„Prošli jsme si údolím mezi Skylou a Charybdou, tedy velmi nepříjemným obdobím, kdy ODS udělala plno chyb,“ přiznává kandidát na hejtmana.
Z funkce policejního šéfa jste určitě zvyklý na rozkazy, politika však bývá založena na kompromisech. Počítáte s tím?
Laická veřejnost se často mylně domnívá, že policie je založena jen na velení. Když vydáte jakýkoliv pokyn, vaši podřízení ho splní, ale vy je o tom přece musíte přesvědčit. Když někoho přesvědčíte, že to, co dělá, má smysl a je to správné, jen tak můžete očekávat, že jeho přístup a výsledky budou dlouhodobě stejné. U policie se jenom nevelí, paradoxně by se možná veřejnost divila, jak hodně je policejní práce založená na přesvědčování, kompromisech a hledání společného řešení. Samozřejmě vy jako velitel máte finální zodpovědnost, musíte bouchnout do stolu a říct, jak to bude.
Policejní výsledky, které vidíme, jsou tedy společným kompromisem všech policistů?
Často jsem se jako policejní prezident rozhodoval podle názoru, který jsem slyšel uvnitř policie. Nelze brát ohled jen na manažerskou strukturu. Je strašně fajn, když nečtete jen papíry, analýzy a různá doporučení, ale když se pohybujete mezi lidmi a zjišťujete, co si kdo myslí. A v tomhle vůbec není rozdíl mezi policií a politikou. Jestli něco chcete dělat dobře a dobře rozhodovat, musíte získat spoustu informací, které vám to usnadní.
Takhle chcete postupovat i v politice?
Takhle funguju celých 26 let profesního života. Ale tak to není jen v policii, mělo by to tak být všude kolem nás.
Pokud byste byl hejtmanem, chtěl byste do rozhodování zapojit veřejnost?
Zcela určitě. Současnému vedení kraje vyčítám spoustu věcí, ale to, co se mi nelíbí nejvíc, je způsob řízení. Nemám pocit, že tam někdo chce hledat řešení, prosazovat je a hlavně za ně nést odpovědnost. To mi strašně vadí a to se musí změnit. Je chyba, když hejtman spolupracuje jen se svým nejbližším okolím. Hejtman je člověk, který má vnímat potřeby regionu i z jiných zdrojů než jen z úřednického okolí.
Můžete dát příklad?
Myslím, že do zdravotnictví se má vrátit více odbornosti ze strany zdravotnického personálu. Člověk ve vedení kraje, který má zdravotnictví na starost, by měl mít poradní orgán složený z primářů jednotlivých nemocnic. To se dá napasovat na jakýkoliv problém v kraji.
Zdravotnictví zmiňujete hodně, je to pro vás zásadní téma?
V našem kraji se musí zásadně změnit způsob jeho fungování. Politici se alibisticky schovávají za zdravotnický holding, který ale neslouží správně a svou roli vůči krajským nemocnicím, které v systému jen přežívají, neplní. To mě vyloženě irituje. Tady neexistuje žádná koncepce krajského zdravotnictví. Pro mě není koncepcí nějakých 130 stran, které dali půl roku před volbami dohromady úředníci, aby paní radní prokázala nějaký výsledek práce. My musíme říct, jak budou vypadat nemocnice ne jen za rok, ale i za pět let. Je to důležité nejen pro pacienty, ale i pro personál, kterému dáte jistotu, že se ve své nemocnici bude moci rozvíjet, protože jejich obor bude plánován dlouhodobě. Za poslední čtyři měsíce jsem hodně debatoval se zdravotnickým personálem. Já nikdy nebudu odborníkem s lékařskou praxí, ale vidím chybu v systému a v řízení, manažerská selhání a absenci politického rozhodnutí toho, jak má krajské zdravotnictví vypadat.
Nebojíte se, že pro někoho budete jen policistou, který teď chce mluvit do zdravotnictví?
I takové názory se mohou objevit a já je nikomu vyvracet nebudu. Policistou jsem byl 26 let a posledních deset let jsem se pohyboval v top manažerských pozicích ve státní správě. Při své práci jsem vnímal spoustu dílčích věcí, které musí plnit samospráva. Nemůžu dopředu vyvrátit obavy, ale myslím, že jsem manažer, který státní správu poznal dobře.
To na určitém stupni už je víceméně jedno, jestli jste manažerem u policie, u záchranky, nebo třeba u vysoké školy?
Určitě vás profesní zkušenosti formují konkrétní odborností. I na těchto pozicích je však rozhodující manažerská schopnost, způsoby řízení, hledání řešení a vyvozování odpovědnosti za to, co máte na starost.
Policejní kariéru jste měl slušně našlápnutou. Co se zlomilo, že jste se rozhodl jít do politiky, která může být hodně nejistá?
Všechno zlé je pro něco dobré a já prožil u policie mnohé, absolvoval jsem mnoho pozic, nakonec jsem byl policejním prezidentem. Ono se to možná všechno dělo strašně rychle a člověk najednou přemýšlí co dál a zjistí, že má určité zkušenosti, energii a chtěl by pomoci ve veřejném životě. V regionu žiju celý život, narodil jsem se tu, mám tu bydliště. Měl jsem dojem, že moje policejní kariéra se naplnila a že to, co je ve mně, chci uplatnit ve veřejném životě. A kde jinde než doma? Proto jsem zvolil regionální politiku.
Vybral jste si však stranu, která se v posledních letech potácí nad propastí...
Aspoň mě nikdo nemůže obviňovat, že za tím je účelovost a že se jen ženu po pozicích. Jsem přesvědčen, že by do politiky měli vstupovat lidé, kteří za sebou mají nějakou zkušenost, kariéru, úspěchy, jsou předvídatelní a hlavně mají předpoklady ke službě ve veřejném životě. Tedy že se umí rozhodnout, rozhodnutí si prosadit a zejména že už v životě ukázali, že za svá rozhodnutí jsou schopni nést zodpovědnost. A to je moje představa, jak by se politika měla změnit. Neměla by být založena jen na značkách a stranách, ale na osobnostech. Možná to vypadá idealisticky, ale já jsem přesvědčen, že nastane generační obměna politiků a že lidé z různých profesí v sobě najdou určitou vnitřní zodpovědnost a zkusí pomoci věcem kolem nás.
Nebojíte se, že přijde rozčarování, až se naplno dostanete do reality, která je vašim ideálům hodně vzdálená?
I to je možné. Avšak i v policii existuje jakési politikaření a různé proudy. Policie není uzavřená sama do sebe a funguje v aparátu státní správy. Vy se proto musíte naučit žít v tom vnějším prostředí. Pro mě tak působení ve vrcholových pozicích policie nebo v politice není zas tak rozdílné.
Tedy přežijete, když se vám všechny ideály nepodaří naplnit?
Určitě. To není tak, že si něco usmyslíte a za rok se vám to povede. Zvažoval jsem, co se svým životem, a došel jsem k názoru, že éra u policie byla naplněna a že bych chtěl ještě dalších dvacet let být něčím něčemu prospěšný. Já neumím dělat něco, v čem nevidím smysl. Ve veřejném životě ho vidím.
Martin Červíček
|
Bude pro vás mít smysl i práce v opozici?
Politika je už taková a jestliže nezískáme důvěru v kraji, nezbyde nám nic jiného než se věnovat regionální politice v opozici. Ale já jsem přesvědčen, že v ní nezůstaneme. A to z prostého důvodu. Chceme vše dělat jinak, než bylo v minulosti zvykem. Já nechci, abychom byli těmi kluky z plakátu, kteří něco slibují, a pak to neudělají. V policejní kariéře také nemůžete slibovat a nesplnit. Tam přijde problém a vy nemůžete počkat, až se vyřeší sám, musíte ho hned řešit. To, co mám v sobě, nabízí i můj nejbližší tým. Jsme schopni se nevyhýbat problémům, hledat řešení a nést zodpovědnost. To bylo i tím nejdůležitějším faktorem při sestavování kandidátní listiny. Žádná stranická doporučení, kdo kde má být. Jsem přesvědčen, že v našem regionu ODS důvěru znovu získá.
To asi nebude úplně snadné. V minulých volbách jste měli přes 10 procent, v předchozích 24 a v roce 2004 dokonce 39 procent.
Je všeobecně známo, že ODS si prošla údolím mezi Skylou a Charybdou, tedy velmi nepříjemným obdobím, kdy udělala plno chyb. Změnili jsme se personálně, jsme jinak řízeni, znovu jsme se vrátili k politickým tématům. Mám z toho velmi dobrý dojem. Jako si dítě na rozpálenou plotýnku nesáhne dvakrát, tak ani ODS pod vedením Petra Fialy nebude chtít opakovat stejné chyby. Naopak, děláme to úplně jinak než v minulých letech.
Kolik procent by pro vás byl úspěch?
Jsem přesvědčen, že výsledky letošních voleb budou hodně vyrovnané a že nebude žádná strana, která by vyhrála takzvaně o parník. Sám předpokládám, že budeme mít kolem 15 procent. Myslím, že to bude výsledek, díky němuž budeme sedět u jednacího stolu a domlouvat se s partnery, kteří budou chtít společně prosadit věci, které pro kraj považujeme za důležité.
Kdo by těmi partnery měl ideálně být? Nebo spíš - kdo to v žádném případě nebude?
Jsem přesvědčen, že se nepovedlo vedení kraje komunistů se sociální demokracií. Nechtěl bych být ve vedení, na němž by se podíleli komunisté. S ostatními partnery jsem připraven si sednout a hledat společná témata, ale i způsoby, jak se k cílům, které si stanovíme, dostat. Pak je pro mě strašně důležité, aby u stolu seděly osobnosti, které budou mít předpoklad svá slova naplnit. Jinak řečeno, nechtěl bych se jako současná vláda dostat do situace, že z devíti lidí ve vedení neuvidím žádného hybatele nebo osobnost, která by byla schopna dát tomu nový drajv nebo jinou energii. To si pak můžeme dopředu říkat, co chceme, ale bez konkrétních lidí, kteří budou mít ambici po výsledku voleb, se stejně nic nezmění. Proto je zbytečné se bavit o tom, s kým budeme jednat. Ještě nevíme, kdo se do zastupitelstva dostane a jak se umístí.
V situaci, že by vás vítěz voleb přizval do koalice, v níž by hrozilo, že si to tam někteří lidé půjdou na čtyři roky jen odsedět, na pozvání tedy nepřistoupíte?
Nechtěl bych sedět ve vedení kraje za každou cenu. Jestli to, co teď říkám, má mít nějaký smysl, musí se to dělat s lidmi, kteří budou mít podobný přístup, smýšlení a chtít to podobně odpracovat. Všichni nejsme stejní, ale proboha, do vedení kraje musí sednout lidi, kteří nebudou sledovat jen mocenské zájmy, ale kteří budou mít opravdu vůli něco udělat a změnit, což třeba dokázali i svým předchozím životem.
ODS byla posledních osm let v opozici. Vy sám jste sice v zastupitelstvu nebyl, ale posoudit to můžete: Naučila se tam ODS hodně?
Myslím, že ODS to hodně prospělo. Někteří lidé, kteří v ní byli účelově, už ve straně nejsou. Práce v opozici je složitá, takže ukáže i to, jak je kdo v tom postavení schopen hájit politiku, na které se ve straně shodli.
Když srovnáte dobu před lety, kdy kandidovaly především zavedené politické strany doplněné o několik regionálních subjektů, s dneškem, kdy do voleb jde i řada seskupení často založených jen na jednom tématu...
...tak je to špatně. Já bych si strašně přál návrat politiky standardních politických stran. Ale pro to musí ty strany nejprve něco udělat. V první řadě si myslím, že musí dostat do svého středu osobnosti, které se budou chtít angažovat a nebudou pracovat jen v zajetých stranických kolejích, ač na některé věci budou mít i jiný pohled. Pokud tyto strany chtějí dlouhodobě uspět a být srozumitelné, musí víc pracovat s nestraníky, kteří nepřicházejí do politiky jen s knížkou v ruce, ale se svým přesvědčením.
V minulosti byla vaším největším soupeřem sociální demokracie. Je to tak stále?
Myslím, že v současné době je na regionální úrovni pět politických subjektů, které budou usilovat o důvěru veřejnosti a jsou si navzájem soupeři. Nerozlišoval bych, kdo je větší či menší. V tom pravém smyslu to ale možná ani není věcí soupeření, ale spíš toho, jak kdo přesvědčí občany kraje.
