Hokejový klub se vaším vítězstvím pochlubil na Facebooku. Jste připravena na to, že na vás po vítězství v Miss aerobik bude upřená větší pozornost i mimo stadion?
Uvidíme, třeba si mě nikdo nevšimne (směje se). Měla bych na zápas jít znovu v pátek. Mám domluvenou ještě jednu akci po vítězství v soutěži, ale snad to stihnu. Uvidíme, jestli to bude něčím jiné. Myslím, že se toho moc nezmění, fanoušci se pořád budou soustřeďovat na hokej.
Jaký pro vás byl finálový večer? Při které disciplíně jste byla nejvíc nervózní?
Hlavně jsem se obávala úvodní cvičební sestavy a rozhovorů. Sestavu jsem mohla odcvičit ještě lépe, ale s rozhovorem s bývalým fotbalistou Antonínem Panenkou jsem spokojená. Byla jsem nervózní, ale zvládli jsme to společně docela dobře.
Museli jste improvizovat, že?
Otázky jsem připravovala sama, jenže jsem je nejdříve zaslala na špatnou e-mailovou adresu, a tak si je pan Panenka nestihl včas přečíst a prošvihli jsme generálku. Zkusili jsme si to dvakrát až před soutěží naživo. Bylo to dobré. Bavili jsme se o jeho názorech na focení nahých snímků pro kalendáře, když lidé potřebují sehnat peníze na charitativní účely. Překvapil mě tím, že to vnímá jako dobrý nápad a že už sám jeden nafotil.
Jak dlouho vlastně sportujete?
Cvičím dvanáct let, z toho zhruba čtyři se věnuji aerobiku. Mojí hlavní náplní je ale mažoretkový sport.
Jak jste se tedy dostala k soutěži o nejhezčí cvičitelku aerobiku?
Měla jsem vystoupit na krajském kole se svou skupinou. Do kategorie missis se přihlásila moje maminka a teta. Aby v tom nebyly samy a užily jsme si trochu legrace, přihlásily mě také.
Odborníci často kritizují, že mladí lidé dnes příliš nesportují. Jak je to ve vašem okolí, třeba ve škole?
Je pravda, že spolužáci tolik nesportují, každý dělá něco jiného a svůj čas vyplňuje jinak. Přitom sport je i dobrý způsob jak si najít nové přátele. Ale když někoho netáhne, nedá se s tím nic dělat. Z vlastní zkušenosti vím, že je dobré, když vás v dětství vedou rodiče tímhle směrem. Vždycky, když mi něco nešlo, snažili se mě podpořit.
Mezi mažoretkami a cheerleaders - roztleskávačkami - je rozdíl. Jak jste se k tomu dostala?
Přešla jsem k cheerleadingu právě z aerobiku, protože mi to přišlo zajímavější. Bylo mi patnáct a byla jsem ráda, že v tom kolektivu můžu být. Líbilo se mi i to, že jsme zařazovali trochu taneční čísla. Cheerleading na hokeji je jen jednou za čas, takže to není náročné. Cvičíme ale nové sestavy, aby nebyly pro diváka okoukané, a teď snad budeme mít i nové úbory.
Díky vítězství v soutěži jste vyhrála zapůjčení auta na celý rok zdarma nebo zájezd na Kypr. Nenadělíte si ještě něco adrenalinového?
Letos maturuju na ekonomickém lyceu a pokud se všechno podaří, jak má, chci si vyzkoušet tandemový seskok. Nevím ale, jestli bych to vůbec dokázala, protože už teď se bojím (smích).
