Malíř ukrajinského původu Michail Ščigol, který žije a tvoří v Železnici na...

Malíř ukrajinského původu Michail Ščigol, který žije a tvoří v Železnici na Jičínsku. | foto: Ondřej Littera, MAFRA

Nechci nikoho ohromit, říká malíř z Jičínska. Vystavuje v Tančícím domě

  • 1
Malířský deník Michaila Ščigola, i tak lze chápat výstavu v Tančícím domě v Praze. Jde svého druhu o přelomovou akci tohoto významného umělce na české výtvarné scéně, který žije a tvoří v Železnici na Jičínsku. Vystavuje obrazy především z posledních pěti let.

Noční procházky, Příběh papírové lodičky, Ateliér a Deníky F. K., to jsou čtyři vybrané cykly z tvorby malíře ukrajinského původu Michaila Ščigola, které jsou k vidění na výstavě v galerii Art Salon S v Tančícím domě v Praze.

„Vybraná kolekce z Michailovy tvorby představuje to nejzávažnější, co prolíná jeho dramatickým osudem počínaje bolestnými začátky v nové zemi až po usilovné hledání a cizelování obsahu, formy i uměleckého výrazu,“ uvedl správce Ščigolovy sbírky Miloš Starý.

Ščigolovi je sedmdesát let. Výstavu, která nese název Poslední příběh, lze charakterizovat jako vykročení do další etapy malířovy tvorby, která se odehrává v cyklech.

„Žiju v sebeklamu, že ještě mám vše před sebou. Prostřednictvím obrazů jsem upřímně sdělil, co prožívám v ateliéru. Cítím se, jako bych stál pod dalším kopcem, na který se mám dostat. Možná to zkusím úplně jinak. Od šílené barevnosti jsem přešel k střídmému monochromatickému vyjadřování a nesnažím se nikoho ohromit,“ řekl Michail Ščigol.

„Malíř vypráví příběhy svojí duše“

Plátna z představených cyklů mohou být pro některé znalce jeho tvorby překvapením. Reprezentují totiž odklon od barevnosti většiny autorových prací.

„Společným rysem všech čtyř souborů je černobílá paleta, která ovšem není dogmatická a nevylučuje barevné akcenty. Barvu malíř používá ve chvíli, kdy mu černá, bílá a nekonečná škála jejich kombinací nestačí. Malíř vypráví příběhy svojí duše aplikované na literáta, univerzálního bezejmenného malíře a papírovou lodičku. Vypráví o umělecké zranitelnosti, křehkosti, posedlosti, osobní zodpovědnosti,“ uvedla kunsthistorička a kurátorka výstavy Lenka Patková.

Michail Ščigol

  • Rodiče Michaila Ščigola žili v Oděse, on se narodil na konci druhé světové války, 26. srpna 1945, v Čeljabinsku.
  • Žil na Ukrajině v Kyjevě. Absolvoval Vysokou školu architektury v Kyjevě, později nástavbu urbanistiky na Vysoké školy architektury v Moskvě.
  • V roce 1974 byl přijat za člena Unie ukrajinských architektů. V Kyjevě působil a maloval až do roku 1990.
  • Do Železnice na Jičínsku poprvé přijel v roce 1990, aby se tu věnoval léčbě nemoci svého syna Daniela. Seznámil se s významnými českými umělci - malíři Vladimírem Komárkem, Karlem Valtrem a sochařem Viktorem Konečným.
  • V roce 1991 se zde usadil natrvalo a od té doby žije a tvoří v Česku. V roce 1999 mu bylo uděleno české státní občanství, byl přijat do Unie českých výtvarníků. Je rovněž členem Association of Art (UNESCO). Je držitelem několika ocenění, například Ceny Andyho Warhola.
  • Proslul cykly věnovanými Valdštejnovi, Vladimíru Komárkovi, Chorvatsku, Notre Damu, Tančícímu domu, Železnici či Franzi Kafkovi. Vychází z byzantské kultury i moderní exprese. Odborníci oceňují upřímnost, pravdivost, vlivy staré ruské lidové malby, naivního umění či kubismu i přiznání nejniternějších stavů duše.
  • S Milošem Starým založil Jičínský mezinárodní plenér, první se konal v roce 2011.

Ščigol u vystavovaných témat dává přednost monochromatickému koloritu. „Je to výsledek hledání a návratů k černo-bílo-šedým odstínům, jimiž malíř akcentuje atmosféru daných příběhů. V Tančícím domě jsou černá, bílá a šedá zastoupeny jako na žádné jiné výstavě předtím,“ sdělil Miloš Starý.

V posledních letech se do Ščigolovy tvorby významně promítl vliv Franze Kafky, což se projevilo v barvě více než čtyř desítek jeho obrazů. Tato plátna jsou k vidění na výstavě, a to v komorním a velkém cyklu Deníky F. K. Černobílé obrazy popisují emoce, které u malíře vyvolala četba Kafkových Deníků - trápení, nadšení i problémy ve vztahu k životu, ženám a tvorbě.

„Uvědomil jsem si, že s Kafkou prožíváme během tvorby stejným způsobem mnoho věcí. Proto mě Kafka osobně tak oslovil,“ přiznal Michail Ščigol, který od roku 1999 žije a tvoří v Železnici u Jičína.

Základním cyklem je soubor Ateliér

Soubor Deníky F. K. je na výstavě dominantní, avšak v kontextu výstavy není nejdůležitější.

„Společným jmenovatelem všech čtyř představených cyklů je, co tvůrce prožívá v soukromí během tvorby. Pro mne je základním cyklem soubor Ateliér, který jsem začal malovat už v roce 1995. Rozebírám v něm téma, co prožívá malíř ve svém ateliéru, než jeho dílo vyjde na veřejnost, prožitky, kterými se nerad chlubí: pocity bezmoci, zklamání ze sebe samého i zoufalství. Samozřejmě, je v tom nadsázka a trochu grotesky, protože to není problém celého lidstva, ale jednoho člověka, který jde tvůrčí cestou,“ řekl Ščigol, který svými malířskými cykly komentuje krajinu, společnost, události vlastního života i historii.

„Využívá malování jako způsob vyrovnávání se s životem a světem a je mu také druhem komunikace pro navazování vztahu a kontaktu s okolím, hledání sama sebe, nacházení místa v životě a struktuře světa. Distanc mezi autorem a zobrazovanou scénou zůstává minimální, a osobní zainteresovanost vysoká. Obrazy vypovídají o světě jednoho člověka i celého lidstva,“ uvedla Lenka Patková.

Výstava Michaila Ščigola, jehož dílo v sobě nese odkazy El Greka, moderní exprese, Oskara Kokoschky či Marka Chagalla, potrvá v Tančícím domě v Praze do 14. února. Každou středu od 14 do 16 hodin mají návštěvníci příležitost absolvovat komentovanou prohlídku s Michailem Ščigolem a jeho hosty.