Když hokejový pád Hradeckých doprovodilo jen padesát diváků...

Tři roky předtím hradecký zimní stadion praskal ve švech a nadšení diváci slavili historicky první postup hradeckého hokejového klubu do extraligy. Jenomže přesně před patnácti lety na konci února roku 1996, pouhé tři roky po této slávě a dva roky od chvíle, kdy se v Hradci ještě hrála extraliga, se ocitl hradecký hokej úplně někde jinde.

Momentka z utkání Hradec Králové - Jihlava | foto: Jan Strouhal, MAFRA

Právě za sebou měl nevydařenou sezonu v 1. lize, kterou zakončil na posledním místě. A před sebou baráž o udržení ve druhé nejvyšší soutěži, kterou tehdy vedle Hradce a Liberce, dvou nejhorších mužstev první ligy, hrály Karviná, Příbram, Třebíč a Milevsko jako nejlepší mužstva tehdejšího ročníku 2. ligy.

Hradecký hokej v 90. letech

1992/1993 Poté, co hradecký klub koupil Čechoameričan Jan Voda a tým byl výrazně posílen, poprvé v historii postoupil do extraligy.

1993/1994 Premiéra Hradce v extralize skončila sestupem do 1. ligy.

1995/1996 Druhý rok po sestupu z extraligy byl kritický, Hradec skončil v 1. lize poslední a nezachránil se ani v následné baráži.

Jen nejlepší dva týmy z této šestice se mohly těšit na to, že si v následující sezoně zahrají 1. ligu. Hradec nebyl bez šancí. V týmu stále ještě hrálo několik borců, kteří pamatovali jeho extraligovou sezonu, někteří si nejvyšší soutěž zahráli i jinde.

Už první barážový zápas ale naznačil, že záchrana v baráži nebude jednoduchá. Hradec totiž prohrál v Liberci, na další zápas přijela na východ Čech Třebíč a když 5:2 vyhrála, na sestupový malér bylo zaděláno.

Ve 4. barážovém kole sice Hradec vyhrál 4:2 nad Příbramí, ale utkání se muselo opakovat, protože tehdejší svazový sekretář Stanislav Šulc před utkáním zakázal start příbramského Martina Živného v rozporu s předpisy. Stalo se tak ale až na konci baráže, kdy už byl Hradec bez šance na postup, protože mezi oběma zápasy šel tým z východních Čech od porážky k porážce.

To se také projevilo na návštěvách, které na hradecký zimní stadion na konci února a v březnu před patnácti lety přicházely. Mnohé naznačila už 1. liga, na kterou se v té sezoně scházelo 200 až 300 fanoušků, nejméně z celé soutěže.

Na první barážový zápas s Třebíčí jich sice přišlo tisíc, ale výsledky a následná beznaděj na záchranu jejich počet hodně zredukovaly. A když přijelo Milevsko, přišlo se na loučení s 1. ligou podívat jen padesát lidí.

Hradec sice tehdy svého soupeře 6:2 porazil, ale nic to nezměnilo na tom, že v baráži skončil poslední s pouhými dvěma výhrami. Sestupem do 2. ligy začala jedna z méně slavných etap historie klubu, která vyvrcholila o čtyři roky později, kdy se Hradečtí s vypětím všech sil zachraňovali dokonce ve 2. lize.