Jiný by se možná šetřil a starostlivě si měřil tlak, ale Dalibor Stoszek navzdory nedávnému infarktu v pátek vyrazil do Indonésie. Hořický lékař, který založil neziskovku Dorra, bude pomáhat tamním obyvatelům.
„Před rokem to se mnou vypadalo, že už budu cestovat maximálně mezi Třebihoští a hradeckou fakultní nemocnicí. Ale díky skvělému týmu kardiologů a kardiochirurgů a také manželčině ohromné obětavosti a starostlivosti jsem měl maximum času na rekonvalescenci po infarktu. Tak už pár týdnů po operaci jsem mohl opět začít vymýšlet kraviny, jak s láskou komentuje manželka,“ říká lékař, jehož společnost už má bohaté zkušenosti s dobrovolnickou prací v Africe.
Popište mi vaší výpravu na ostrov Lombok.
Já se zdržím jen týden, ale Ivana Hindráková, zdravotní sestřička původně z interní jednotky intenzivní péče v Jičíně, tam zůstane tři měsíce. Já jedu na Lombok, abych Ivanu seznámil s místním prostředím a pomohl jí se adaptovat. S krátkými přestávkami bude na ostrově vždy nějaký náš zdravotník - sestřička nebo zdravotnický záchranář.
Proč jste si vybrali právě Lombok?
Pro naši malou organizaci je zásadní mít na místě působení spolehlivé zázemí. To nás bohužel při předchozích pobytech v subsaharské Africe dost omezovalo. Na Lomboku je jednak početná komunita českých učitelů angličtiny ze společnosti Kintari, která tam působí už 10 let, a jednak a hlavně jsou tam léty prověření a spolehliví místní koordinátoři. Bez nich se smysluplný projekt kdekoliv na světě neobejde.
O jaké zdravotníky máte zájem?
Projekt bychom rádi postavili na středním zdravotnickém personálu, na sestrách a zdravotnických záchranářích, kteří mají v Česku vysokou úroveň, umí pracovat samostatně a jsou zvyklí se rozhodovat. Tito zdravotníci jsou schopni si poradit s 90 procenty případů. Život ohrožující stavy dopraví do místní nemocnice a o zbytku se můžou 24 hodin denně poradit s našimi lékaři na telefonu, například přes některé z aplikací typu WhatsApp, kterými lze zasílat i snímky. Všichni zdravotníci si budou muset poradit s širokým spektrem potíží u dospělých i dětí a také se připravit na velké množství úrazů hlavně ze skútrů, na kterých tam všichni jezdí. Časté jsou také chronické, zanedbané rány, mnohdy infekcí pacienty ohrožující na životě.
Musíte dobrovolníky odmítat, nebo naopak shánět a přemlouvat?
Zájem nás mile překvapil, termíny pro lékaře i záchranáře máme obsazeny až do příštího jara. Zatím to tedy vypadá, že budeme brzy odmítat nebo na místě zdvojovat počet zdravotníků.
Pro bohaté turisty je Lombok ráj, hradečtí lékaři tam jedou pomáhat.
Lombok je kousek od Bali, celá oblast je rájem turistů z celého světa. Jak si vysvětlujete, že i přes příliv západních peněz je tam stále špatná zdravotní péče a tu lepší si může dovolit jen zlomek lidí?
Peníze z turistického ruchu se k obyčejným lidem nedostanou. Podobné je to s horentními příjmy afrických národních parků, v jejichž okolí žijí lidé v otřesných podmínkách. Indonéská vláda sice nejchudší vybavila kartičkami, se kterými mají být v nemocnicích ošetřeni zdarma, ale pokud je do nemocnice vůbec vpustí, často si jich nikdo nevšímá. A pokud ano, mají sice nárok na vyšetření, jenže to vypadá tak, že se na ně někdo podívá ode dveří a řekne, že mají třeba zápal plic nebo zlomenou nohu a že bude potřeba udělat rentgen, podat antibiotika nebo naložit sádru. A na to už zdarma nárok nemají.
Co si myslíte o tamních léčitelích? Věříte v účinky tradiční medicíny?
Tradiční léčitelé jsou pro většinu místních jedinou možností, kam zajít se zdravotními potížemi. Měl jsem možnost jednoho navštívit a byl to pro mne zážitek. Například dítěti s kašlem namasíroval zádíčka mastí patrně s kafrem a na popíjení dostalo PET láhev s vodou, do které dýchnul kouzlo, energii. Pracoval hodně rukama, různě masíroval, mačkal, hodně povídal, čemuž se nedá nic moc vytknout. To jistě neublíží. Slouží mu ale ke cti, že od lidí nebral peníze, ale třeba hrnek rýže nebo vypěstovanou zeleninu. Bohužel jsem slyšel i o pacientce, které jiný léčitel hojil zlomeninu ruky právě masírováním. Naštěstí se jí podařilo sehnat dostatek peněz na ošetření v nemocnici, kde jí po měsíci ruku operovali, dali do sádry, a dobře to dopadlo.
Co místní lidé jedí a pijí? Má to vliv na jejich zdraví?
Tak jako v subsaharské Africe mají nshimu, tedy kukuřičnou kaši, mají Lombočané rýži. Jedí ji samotnou nebo s přílohami, nejčastěji s různě upravenou zeleninou, s tofu, kuřetem a když mají peníze, jedí i ryby. Nepochybně tato strava je obecně zdravější než naše západní. Pokud v okolí Kuty narazíte na obézního člověka, je to jistě turista. Bohužel absolutně chybí jakékoliv údaje o výskytu civilizačních nemocí, které se sledují u nás, jako je cukrovka, vysoký tlak, nádory. Když někdo zemře, tak prostě zemřel a nikdo nepátrá, jestli na mrtvici nebo na nádor.
Říkáte, že dospělí jsou kromě infekčních onemocnění ohroženi především neléčeným vysokým krevním tlakem a cukrovkou. Co jejich onemocnění způsobuje, když ne nezdravá strava?
Kromě věku a kouření si nejsem vědom dalších rizikových faktorů pro tato onemocnění. Jistou roli bude patrně hrát genetika. S cukrovkou v tamních podmínkách bohužel moc nenaděláme, ale krevní tlak už jsme u některých lidí léčit začali. Bude to mravenčí práce lidem vysvětlit, že si ten maličký prášek musí vzít opravdu každé ráno. Bohužel vidět muže, který nekouří, je raritou, jejich spotřeba tabáku je ohromná. Ženy pro změnu holdují žvýkání betelu, který jim typicky obarví ústa do červena a zuby do černa.
