Do Vladivostoku se dostali už 9. června, ale než se jim podařilo vypravit auto z přístaviště, čekala je zkouška trpělivosti při jednání s úředníky i přepravci.
Když už žigulík do kontejneru naložili, celníci ho odmítli pustit dál a vymínili si ještě jeho inspekci za stovky dolarů. Už hrozilo, že se auto na objednanou loď nedostane, nakonec to cestovatelé stihli, ale bez místního zprostředkovatele se neobešli.
„Auto nakonec prošlo všemi inspekcemi dobře, i když to nervy byly. Odplulo 27. června z Vladivostoku do USA, do Los Angeles. Cestou bude mít kontejner s žigulíkem jednu zastávku v Číně, kde bude přeložen na jinou loď. Do USA by loď s naším žigulíkem měla doplout 23. července, ale už teď tušíme zpoždění, které se u mezikontinentálních plaveb pohybuje v řádu týdnů,“ popisuje devětadvacetiletý Filip Vogel, který se stará o organizaci, víza a navigaci.
Oba parťáci zůstanou dva týdny v Japonsku, kam se trajektem přeplavili přes Jihočínské moře. V Hirošimě se podívali na Atomový dóm, tedy pozůstatky průmyslového paláce zasaženého atomovým výbuchem. Jeho architektem byl náchodský rodák Jan Letzel.
„Po Japonsku cestujeme šinkanzenem, který je o mnoho rychlejší a pohodlnější než náš žigulík. Cestujeme po městech jako je Hirošima, Kjóto nebo Tokio a poznáváme lidi a kulturu. Také se chystáme vylézt na sopku Fudži,“ plánují cestovatelé. Čeká je odlet do USA, tam si počkají, až dopluje žigulík.
„Auto se vám rozbije a vy zemřete na poušti“
Hlavně v Rusku budili s vozem sovětské provenience patřičné pozdvižení. S žigulíkem starým 42 let se podívali do Moskvy, ale i do sedmisettisícového Toljatti na Volze, kde loni tamní závod slavil padesát let výroby vozů Lada. Automobilka je pohostila, zaplatila jim dvě noci v čtyřhvězdičkovém hotelu a ještě jejich veteránovi poskytla odbornou pomoc.
„Byl to opravdu jeden z nejlepších zážitků. Byli jsme v továrně Avtovaz, seznámili jsme se s lidmi z vedení továrny, mnoho novinářů o nás natáčelo televizní reportáže a psaly o nás noviny. Nám i žigulíku se dostalo výborného servisu. Obecně po celém Rusku z nás byli lidé překvapení. Na ‚kopějku‘, což je lidové označení prvního typu žigulíka, tady mají všichni špatné vzpomínky, protože se jim často rozbíjela, nejezdila a vyžadovala opravy. Hodně lidí nám nevěřilo, že s kopějkou vůbec někam dojedeme. Většinou tipovali, že se nám někde v poušti rozbije a my tam umřeme,“ říká Filip Vogel.
Kolem světa žigulemFilip Vogel dokončuje doktorské studium na Stavební fakultě Českého vysokého učení technického, ale práci ve škole kvůli cestě na čas opustil. Jeho kamarád Petr Javůrek si vzal roční neplacené volno v kvasinské automobilce, kde pracoval posledních osm let. Na cestě jsou od 14. dubna. Lada VAZ 2101 s čtyřválcovým motorem a spotřebou devíti litrů benzinu na sto kilometrů by měla absolvovat téměř padesátitisícikilometrovou trasu po čtyřech kontinentech. Cestovatelé mají před sebou ještě trasu po USA, kde mimo jiné navštíví San Francisco a národní parky, a dále pojedou do Mexika až k nejjižnějšímu bodu Jižní Ameriky. K cestě nazpět do Evropy se dvojice vydá z Buenos Aires. Náklady na cestu spočítali na 700 tisíc korun, proto hledají pomoc i u drobných dárců. Lze sledovat jejich facebookový profil Kolem světa Žigulem. |
Podívali se ke Kaspickému moři, do Kazachstánu, zapadli do písku ve vyschlém Aralském jezeře v Uzbekistánu a dostali se i ke krásnému horskému jezeru Iskanderkul v Tádžikistánu.
Když si v Kyrgyzstánu vařili k večeři lančmít s fazolemi, kolem jel pán na oslovi, ochutnal a pak je radši pozval k sobě domů. Rodina je pohostila kukuřičnou kaší, vejci, domácím pečivem a národním jídlem z kohouta. Za to jim cestovatelé věnovali knihu Z historie obce Čestice.
Dvojice tvrdí, že právě tato pozvání patří k jejich nejkrásnějším zážitkům. „Někdy nás trochu překvapily chutě místního jídla, to když jsme dostali třeba ohřáté slané a nakyslé mléko s rozpuštěným máslem,“ líčí s úsměvem.
Občas se objeví pískání, vrzání, cvakání
Silným zážitkem byl také průjezd Pamírem, kde cestovatele provázelo opravdu špatné počasí a nechtělo jim jet auto. Stálo je to několik oprav v dešti a sněhu. Líbilo se jim i v pouštích a v sibiřských lesích.
Už se však ukázalo, že na auto není úplně spolehnutí. „Náš žigulík je už starší a občas se něco rozbije. Nejčastější problém jsou různé zvuky, které vydává. Někdy se objeví pískání, vrzání, lupání nebo cvakání. Většinou to samo ustane nebo se to zhorší. Následuje přemýšlení o původu zvuku, ale většinou nic nevymyslíme a zvýšíme hlasitost rádia. Občas se něco porouchá, například se nám zlomily zadní pružiny nebo se nám dostala voda do rozdělovače, ale se vším jsme si zatím poradili. Dokonce jsme i vyrezlé díry zalepili silikonem,“ popisuje Filip Vogel.
V Rusku byly opravy auta snadné, protože se tam daly lehce sehnat náhradní díly. Horší to prý bude v Americe. „Karamboly jsme žádné neměli, ani dopravní, ani kriminální. Všude jsme potkali slušné, pohostinné a přátelské lidi, především v zemích Střední Asie. S policií to je ovšem složitější, většinou chtěli nějaký dárek z Čech nebo vymýšleli, za co by nám mohli dát pokutu. Avšak v naprosté většině jsme se jen pobavili o naší cestě, podali si ruce a pokračovali dále,“ vyprávějí cestovatelé.
