Zuzana Navarová | foto: MF DNES

Koncert připomene, že tu Andělská Zuzana Navarová chybí už deset let

  • 11
Je to přesně deset let, co česká muzika přišla o silnou osobnost, jednu z nenahraditelných. Zpěvačce Zuzaně Navarové bylo pětačtyřicet. Hradecké rodačce složí hold večerní koncert Andělská Zuzana v Klicperově divadle, na němž nebudou chybět její spoluhráči z Nerezu.

Pořad Andělská Zuzana, který v neděli z hradeckého Klicperova divadla v přímém přenosu odvysílá Český rozhlas, se rozpřáhne od legendárních skladeb kapely Nerez přes sólové písničky Zuzany Navarová až po ty, která zpívala se skupinou Koa. Koncert začíná v 19 hodin.

Dávný Nerez zastoupí muzikanti z nynějšího Neřež Zdeněk Vřešťál a Vít Sázavský, jenž přizvali skvělou slovenskou zpěvačku Katarínu Koščovou. V druhé části vystoupí hradecká Martina Součková s triem založeným speciálně pro tuto příležitost.

Zpěvačka Zuzana Navarová
Zpěvačka Zuzana Navarová

„S kytaristou Davidem Fiedlerem, Standou Vítem na bicí a s baskytaristou Filipem Vondruškou připomeneme Zuzanino latinskoamerické období po odchodu z Nerezu a tvorbu s kapelou Koa, která je mi blízká svou inspirací ve španělských, indických, židovských, arabských i cikánských kořenech,“ říká Součková. 

Výtěžek z prodeje vstupenek půjde nadaci Mamma Help, která pomáhá ženám postiženým rakovinou prsu.

„Zkoušet jsme už ani nemuseli“

„V Nerezu zpívali tři lidi. Hodně jsme zkoušeli a později jsme byli sezpívaní tak, že už jsme zkoušet ani nemuseli. Zvuk se vytvořil celkem rychle asi tím, že v kapele byli dva autoři, Zuzana a já - tedy veliká konkurence, a jednotící prvek Víťa Sázavský, který to všechno aranžoval. I když písničky jsme každý psal jinak, dohromady to dávalo zajímavý zvuk. Také jsme se nikdy nebránili žádným stylovým vlivům, ať už latinskoamerické muzice, či cikánskému, ruskému, maďarskému, židovskému a slovenskému folkloru,“ vzpomínal před časem Zdeněk Vřešťál na začátky Nerezu spjaté s hradeckým rozhlasem. 

V něm pracoval i Zuzanin otec, muzikolog Radovan Navara.

„Je pravda, že jsem úplně v počátcích své písničky doma předváděla, ale musím říct, že tatínek mi s nimi moc nepomohl. Neměli jsme si o mých skladbách moc co říct, protože naše hudební cesty se hodně začaly vzdalovat. Tatínek na mě však měl nepochybně velký vliv, vždyť byl muzikant,“  vzpomínala Zuzana Navarová po svém posledním koncertu v Hradci Králové v březnu 2004.

Zpěvačka Zuzana Navarová se skupinou Nerez ve studiu.

„Jsem z hudební rodiny a měla jsem tedy velmi dobré muzikantské zázemí. Musela jsem chodit do hudební školy a jsem ráda, že jsem ji vychodila. To mi dalo velký základ, i když jsem to úplně nesnášela. Když už tatínek rezignoval a říkal: Tak my tě z té hudebky odhlásíme, dostala jsem se k paní učitelce Schovancové. Ta byla tak výborná, že mě zpátky k muzice vrátila,“ vzpomínala tehdy zpěvačka. Zemřela téhož roku 7. prosince.

„Myslíte, že to, co děláme, má vůbec nějakou cenu?“

O pár dní později psal hudební kritik a publicista Jiří Černý v Lidových novinách: „Milý Jiří,“ tak slibně netelegraficky začínala ranní SMS od fenomenální kytaristky Dáši Voňkové, „naše z nejmilejších Zuzanka...“ Sám v brněnském pokoji řezbáře Toníka Maloně, uprostřed jeho loutek a hraček, odevzdaně jsem pak už jen očekával telefonáty z redakcí. Bylo jich nejvíc od smrti Johna Lennona.“ 

„Uvědomil jsem si, jak se Zuzana Navarová lišila od dychtivě radostných folkařů, když jsem ji prvně slyšel na Folkovém kolotoči v Porubě. Přišla za mnou sama: „Myslíte, že to, co děláme, má vůbec nějakou cenu?“ Na plzeňských Portách se trochu proměnila: nemohlo ji neovlivnit, jak publikum jásalo jejich Nerezu vstříc. Při nočním volném zpívání v kolibách dávala k lepšímu i písničky z repertoáru Marty Kubišové. Rázem bylo slyšet nejen jaký má idol, ale hlavně plný a pevný alt; v triu s Vřešťálem a Sázavským se přece jen držívala poněkud zpátky, tam jí nejvíc záleželo na společném probarvení a dynamice.“

Černý přiznal, že i pro něj zůstávala „hluboko nad věcí/palčivá v záblescích... lesklá a vzdálená“.

„Před několika týdny jsme spolu dlouze telefonovali, hlavně o zdraví. Ne o jejím. Myslela na druhé, jako obyčejně. Asi také věřila, že sama je z nejhoršího venku. Pár dní na to už musela odříkat koncerty.“ 

A v závěru si povzdechl nad vytrvalou bolestí rádií a televizí: „ Kdyby tak každý redaktor, který se mě na Zuzanu ptal, teď vysílal aspoň jednou za den její nahrávku!“

Den po jejím odchodu se vyznal i písničkář a publicista Ivan Hoffman: „Zpívá lehce, jakoby obyčejně, dokonce snad ledabyle, aniž by jejímu projevu chyběl jasný postoj a noblesa. Většina posluchačů se až teď dověděla, že za poznání, co je důležité, na čem záleží, co má smysl, vděčila nemoci. Místo o rakovině hovořila o životě.“

„Už několik let neplánuji. Jako cíl jsem si vytkla, že nebudu mít žádné cíle. Každý probíhající okamžik je můj cíl. Užívám si, že mi sníh pod botami hezky křupe. Nebo hezky čvachtá,“ řekla zpěvačka v MF DNES.

„Zuzana Navarová se už s Nerezem těšila respektu a obdivu. Aniž by jedno či druhé ztratila, podařilo se jí navíc získat ještě posluchačovo důvěrné přátelství. Její písně z posledních let jsou vlídné, člověk se u nich neubrání úsměvu. Navarová dospěla k výrazu, kterému nelze nevěřit,“ dodal Ivan Hoffman.