Vedle jména Williama Shakespeara je jako spoluautor stejně velkým písmem uveden i Drábek. "William Shakespeare-David Drábek: RICHARD III.", stojí v programu divadla. Diváci proto mohou očekávat podobný drábkovský vklad a improvizaci jako u dřívěji uvedené Figarovy svatby.
David Drábek (1970)
 |
"Samozřejmě že se nechci povyšovat po bok nejslavnějšího dramatika všech dob, takový idiot ještě nejsem a špatně bych skončil, ale je to poctivé vůči obecenstvu, aby vědělo, že jde na mou verzi. Dvacet kilometrů odtud v Pardubicích chystají stejný titul, tak bude zajímavé srovnání, jejich verze bude k textu jistě uctivější. Ti, co mě znají, vědí, že jsem nenechavý a že mi to nedá, abych neupravoval," říká David Drábek.
V každé sezoně připravujete svou vlastní hru, v nynější ji vynecháváte?
V Richardovi je sice můj přínos a výklad velmi silný a intenzivní, ale na mou hru dojde až v příští sezoně. Teď sbírám materiál, protože bych chtěl uvést vedle další upravené klasiky také pokračování Jedlíků čokolády: Jedlíci po deseti letech s podtitulem Velká mořská víla. Laťka je nasazená dost vysoko, navíc Jedlíci jsou diváky velmi oblíbení, až mě to překvapuje, tak je důležité, aby tu povedenou rodinku měli rádi i v pokračování. A aby neměli pocit falešného déja vu a nastavované kaše.
Souběžně s vámi zkouší Šimon Caban Sexmisi.
Ten se také poměřuje s poměrně těžkým tématem. Jde o jednu z nejúspěšnějších filmových komedií, kterou si pamatujeme z dětství a jinošství, ale bylo těžké s polským režisérem Juliuszem Machulskim dojednat práva pro hradeckou divadelní verzi, pro niž si Šimon Caban napsal vlastní scénář. Chtěl jsem totiž, aby to reflektovalo mužství a ženství v roce 2012, tedy žádné retro z 80. let. Abychom viděli, kam jsme se od té doby dobrali, v konfrontaci s filmem my už v té blízké budoucnosti jsme a zajímá mě, jaká by mohla být další budoucnost.
Znovu jste do Klicperova divadla přizval režiséry Daniela Špinara a Jana Friče...
Ano, naše "mladé pušky". Jsem strašně rád, že tu oba pánové našli stálou štaci. Špinar s Havlovou Žebráckou operou, což bude pozoruhodné tím, jak se talentovaný totalitou nezatížený jevištní designér popasuje s havlovským textem, jaký tomu vdechne život a kontury. Bude to dobrodružství, a to na divadle miluju. Honza Frič je mému naturelu velmi blízký, umělecky i lidsky. Po skvělém Mrzáku inishmaanském a po velké službě divadlu, kdy po Ondřeji Havelkovi převzal Bylo nás pět, tu bude dělat Dykova Krysaře. Všude mu nabízejí grotesky a satiry, a u nás si zkusí velký klasický text, poetický, filozofický, jímavý a silný. Myslím, že pro oba precizní profesionály, kteří náš soubor mají rádi, to jsou zajímavé protiúkoly. Právě takové lidi tady chci.
Vaší další inscenací bude Smočkovo Podivuhodné odpoledne doktora Zvonka Burkeho. Proč jste si zvolil komedii, která se s Bolkem Polívkou v Činoherním klubu hraje stále?
Je to moje nejoblíbenější česká hra, mnohokrát jsem se na ní ve Smočkově podání smál, byl jsem užaslý z Bolka Polívky a z celého starého obsazení, kde byli pánové Hálek, Poloczek a Vetchý nebo paní Divíšková. Tu hru miluju a jsem zvědavý, co s ní uděláme, protože do hlavních rolí počítám s Jirkou Zapletalem, Pavlou Tomicovou, Luborem Novotným či Honzou Vápeníkem. Určitě se celá hra rozkošatí a rozproudí, jak tyto herce znám, bývají velmi nenechaví a plní nápadů. A na závěr sezony chystáme komorní muzikál Marilyn skladatele Ondřeje Brouska a režiséra Radka Balaše. Dlouho hledali scénu pro vůbec první premiéru a jsem rád, že to bude u nás. Bavíme se o této sezoně a my už si pomalu malujeme tu další. Pokud se to podaří, rád bych tu viděl režiséry, jako jsou Miroslav Krobot, Hana Burešová, J. A. Pitínský či Jan Mikulášek.
Vraťme se ještě k vašemu Richardovi III. Co vás k němu přivedlo?
S veškerou svou bezskrupulózností, s velkou dávkou černého humoru, sarkasmu a zároveň s velkou sebeparodií, jíž sám vládne, je Richard zlem až neodolatelným. On je předobrazem komiksových Jokerů, pradědečkem všech "švarc charakterů", i to je na hře fascinující.
Proč titulní roli hraje dívka?
Nápad obsadit Richarda ženou mám už hrozně dlouho. Když jsem působil na Moravě, myslel jsem na Bohdanu Pavlíkovou, která mi tehdy hrála Sally v Kabaretu. Původně to mělo být daleko genderovější, více by se zdůrazňovalo a vymezovalo převrácené ženství a mužství, že by se mluvilo o ženě a moci a hrb by nebyl na zádech, ale dva vpředu. To však všechno opadalo jako podzimní listí a vrátil jsem se ke hře, až když jsem poznal Pavlínu Štorkovou. Hraje prostě Richarda a to, že je žena, není podstatné. Je to obrovský talent a osobnost, člověk dílem šílený, ale také velmi profesionální. A také odvážný a věci oddaný, to mi na ní imponuje nejvíc.
Všechny ostatní role hrají - jako za časů Shakespearových - muži?
Ano, až na Kamilu Sedlárovou, ale ta hraje ptáka a žábu, to je ten kabaretní rám, jejž jsme tam vložili. Richard III. je z Shakespearových her totiž nejmodernější v tom, že hlavní postava hrbatého krále promlouvá přímo k divákům, mluví s nimi a říká jim, jakou další sviňárnu svým soukmenovcům provede. Pak se otočí a pateticky sehraje frašku, o které mluvil. A divák miluje, když ví věci dopředu a rychleji než postavy na jevišti. U nás si Richard jede svou a žába to komentuje ze svého podhledu připomínajícího český maloměšťácký pivní mozol. Pták to zas vidí svrchu, odtažitě, s nadhledem a lehkou arogancí.
