Na začátku bylo bombastické odhalení policie a na konci podivná pachuť v ústech, jako při kocovině z rumového dýchánku. Po více než deseti letech soudních tahanic kauza splaskla. Obžalovaným hrozily mnohaleté tresty vězení, nakonec ale vyvázli s podmínkami.
Podle obžaloby se dvě ženy a šest mužů - převážně z Královéhradecka - podíleli na daňových únicích za šedesát milionů korun, když neodváděli daně z prodeje alkoholu v zahraničí. Když kauza startovala, bylo to velkolepé divadlo. V roce 1996 se v médiích dokonce objevily informace, že někteří aktéři takzvané rumové aféry napojeni na italské podsvětí plánovali fyzickou likvidaci tehdejšího náměstka ministra vnitra Martina Fendrycha.
Případ začal v roce 1993 zatčením dvou podnikatelů a bývalého východočeského soudce a někdejšího zástupce ředitele Úřadu vyšetřování ČR. Ten byl obviněn, že napomáhal daňovému úniku a že přijal úplatek. U druhého obvinění ho soud zprostil obžaloby.
Propojení kauzy s politiky se nakonec nepotvrdilo
Později bylo z daňového úniku obviněno celkem osm lidí, někteří byli do roku 1994 ve vazbě. Od té doby se někteří dál věnují podnikání. Rumovou aféru v roce 1993 opepřil i bývalý příslušník StB Jan Zikmund svým prohlášením v televizi, že do nelegálních transakcí východočeských podnikatelů jsou zapleteni i tehdejší vysocí policejní úředníci a představitelé ministerstva vnitra.
Později se stal Zikmund jedním z obviněných. Kauzou se v této době zabýval i branný a bezpečnostní výbor Poslanecké sněmovny. Vzniklo podezření na propojení některých policistů s aktéry rumové aféry. Například v roce 1993 padlo na ředitelství tehdy ještě východočeské policie v Hradci Králové několik vlivných policistů, kteří byli údajně do aféry zapleteni.
Své místo opustil vrchní kriminální komisař, který se na vyšetřování daňového úniku podílel a údajně zprostředkoval vystoupení Zikmunda v televizi. Odešel i náměstek ředitele východočeské policie, který prý do vazební věznice napsal dopis jednomu z obviněných, kterého znal, a přesvědčoval ho, aby se přiznal.
I když oba bývalé policisty státní zastupitelství od roku 1993 stíhalo pro maření vyšetřování a zasahování do něj, soud je ke konci roku 1998 obžaloby zprostil.
Případem se jako první zabýval ostravský soud. Jeden z obžalovaných - bývalý pardubický soudce - totiž mnoho svých hradeckých kolegů znal z dřívější funkce. V Ostravě také obžalovaní vyslechli nejtvrdší rozsudek. Na podzim roku 1995 poslal do vězení všech osm podnikatelů. Dostali nepodmíněné tresty odnětí svobody od tří do osmi let.
V roce 1992 údajně nakoupili víc než půl milionu lahví rumu, které deklarovali jako zboží pro export. Podle tehdejších zákonů se na takovou zásilku nevztahovala daň z obratu. Místo do zahraničí však 70 kamionů s alkoholem rozprodali v Česku a správci daně předkládali padělané doklady. Podle soudu tak stát ošidili asi o 60 milionů korun.
Tvrzení některých svědků, že do daňového úniku jsou zapleteni lidé z ministerstva vnitra, policie či prokuratury, se neprokázala. Kvůli procesním chybám v únoru 1996 Vrchní soud v Olomouci rozsudek zrušil a nařídil nový proces. Ostravský soud ale už podruhé kauzu neotevřel. Trvalo totiž několik let, než se obžalované podařilo znovu dostat do soudní síně.
Omluvenka ze zdravotních důvodů
V letech 1996 až 1999 se ostravský soud opakovaně marně pokoušel kauzu rozjet. Několikrát nařídil hlavní líčení, ale kvůli absencím obžalovaných se ani jedno neuskutečnilo. Jako nejčastější důvod nepřítomnosti obžalovaní uváděli zdravotní důvody. V roce 2001 se případ vrátil do Hradce, kde odpadly problémy s dojížděním.
Hradecký krajský soud dostal případ na stůl až v roce 2004. Ani poté nepřestaly problémy. Obžalovaní se dál omlouvali a předkládali omluvenky ze zdravotních důvodů. Jak čas běžel, kauza se začala vytrácet z předních stránek novin a pomalu ale jistě upadala v zapomnění. Neprávem, finále mělo teprve přijít.
Krajský soud v Hradci Králové vynesl první rozsudek v červenci 2005. Dočkalo se jen sedm obžalovaných, Jan Zikmund v dubnu 2004 zemřel a jeho trestní stíhání bylo zastaveno. Nejpozoruhodnější však bylo to, že soud většinu obžaloby zprostil.
Podle soudu nebyli povinni z alkoholu odvést daň z obratu, státu ji měli zaplatit prodejci, kteří alkohol koupili. Pouze jedna obžalovaná dostala podmínku, a to ještě za něco jiného. Podle soudu v několika případech v roce 1992 alkohol v likérkách odebrala a nezaplatila.
„Konečně došlo k tomu, že byl vynesen spravedlivý rozsudek,“ řekl v červenci 2005 jediný z obžalovaných, který k soudu dorazil.
Obžalovaní se však radovali předčasně. Státní zástupce se odvolal k vrchnímu soudu. Požadoval nepodmíněné tresty od pěti do sedmi let vězení, když trestní zákon připouštěl až dvanáctiletý trest. Odvolací soud v květnu 2006 rozsudek prvoinstančního soudu zrušil a kauzu vrátil do Hradce k novému projednání a k doplnění důkazů.
„Kupovali alkoholické nápoje bez daně a prodávali je dál“
V srpnu krajský soud na základě nových důkazů obrátil a šesti obžalovaným v případu rozsáhlých daňových úniků uložil podmíněné tresty v rozpětí od 1,5 roku do tří let. Jednoho z obžalovaných uznal vinným, ale žádný trest mu nestanovil. Rozsudek potvrdil Vrchní soud v Praze.
Bylo klíčové, že se podařilo vůbec kauzu dotáhnout do konce. Soud při výměře podmínečných trestů přihlédl i k tomu, že od spáchání trestného činu uplynula dlouhá doba a obžalovaní vedli řádný život.
„Prokázalo se, že kupovali alkoholické nápoje bez daně a prodávali je dál,“ říká po letech Petr Mráka, který předsedal senátu hradeckého krajského soudu. Podle něho nálepku rumové aféry vytvořila média, přitom se jednalo o obyčejný daňový podvod.
„Považoval jsem to za běžný případ daňových úniků na úseku obchodování s alkoholickými nápoji. Zajímal jsem se, zda nakupovali alkoholické nápoje, od koho, za kolik, zda odváděli či neodváděli daně, jestli to prodávali dál s daní a tak dále. A to se podařilo prokázat,“ dodává Mráka.
