Brutalita, s jakou si Peca v roce 1993 počínal, vyrazila dech zkušeným kriminalistům i státnímu zástupci.
„Co se mi vybaví, když se řekne kauza Peca? Hrůzný obraz na místě činu: posekané děti a jejich matka, těla posypaná kopretinami a jeho hnusný dopis, kde brečí sám nad sebou a lituje sebe a ne je,“ říká dnes Miroslav Antl, který pro Pecu jako státní zástupce navrhoval doživotí. „Pokud by existoval trest smrti, on by byl tím, kdo by ho měl dostat,“ podotýká.
Peca, zaměstnanec městského bytového podniku, kde s multikárou odvážel odpadky, v kritický den popíjel alkohol v restauracích. Z práce zmizel dřív. V 11 hodin skončilo protipožární školení a po něm se mu už dělat nechtělo.
Naplánoval si to tak, aby přišel domů, jako když se vrací z práce. Nejprve zamířil do zastrčené hospody Na Malém růžku, kde si dal asi tři piva. Cestou domů se ještě zastavil v restauraci v městské části Plácky.
Došel si do dřevníku pro sekeru
Bývalá manželka, s níž i po rozvodu v roce 1987 žil v rodinném domě, mu vyčetla, že je z něho zase cítit pivo. Začala hádka. Možná si žena vyčítala, proč přistoupila na jeho argumenty, že ho děti potřebují a bude lepší, když s nimi zůstane, a neodstěhovala se. Rozvedli se, protože Peca měl milenku.
Po hádce si Peca došel do dřevníku pro sekeru. Vrátil se, zamkl za sebou a začal masakr. Nejprve zaútočil na devatenáctiletou dceru, která seděla v obýváku na gauči. Do hlavy jí zasadil sekerou devět ran. Pak se vrhl na exmanželku, kterou udeřil do hlavy sedmkrát.
Obě ženy zemřely téměř okamžitě. Aby se uklidnil, sedl si v kuchyni ke stolu a začal psát, co se stalo a co tomu předcházelo.
„Tady píši své vyznání, přitom vedle v pokoji moje největší lásky už nežijí. Připadá mi to jako ve filmu, ale nejhorší na tom je, že za chvíli má přijít má druhá dcera a nedovedete si představit moje rozhodování. Mám ji tady na tom světě nechat, nebo má jít s námi?“ napsal.
Asi po necelé hodině zabušila na dveře jeho druhá, čtrnáctiletá dcera. Peca ji rychle zatáhl dovnitř a za zmatenou dívkou opět zamkl. V obývacím pokoji uviděla mrtvou matku i sestru. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že nejmladší dívku do hlavy sekl desetkrát, kromě toho měla sečné rány na rukou, jak se bránila.
Tvrdil, že za to vlastně nemůže
„Tři hodiny po vraždě jsem s ním mluvil. Přiznal se sice, ale tvrdil, že za to vlastně nemůže. Tehdy jsem musel ovládnout své emoce a zůstat korektní,“ vzpomíná Antl.
Krajský soud v Hradci Králové 18. března 1994 odsoudil Pecu za trojnásobnou vraždu k pětadvaceti letům. Vzápětí vznikla petice, kterou podepsalo více než 800 lidí. Trest se jim zdál příliš mírný, požadovali doživotí. Kauzou se nezávisle na petici zabýval i vrchní soud, který v červenci roku 1994 původní trest zrušil a odsoudil Pecu na doživotí.
V roce 1996 ministr spravedlnosti podal stížnost pro porušení zákona ve prospěch Peci, ale Nejvyšší soud v Brně v rozsudku změnil jen drobnosti. V roce 2012 Peca zemřel ve věznici rok před tím, než by se mohl vrátit na svobodu. Už si totiž mohl zažádat o podmínečné prominutí trestu za vzorné chování. „Jediný pochopil význam doživotního trestu a umřel v kriminále,“ dodává Antl.
