Lidé s lehkým a středním mentálním a kombinovaným postižením se tady učí, jak to vypadá za zdmi ústavu nebo domova, v běžné práci.
Za deset let už prošlo kavárnou na padesát hendikepovaných lidí, před pěti lety začala fungovat stejná kavárna v Náchodě a přibyly dvě pekárny, úklidová firma, tréninkový byt a podpora pro lidi, kteří už žijí ve vlastním bytu. Tato služba se rozšíří i do Náchoda (o náchodské kavárně jsme psali zde).
„Od začátku jsme věděly, že dospělým lidem chceme nabídnout alternativu v jejich rozvoji. Mají možnost uplatnit se, i když třeba s nějakým omezením. A také s nimi jednáme jako s dospělými. Můj názor je, že všichni lidé s mentálním postižením se mohou osamostatnit, jen někteří budou potřebovat nepřetržitou asistenci,“ říká fundraiserka a koordinátorka sociálních podniků Iva Laštovicová, která je jednou ze zakladatelek neziskové organizace Pferda. Ta získala ocenění Neziskovka roku 2014.
Číšníci v kavárně nedostávají plat, protože jde o službu sociální rehabilitace. Zůstávají tady třeba půl roku. Učí se přijít včas do práce, ustrojit se do pracovního oděvu, chovat se správně k nadřízenému, říci si o pomoc, zvládnout občas stresový provoz a jednat s hostem.
„Já jsem tady už půl roku a docela se mi tu líbí. Leštím zrcadla, uklízím záchod i koupelnu, zametám koštětem, nosím kávu a vše, co hosté objednají. Zkoušela jsem i žehlit. Jezdím sem dvakrát týdně autobusem,“ vypočítává jedna z číšnic, která do Rychnova dojíždí z nedalekého ústavu sociální péče.
Za barem ji právě jistí druhá ze zakladatelek neziskovky Jana Křížová.
„Službu v kavárně si beru dvakrát do měsíce a je to velký relax. Je potřeba zůstat nohama na zemi. Kdybych byla zavřená jen v kanceláři a zajišťovala administrativu, ani bych tu práci neznala. Tady se alespoň setkám s našimi klienty,“ pochvaluje si ředitelka Pferdy Jana Křížová.
Z kavárny na další úrovně
Každý klient tu má svůj individuální plán a podle něj pokračuje krok za krokem. Pak může postoupit o úroveň výš, třeba na chráněná pracovní místa v pekárně Na Plechu v Kvasinách nebo v úklidové firmě. Tam nyní pracuje 21 lidí na tři až čtyři hodiny denně. Na skupinku klientů vždy dohlíží jeden asistent, už však mají běžné povinnosti. Radnice v Kostelci nad Orlicí jim svěřila úklid úřadu, jednu budovu uklízejí také pro Městský úřad v Náchodě, služby si objednávají bytové domy, firmy nebo domácnosti.
V Kvasinách nejprve vznikla tréninková pekárna. Po ní se rozjela pekárna Na Plechu, kde lidé s postižením pečou na zakázku například objednané zákusky na svatby. Právě svými objednávkami lidé a firmy v regionu mohou sociálnímu podniku pomoci.
Lidé s hendikepem dostávají v chráněných provozech šanci na normální život.
V tréninkovém bytě na rychnovském sídlišti Mírová je krátce před polednem živo. Jeden mladík právě odchází na směnu do úklidové firmy, zatímco obyvatelka rychnovského ústavu Domečky Gizela Makulová sklízí ze stolu prázdné talíře. Za pomoci asistentky si dvojice došla nakoupit a navařila rajskou polévku.
„Nejvíc mě to baví v kavárně, ale časem bych chtěla do úklidové firmy. V ústavu nám vychovatelé vaří a perou, tady v bytě musíme zvládnout i velký úklid,“ popisuje Gizela Makulová. Také na veškeré činnosti v bytě mají mentálně postižení lidé obrázkové manuály. Podle nich zvládnou vytvořit nákupní seznam do obchodu, vyprat prádlo nebo vyčistit záchod.
Neziskovka se však potýká se sháněním peněz. Díky Královéhradeckému kraji získala podporu z individuálního projektu v rámci Evropského sociálního fondu, takže od ledna mají jisté peníze na příštích 3,5 let provozu. Ani při tom si však neziskovka nemůže dovolit zaplatit lépe svých pětadvacet zaměstnanců.
„Provázíme klienta po nějakou dobu, až dokáže i sám pracovat a bydlet, což je velký úspěch, protože stát tím ušetří velké peníze za dražší ústavní péči,“ říká Iva Laštovicová. Podle ní se podařilo, že už čtyři lidé skutečně odešli z ústavu do běžného života s vlastním bydlením a našli práci na nižší pozici v soukromých firmách. Několik dalších lidí by mohlo vyjít v budoucnu na volný trh práce ze současných chráněných míst.
