeli květiny. „A každý rok je také hlídali příslušníci bezpečnosti, kteří květiny zase hned odnášeli,“ povzdechne si jičínská historička.
