„České Troubky“ chrání 15 let po tragédii před vodou z kopců přehrážky

Dnes je to přesně patnáct let od nejtragičtějších povodní ve východních Čechách. Vyžádaly si šest obětí. Nejpostiženější obec Kounov na Rychnovsku teď chrání vodní přehrážky a připravuje se výstražný systém.

Obrázky jak z katastrofického filmu přesně před 15 lety obletěly celou republiku. Hlavní roli v něm hrál Kounov u Dobrušky.

Povodně 23. července 1998 potrápily celé Rychnovsko a část Hradecka, nejbleskovější a nejničivější ale byly právě v Kounově s necelými třemi sty obyvatel.

Katastrofa tehdy kromě lidských obětí napáchala také materiální škody za dvě miliardy korun v obou okresech.

Nyní je z Kounova znovu malebná víska v podhůří. Tragédii v obci připomíná už jen malý pomník, který tam před pěti lety odhalili.

České Troubky teď mají systém přehrážek

V Kounově, jemuž se začalo přezdívat české Troubky, podle moravské obce, kterou zničily povodně v roce 1997, velká voda odnesla pět domů a mnoho dalších poničila vlna bahna a kamení, které se do vesnice valily z okolních strání.

"Támhleten kus skály sem před 15 lety přinesla povodeň," ukazuje ke svému sousedovi, kterému vedle domu leží jako dekorace kámen o průměru k půldruhému metru, bývalý kounovský starosta Zdeněk Šritr.

Právě kvůli nánosům z okolních strání lesníci kolem obce vybudovali systém přehrážek, které při případné povodni vodu čistí od kmenů vyvrácených stromů, štěrku a bahna. Po záplavách prošly opravou a zpevněním i břehy Hluckého a Zlatého potoka, které se tehdy rozvodnily. Vodohospodáři vyčistili jejich koryta.

"Dělat tam další stavby nebo zásahy by bylo zbytečné, protože potoky se rozvodnily kvůli mohutným srážkám, kdy do nich tekla voda ze svahů. Proti tomu se bohužel dá bránit špatně," říká mluvčí Povodí Labe Ladislav Merta, který v Kounově před patnácti lety spolu s vodohospodáři byl. "Tenkrát to tam bylo opravdu zlé," vzpomíná.

Výstražný systém teprve vznikne

Kounovští se z povodní poučili a následně vypracovali obecní povodňový plán, podle nějž by postupovali při další podobné situaci. "Není to nic profesionálního, ale vychází to z našich tehdejších zkušeností," říká starosta obce Jaroslav Bašek.

Nádrž Mělčany

Oblast podhůří Orlických hor měla před většími povodněmi chránit nádrž Mělčany, která je v plánu už od roku 1957.

V tehdejším Státním vodohospodářském plánu Republiky československé byla zařazena do části Plánované vodní nádrže. V roce 1985 vodohospodáři myšlenku na její výstavbu oživili a termín výstavby určili těsně po roce 2000.

V té době po ničivých povodních v letech 1997 a 1998 Povodí Labe zařadilo nádrž Mělčany mezi 14 nejdůležitějších protipovodňových opatření v povodí a v roce 2001 vypracovalo návrh tří základních variant jejího řešení, a to jako suchý poldr, jako nádrž s dotací nebo bez dotace minimálních průtoků povrchových vod.

Kvůli možnému ohrožení několika živočichů žijících v okolí ale stavbu některé úřady zamítly. Na Úřadu Královéhradeckého kraje se nyní navíc připravuje vyhlášení přírodní památky Dědina, což by mělo zamezit i výstavbě suchého poldru, jež byl zatím poslední navrhovanou variantou.

"Povodí Labe do plánování Mělčan investovalo už spoustu peněz. Stále se proto snažíme, aby se to povedlo," říká mluvčí Povodí Labe Ladislav Merta.

Obecní úřad má nově schválenu dotaci na pořízení výstražného systému, který by upozornil obyvatele na přicházející povodeň.

"Jeho součástí budou čidla, srážkoměry a rozhlas, který se v případě problému sám aktivuje," popisuje starosta.

"Celou noc jsme promodlili"

"Přes den bylo dusno, parno, nad horami se už ale zatahovaly mraky, které vypadaly dost zlověstně. Uhodilo to kolem deváté večer. Pak už nešlo nic dělat," vzpomíná na noc z 22. na 23. července 1998 tehdejší starosta Kounova.

"Manželka z toho má doteď trauma a necítí se dobře, když venku bouří a prší," říká Šritr. Když se spustil déšť a potoky Zlatý a Hlucký, které obcí protékají, se začaly rozlévat, sedl na kolo a vyrazil na obecní úřad zapnout osvětlení. "Elektřina ale po chvíli vypla," vzpomíná.

O pomoc si v noci museli běžet zavolat až do vedlejší vesnice, kde jeho švagr jako v té době jeden z mála měl mobilní telefon.

"Tam, kde teď nic neteče, se valila voda. Já ještě navíc běžel bos, i když jsem háklivej na nohy. Museli jsme použít kládu, aby nás voda nestrhla. Báli jsme se, tak jsme se jí drželi jako klíšťata. Byli jsme rádi, že jsme tu noc přežili," říká Šritr a listuje starými fotografiemi.

"Havárku v autě máte během pár vteřin odbytou. Tady jsme ale byli celou noc ve stresu, dokud nezačalo svítat. Nestydím se říct, že jsme celou noc promodlili. Venku se valila voda, na dveře bouchaly kmeny."

O tragédiích, které postihly i jejich sousedy, se v době nepříliš rozšířených komunikačních prostředků dozvídali postupně. Povodeň Šritrovým vzala auto, starosta musel vesnici oběhat po svých. Nachodil tehdy za den i třicet kilometrů.

Nechali mu favorita a džípem odjeli

Z tehdejšího okresu mu poslali náhradní auto, kterým by mohl obec objíždět. Má to spojené s historkou, která je po 15 letech už úsměvná.

"Přijela tehdy dvě auta, jeden terénní džíp a druhé starý forman. Tak jsem si říkal: Dobrý, poslali mi terénní, to se po rozbitých silnicích bude jezdit dobře. Oni mi ale nechali formana a džípem si odjeli," směje se při vzpomínce. "Naštěstí to bylo auto už na vyřazení, takže jsem ho při průletu velkými dírami ani nelitoval."

Na nečekanou situaci nebyli vůbec připraveni, doma tehdy měli jen svíčku.

"Od té doby v domě máme asi pět baterek," směje se. Hlucký potok, jehož hloubka je několik centimetrů, jejich tehdejší dům obklopil tak, že zůstali jako na ostrově. Po povodni se proto přestěhovali několik metrů dál do roubenky, ve které se Šritr narodil a zdědil ji po rodičích.

"Tenhle domek velká voda sice také poničila, ale hned za ní je stráň, po které by v případě další povodně bylo možné utéct," zdůvodňuje, proč se s ženou přestěhovali, a ukazuje fotky roubenky, jak v roce 1998 vypadala.

"Celou jednu stěnu voda vyrazila, díky šikovným řemeslníkům, kteří ji hevery zarazili zpátky, ale stojí. Bahna a kamení v ní ale bylo až do tří čtvrtin dveří," vypráví. Když letos v červnu v televizi viděli záběry z Krkonoš, jako by se vrátili o 15 let.

"Vedení obce pak rozhodovalo, kam pošle peněžitou pomoc. Hlasoval jsem pro Krkonoše, protože tam se lidé na rozdíl třeba od Děčína neměli na katastrofu jak připravit, stejně jako my tehdy," pokračuje.

Šritr věří, že to, co zažili před patnácti lety, snad už nikdy nepřijde: "Tehdy to byla shoda hned několika okolností. Spadly extrémní srážky a v obci se také pracovalo na silnici a výkopech pro telefon, to všechno se spojilo a dopadlo to, jak to dopadlo."

Kounov leží v okrese Rychnov nad Kněžnou.