Svou usedlost i zahradu v Josefově u Jaroměře stihli rozzářit vánočními světýlky za deset dnů. K někdejší pevnostní prachárně pod hradbami teď každý večer míří desítky lidí, aby se podívaly na nevšední divadlo s koledou a betlémem.
Dům u silnice na Rychnovek se rozsvěcí denně do Tří králů od 17 do 22 hodin. Každou půlhodinu se světýlka postupně rozzáří do rytmu hudby, což je letošní novinka, a v jesličkách čekají na příchozí novoročenky. Letos s výmluvným přáním Ať se vám vše daří jako nám.
„I kdyby naše výzdoba přinesla lidem dobrý pocit jen na deset vteřin, tak to stojí za to,“ tvrdí loutkoherečka a výtvarnice Libuše Bauerová.
Svůj dům ověšují světelnými girlandami už jedenáctým rokem a lidé na to čekají. Loni ale v zahradě už hráli i koledy, letos přibyl anděl i pasoucí se ovečky zhotovené z bílých polštářů.
„Je tu asi patnáct tisíc žárovek řízených počítačem. Sám jsem je rozvěšoval, jen musela přijet plošina, protože do vysokých tújí bych se jinak nedostal. Už se rozkřiklo, že opět svítíme, a tak se tu ve špičce otočí třicet až padesát aut za hodinu. Letos to ale nebylo příliš jisté, s cestou do Ameriky jsme nepočítali, nabídku jsme dostali až v květnu. S krajanskou učitelkou a koordinátorkou českých škol Klárou Moldovou, původem z Malých Svatoňovic, jsme začali cestu plánovat teprve v srpnu a 28. září už jsme letěli,“ přibližuje Roman Bedřich Bauer, který hraje v Boučkově loutkovém divadle v Jaroměři asi třicet let.
V Americe sehráli 23 představení
Je principálem souboru BOĎI a patnáct let jezdí s ženou a rodinným marionetovým divadélkem na zájezdy po Česku a Slovensku. Loni vyrazili za krajany do vzdálené Austrálie a na Nový Zéland (o cestě si přečtěte zde), kam dovezli dvě dětské pohádky i originálního černobílého Fausta pro starší publikum.
Sehráli tehdy 23 představení pro české školy a krajanské spolky a při workshopech učili děti vyrábět jednoduché loutky z plastových lahví, řečené PEŤačky.
Při zájezdu do severní Ameriky tak opakovali osvědčený model. V kufru vezli opět zvláštní sadu odlehčených marionet s plastovými těly, s nimiž hráli své autorské pohádky O Zubejdě Solimánské a Kašpárek a princezna. S sebou vzali jen proscénium natištěné na látce a k němu na každé štaci postavili divadélko z krabic od banánů, latěk a lepicí pásky.
Na východním pobřeží Spojených států procestovali devět měst od Chicaga po Durham a nalétali 7,5 tisíc kilometrů. Za osm týdnů odehráli znovu 23 představení a přišlo na ně jedenáct stovek diváků. Při dětských dílničkách, kde se zapojili i dospělí, vzniklo asi 165 PEŤaček.
Loutkáři Bauerovi z Jaroměře hráli pohádková představení na východním pobřeží USA.
„Děti reagují na loutkové divadlo úplně stejně, ať hrajeme ve Vlkově nebo Chicagu. Venku ale bývají mnohem spontánnější. Dokonce si nás na plakátech našli i diváci, kteří nás už dříve viděli hrát třeba v Polici nad Metují, na Dlaskově statku nebo v Protivíně. To nás hodně potěšilo,“ usmívá se loutkářka. Víc zručné jsou však prý tuzemské děti.
Pozvání na letošní cestu získali loutkáři díky dobrozdáním z Austrálie. Všechny oslovené americké školy se jim hned ozvaly, jen v San Franciscu to zatím odložili.
„V Pittsburghu nám hned řekli, že nás chtějí zase za rok. Máme tak znovu skoro kompletní pozvánku na šňůru po těchto devíti městech. Pro příští rok a půl už víme, že bychom měli projet východní i západní pobřeží USA i Austrálii. Mám radost, vždycky jsem chtěl jako loutkář něčeho dosáhnout a teď jsme s našimi pumprníky opravdu něco dokázali. Známe mraky loutkářů, ale ne každý si může dovolit odjet ven na delší dobu,“ míní loutkář.
S divadélkem pro děti prý našli díru na trhu. Za krajany totiž míří mnozí muzikanti i herci, ale představení pro děti vozí do zámoří nejvýš pražská Viola. Loutkáři neměli tentokrát žádné sponzory. Stejně jako loni nechtěli od pořadatelů žádný honorář, ale vymínili si od hostitelů ubytování, dopravu a výlety.
Ujali se jich krajané
Kamkoli pak přijeli, ujala se jich tamní česká učitelka a hned je vezla do botanické zahrady, muzea nebo za místními pamětihodnostmi. V Pittsburghu vyrazili na hokejové utkání Tučňáků i do Centra loutkářství, kde Libuše obdivovala slavného loutkáře Jima Hensona a jeho Muppet Show i další loutky.
Potkali synovce Andy Warhola Donalda, jenž má českou manželku, a v Bostonu si poslechli v klubu někdejší dětskou hvězdičku - houslistu Jakuba Třasáka - který před pěti lety absolvoval prestižní Berklee College of Music. Ve Washingtonu se zase poznali s Pepi Lustigem, synem spisovatele Arnošta Lustiga. Zaujala je také osmasedmdesátiletá vitální učitelka Margareth, která nemá české kořeny, ale co rok se snaží zlepšit v češtině na letních kurzech v Dobrušce a jazyku vyučuje malé děti.
„Taková setkání jsou tím hlavním, co nám cesty dávají. Nepotřebujeme vidět mrakodrapy v New Yorku. Zůstávají vztahy s mnoha lidmi, teď právě jsme dostali poštou třeba vánoční blahopřání z Atlanty. Bydleli jsme hlavně u lidí, které vyslaly do USA firmy, a potkali jsme i některé utečence z osmdesátých let. Je úžasné, že druhá strana nám je ochotna ustlat postele a týden s námi žít. Neslyšeli jsme od nich zdvořilostní fráze, naopak se i po našem odjezdu zajímali, jestli se o nás ti další dobře starají a jestli nemáme hlad,“ oceňují manželé.
Vrátil se jen Kašpárek
Radovali se i začátkem prosince, když se české a slovenské loutkářství dostalo na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Jenom prý zatím netuší, co to vlastně přinese. Věhlas českého loutkářství však budou šířit tak jako tak. Loutky už na ně čekají zabalené v Severní Karolíně, do Česka se vrátil jen Kašpárek, jehož cestování mohl každý sledovat na Facebooku.
Kdo by chtěl vidět loutkáře naživo, nejbližší představení chystají o silvestru od 13:30 a 15 hodin. Už tradičně sehrají vlastní verzi Mrazíka, kterou loutkář Bauer napsal s písničkami před dvanácti lety. Kdo přinese vlastnoručně namalovaný obrázek Baby Jagy, bude mít vstup zdarma.
